Dina Šnejdarová

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Collegium Marianum vyšperkovalo první jarní koncert Barokních podvečerů novodobou premiérou Antonína Reichenauera

Soubor Collegium Marianum uvedl v programu pojmenovaném Salve Regina (21. 4.) hudbu autorů 1. poloviny 18. století, kteří během svého života alespoň jednou spojili své umění s Prahou, a přidal k tomu novodobou premiéru díla Regina coeli Antonína Reichenauera. Ke skladbám mimořádně ladil Císařský sál Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě, jehož genius loci zapůsobil toho večera nadmíru silně.

Bachovo velkolepé pašijové drama podle evangelisty Jana s Collegiem 1704

Mnohokrát jsme se přesvědčili o tom, že dirigent Václav Luks umí proměnit Rudolfinum v sakrální prostor. A stalo se to znovu. V předvelikonočním Svatém týdnu uvedl se svými soubory Collegium 1704, Collegium Vocale 1704 a sólisty Janovy pašije BWV 245 Johanna Sebastiana Bacha. Jejich první verzi slyšeli luteránští křesťané v lipském kostele sv. Mikuláše na Velký pátek 7. dubna 1724, posluchači Rudolfina průnik čtyř verzí tohoto díla o „šedivém“ úterý 12. dubna 2022.

Tomáš Šelc a Barbara Maria Willi v „záskoku“ okouzlili pražské publikum

Koncertní řada Collegium Vocale 1704 lákala ve čtvrtek 17. března na program L’amante segreto v podání sopranistky Hany Blažíkové a theorbisty Jana Krejči, z důvodu onemocnění se ale místo nich ve vršovickém kulturním centru Vzlet představili basbarytonista Tomáš Šelc a sólistka na kladívkový klavír Barbara Maria Willi. Praze tak byl dopřán dramaturgicky poutavý koncert, jenž zahájil letos v únoru brněnský cyklus Barbara Maria Willi uvádí. Jak jsme již u této německé, v Česku žijící umělkyně zvyklí, večer doprovázela svými poučenými a zároveň vtipnými komentáři, v bezchybné češtině.

Ivo Kahánek: Dvořák měl široké srdce

Ivo Kahánek má na seznamu svých supraphonských nahrávek jména jako Martinů, Kabeláč, Janáček nebo Kalabis. Před třemi lety k nim přidal Klavírní koncert Antonína Dvořáka a nyní soubor 5 CD skladatelova kompletního sólového klavírního díla. Tato volba se zdá být téměř osudová, souznění interpreta se skladatelem vyvstávalo při našem rozhovoru snad z každé jeho věty. Jako by se neobyčejně obyčejný kluk z Nelahozevse, který udělal díru do světa, prolnul s čahounem z Frýdku-Místku, který se nenechal „zkazit“ zahraničími pódii a nepřestal v tom, co dělá, myslet na svou domovinu.

Collegium 1704 oslavilo Myslivečka s Mozartem

Josef Mysliveček a Wolfgang Amadeus Mozart. První se v Praze narodil, druhého zde publikum srdečně přijalo. Jejich osm let trvající přátelství, jež narušila pracovní roztržka, se ale zrodilo v Itálii, v Praze se nikdy nesetkali. Listopadový koncert Collegia 1704 ve Dvořákově síni Rudolfina, který se konal symbolicky pod pláštěm milosrdenství sv. Martina, by se tedy dal považovat i za smíření skladatelů po více než 200 letech. Zejména se však jednalo o ochutnávku hudby životopisného filmu o Myslivečkovi Il Boemo, k němuž Václav Luks coby poradce režiséra natočil se svým souborem soundtrack, a jehož premiéra se místo letošního podzimu uskuteční až v létě příštího roku.

Francouzská dokonalost na Firkušného festivalu a výtečný FOK

Je potěšující, že Firkušného klavírní festival zahájila letos hudba nikoli některého z klavírních mágů počínaje Beethovenem, ale božský kosmos Johanna Sebastiana Bacha (30. 10.). Francouzský klavírista David Fray přivezl do Prahy svůj úspěšný projekt skladatelových koncertů pro dva a více klávesových nástrojů, k nimž přizval stejné spoluhráče jako ke snímku z roku 2018: Audrey Vigoureux, Emmanuela Christiena a Jacquese Rouviera – právě pod jeho pedagogickým vedením tito tři umělci studovali na pařížské Conservatoire national supérieur de musique. Fray řídil od nástroje komorní orchestr Pražských symfoniků, v jehož čele stál (skutečně stál) koncertní mistr Roman Patočka. Už jen fakt, že se na pódiu v jedné chvíli sešla čtyři nablýskaná koncertní křídla, dodal koncertu punc mimořádnosti a ti, kteří k nim usedli, tuhle výjimečnost stvrdili.

Symbiotický Zelenka s Ensemble Marsyas

15. říjen 2021
Symbiotický Zelenka s Ensemble Marsyas

Zelenka Festival Praha – Drážďany zahájil 14. října v Rytířském sále Velkopřevorského paláce na Malé Straně britský soubor Ensemble Marsyas pod vedením fagotisty, cembalisty a dirigenta Petera Whelana. Na programu byl výběr triových sonát Jana Dismase Zelenky (č. 1, 4, 6 ZWV 181), o nichž toho víme ještě méně než o autorovi samotném. Vznikly pravděpodobně v letech 1720–1722 buď jako procvičení dovedností získaných u Johanna Josepha Fuxe ve Vídni, nebo jako smělá prezentace pro české šlechtické mecenáše. Při jakých příležitostech zazněly, se také můžeme jen domýšlet, že by se ale hrálo vcelku všech šest najednou, o tom naopak můžeme ve světle dobových zvyklostí a při pohledu do partitury pochybovat.

Ivan Ilić oživil v české premiéře dílo Antonína Rejchy

Festival Moravský podzim si letos může připsat dvojí prvenství: debut srbsko-amerického klavíristy Ivana Iliće u nás a českou premiéru ambiciózního díla Antonína Rejchy L’Art de varier op. 57. Pro sólistu to navíc znamenalo příležitost uvést poprvé na veřejnosti dílo, jež nedávno natočil. Ač se jednalo o speciální večer pouze se skladbou autora, kterého stále ještě považujeme za raritního, sál Besedního domu v Brně se 12. října z větší části zaplnil – pozitivní signál pro dramaturgy, že se klavírní publikum nezdráhá rozšířit si obzory a že je Rejchovi, přinejmenším v Brně, nakloněno.

Pavel Kohout: Varhany musí mít duši

Ve čtyřiadvaceti letech zvítězil Pavel Kohout ve významné Mezinárodní varhanní soutěži Musashino-Tokyo, kde zároveň obdržel Minoru Yoshida Memorial Prize za nejlepší interpretaci díla J. S. Bacha a zlatou medaili. To mu otevřelo dveře na světová pódia a do mnoha sakrálních prostor, od té doby sjezdil coby koncertní varhaník takřka celý svět.

Nathalie Stutzmann s orchestrem dýchá

Momentálně je Nathalie Stutzmann třetí sezonu šéfdirigentkou norského Kristiansand Symphony Orchestra, u dalších orchestrů hostuje. Natočila dohromady přes 50 snímků. A zpěv neopustila. Nathalie Stutzmann vždycky trochu vybočovala. Jako jediná ve svém okolí se v dětství věnovala hudbě, v pubertě ji začaly bavit motorky a kožené bundy, po úspěšné pětadvacetileté dráze sólové zpěvačky, v níž byla díky mimořádné barvě hlasu a skvělé technice označena za jednu z nejlepších světových altistek, se rozhodla přibrat ke zpěvu ještě taktovku. Harmonie pokračuje v představování současných významných dirigentek.

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.