„Je tam příliš mnoho pohybu, zbytečného pohybu… Soustřeď se raději na gesta rukou, to pohupování jen všechny rozptyluje, pěkně se k tomu postav, abys měla stabilitu… tak, ano, a jedem… ne ne ne, stop, nadechni se s nimi, naznač tempo, ať přesně vědí, kdy tedy začít zpívat… tak, daleko lepší!“ V prostorné, prosluněné učebně Spolkového domu Kutná Hora v samém srdci historického centra diriguje mladá žena více než padesátičlenný sbor pod laskavým, ale přísným dohledem lektora – předního českého sbormistra Jaroslava Brycha. Po zhruba dvaceti minutách nácviku se žena vrátí do zpěváckých řad a její místo v čele sboru zaujme další z přítomných, který doposud pilně zpíval v tenorové sekci. I jej Brych bedlivě pozoruje, místy zastavuje, upozorňuje na nedostatky a předvádí, jak se postarat o nápravu.