21. ledna 2020 uplynulo 130 let od narození významného architekta Ernsta Wiesnera, který se významně podepsal na tváři moderního Brna. Jednou z jeho nejvýznamnějších realizací je budova brněnského krematoria. Wiesner byl přesvědčen, že modernistická forma a využití nejmodernějších technologií nemá být samoúčelné, ale má sloužit k umocnění vnitřního prožitku, má nabízet duchovní rozměr pro pietní rozloučení s tělem i duší zesnulého. Poctou právě Ernstu Wiesnerovi bude koncert 9. února v brněnském krematoriu s názvem „Po popukání pokání, aneb cesta do země zaslíbené“.
Na programu je meditativní skladba Introduzione All’Oscuro Salvatore Sciarrina, dále dramatický, přesto kontemplativní Symfonie č. 3 (Medjugorie) Pavla Zemka-Nováka, Chain I. Witolda Lutosławského a reinterpretace Písně písní Canticum canticorum Krzysztofa Pendereckého. Společně s Brno Conteporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdra vystoupí vokální soubor Ensemble Frizzante a klavíristka Nikol Bóková.
„Koncertem, který není liturgický, ale duchovní, který nezazní v sakrálním, ale pietním prostoru, bychom rádi navázali na představu Ernsta Wiesnera a alespoň symbolicky vztyčili „komín“ propojující tento svět se světem, který nás přežívá a dalece přesahuje. Koncert v krematoriu může být chápán, jako rozloučení s Ernstem Wiesnerem, jako určité requiem za zbytečné oběti brutálních válek a vraždění, jak je geniálně vyjádřil Ladislav Fuchs ve svém Spalovači mrtvol, ale též připomínkou naší smrtelnosti a nesmrtelnosti, neboť každý člověk je jedinečný a zanechává otisk, který je nesmazatelný,“ vysvětluje dramaturg Viktor Pantůček.
