úterý, 14. březen 2017

Březen v Bruselu je Janáčkův: Zápisník zmizelého uvedli v Belgii scénicky

Napsal(a) 

 , foto Jan Versweyveld foto: Jan Versweyveld

Březen se stal měsícem Leoše Janáčka v Bruselu. V rámci Klara-festivalu uvedlo hudební divadlo Transparant scénickou úprava Zápisníku zmizelého a Královská opera programuje Příhody lišky Bystroušky. Transparant sice sídlí v Antverpách, ale se Zápisníkem se přestěhovalo do bruselského Kaaitheatru. Později bude tato zvláštní produkce také provedena v Londýně, Antverpách, Rotterdamu a Amsterodamu.

Divadlo Transparant už před léty upravilo podobným způsobem Listy důvěrné a tak mělo jistou zkušenost. Nejznámější belgický režisér Ivo van Hove, který pracuje v Amsterodamu, vlastně udělal z písňového cyklu komorní operu. Belgická skladatelka Annelies Van Parys rozšířila původní Janáčkův Zápisník ze zhruba 35 minut na celou hodinu, takže se celá inscenace protáhla na kratší celovečerní představení. Operní dramaturg Krystof Lada se postaral o závěrečnou Janáčkovu závět a také o texty intervencí Van Parys. Jedná se o rumunské autentické verše. Van Parys má Janáčka už dlouho v oblibě, takže jí není jeho hudební řeč a poněkud výstřední volba námětu - i když dodnes velmi aktuálního - neznámá. Rytmické akcenty textu přenesla do melodické linie a tím se velmi přiblížila Janáčkovým ‚nápěvkům mluvy‘. Hudební vsuvky belgické skladatelky se soustředily zhruba v polovině a závěru cyklu a byly tak přirozené, že si posluchač hned neuvědomil, že se nejedná o Janáčka ale o Van Parys. Její úprava trojice ženských hlasů se změnila z více či méně doprovodného charakteru na plnohodnotný part.

 , foto Jan Versweyveld foto: Jan Versweyveld

Méně nadšení vzbudila ponurá scéna. Ivo van Hove umístil společensky nerovný milostný příběh vesnického chlapce Janíka a cikánky Zefky do ponuré fotografické laboratoře, rozdělené na několik částí, v domácím koutě s postelí stál také klavír, na který se interpreti doprovázeli. Janáčkova přírodní scenérie se zcela vytratila, ale to byl jistě záměr režiséra. Zato přidal postavu staršího herce, který zůstal na jevišti téměř po celou dobu a nakonec spálil v urně na lidský popel závěť Janáčka. Měl představovat jakousi protiváhu mladého Janíka, ale nebylo jasné, jestli je starým Janíkem nebo jeho otcem, či fotografem, nakonec to vyznělo, že je samotný Janáček a že Zefka je Kamila Stösslová. Koneckonců, Zápisník je první Janáčkova skladba, ve které hraje jeho (platonická) láska k mladé Kamile zásadní roli.

Janíka ztělesnil britský tenorista Ed Lyon, známý interpret zejména barokní hudby. Lyon se uvedl dobře, nejen pěvecky, ale i herecky a vydařila se mu i ona pověstná dvě vysoká c v závěru skladby. Ještě lepší dojem udělala mladá francouzská sopranistka Marie Hamard jako Zefka. Hamard má osobitou barvu hlasu, což u sopránů není vždy samozřejmostí. Oba sólisty doprovázela klavíristka Lada Valešová. Tato Češka žije a pracuje v Londýně, kde vyučuje ve známé Guildhall School of Music and Drama. Její doprovod byl velmi citlivý a plně vyjadřoval Janáčkovu pověstnou erudici, ale stejně silně i jeho poetické cítění v tomto nevšedním cyklu.

Hudební divadlo Transparant si zaslouží pochvalu za vcelku zdařilou adaptaci Janáčkova písňového cyklu. Zápisník zmizelého je téměř sto let starý, avšak jeho aktuálnost zůstává dodnes neobyčejně působivá.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Související položky (podle značky)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.