Mezinárodní společnost Josefa Bohuslava Foerstera uspořádala symbolicky v den narození Antonína Dvořáka, tedy 8. září, hudební pořad s názvem Kantoři a žáci v komorním díle J. B. Foerstera. Netradičně pojatý večer se konal v sále Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského. Jeho součástí bylo i mluvené slovo a díky tomu se připomněla mimo jiné dvě výročí osobností, jejichž životní osudy se protnuly právě s Foersterovými: 150 let od narození skladatelova dlouholetého přítele Františka Bílka a 110 let od úmrtí Josefa Václava Sládka, jehož tvorbu Foerster celý život obdivoval a na jehož texty komponoval.

Soubor Collegium Marianum uvedl v programu pojmenovaném Salve Regina (21. 4.) hudbu autorů 1. poloviny 18. století, kteří během svého života alespoň jednou spojili své umění s Prahou, a přidal k tomu novodobou premiéru díla Regina coeli Antonína Reichenauera. Ke skladbám mimořádně ladil Císařský sál Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě, jehož genius loci zapůsobil toho večera nadmíru silně.

Mnohokrát jsme se přesvědčili o tom, že dirigent Václav Luks umí proměnit Rudolfinum v sakrální prostor. A stalo se to znovu. V předvelikonočním Svatém týdnu uvedl se svými soubory Collegium 1704, Collegium Vocale 1704 a sólisty Janovy pašije BWV 245 Johanna Sebastiana Bacha. Jejich první verzi slyšeli luteránští křesťané v lipském kostele sv. Mikuláše na Velký pátek 7. dubna 1724, posluchači Rudolfina průnik čtyř verzí tohoto díla o „šedivém“ úterý 12. dubna 2022.

Koncertní řada Collegium Vocale 1704 lákala ve čtvrtek 17. března na program L’amante segreto v podání sopranistky Hany Blažíkové a theorbisty Jana Krejči, z důvodu onemocnění se ale místo nich ve vršovickém kulturním centru Vzlet představili basbarytonista Tomáš Šelc a sólistka na kladívkový klavír Barbara Maria Willi. Praze tak byl dopřán dramaturgicky poutavý koncert, jenž zahájil letos v únoru brněnský cyklus Barbara Maria Willi uvádí. Jak jsme již u této německé, v Česku žijící umělkyně zvyklí, večer doprovázela svými poučenými a zároveň vtipnými komentáři, v bezchybné češtině.

Josef Mysliveček a Wolfgang Amadeus Mozart. První se v Praze narodil, druhého zde publikum srdečně přijalo. Jejich osm let trvající přátelství, jež narušila pracovní roztržka, se ale zrodilo v Itálii, v Praze se nikdy nesetkali. Listopadový koncert Collegia 1704 ve Dvořákově síni Rudolfina, který se konal symbolicky pod pláštěm milosrdenství sv. Martina, by se tedy dal považovat i za smíření skladatelů po více než 200 letech. Zejména se však jednalo o ochutnávku hudby životopisného filmu o Myslivečkovi Il Boemo, k němuž Václav Luks coby poradce režiséra natočil se svým souborem soundtrack, a jehož premiéra se místo letošního podzimu uskuteční až v létě příštího roku.

Je potěšující, že Firkušného klavírní festival zahájila letos hudba nikoli některého z klavírních mágů počínaje Beethovenem, ale božský kosmos Johanna Sebastiana Bacha (30. 10.). Francouzský klavírista David Fray přivezl do Prahy svůj úspěšný projekt skladatelových koncertů pro dva a více klávesových nástrojů, k nimž přizval stejné spoluhráče jako ke snímku z roku 2018: Audrey Vigoureux, Emmanuela Christiena a Jacquese Rouviera – právě pod jeho pedagogickým vedením tito tři umělci studovali na pařížské Conservatoire national supérieur de musique. Fray řídil od nástroje komorní orchestr Pražských symfoniků, v jehož čele stál (skutečně stál) koncertní mistr Roman Patočka. Už jen fakt, že se na pódiu v jedné chvíli sešla čtyři nablýskaná koncertní křídla, dodal koncertu punc mimořádnosti a ti, kteří k nim usedli, tuhle výjimečnost stvrdili.

Zelenka Festival Praha – Drážďany zahájil 14. října v Rytířském sále Velkopřevorského paláce na Malé Straně britský soubor Ensemble Marsyas pod vedením fagotisty, cembalisty a dirigenta Petera Whelana. Na programu byl výběr triových sonát Jana Dismase Zelenky (č. 1, 4, 6 ZWV 181), o nichž toho víme ještě méně než o autorovi samotném. Vznikly pravděpodobně v letech 1720–1722 buď jako procvičení dovedností získaných u Johanna Josepha Fuxe ve Vídni, nebo jako smělá prezentace pro české šlechtické mecenáše. Při jakých příležitostech zazněly, se také můžeme jen domýšlet, že by se ale hrálo vcelku všech šest najednou, o tom naopak můžeme ve světle dobových zvyklostí a při pohledu do partitury pochybovat.

Festival Moravský podzim si letos může připsat dvojí prvenství: debut srbsko-amerického klavíristy Ivana Iliće u nás a českou premiéru ambiciózního díla Antonína Rejchy L’Art de varier op. 57. Pro sólistu to navíc znamenalo příležitost uvést poprvé na veřejnosti dílo, jež nedávno natočil. Ač se jednalo o speciální večer pouze se skladbou autora, kterého stále ještě považujeme za raritního, sál Besedního domu v Brně se 12. října z větší části zaplnil – pozitivní signál pro dramaturgy, že se klavírní publikum nezdráhá rozšířit si obzory a že je Rejchovi, přinejmenším v Brně, nakloněno.