Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově za několik dní odstartuje. Mezi jeho nejznámější protagonisty patří tenorista Piotr Beczala, který nám odpověděl na několik otázek.
Obligátní otázka na úvod. Znáte Český Krumlov, pane Beczalo? Svou kariéru jsem odstartoval v Linci, který není od Krumlova daleko. Měl jsem tedy již v minulosti příležitost Český Krumlov párkrát navštívit a vždy mě fascinoval. Sledoval jsem tu postupnou proměnu města, jak se vše rekonstruovalo, a musím říct, že výsledek je nádherný. Od svých kolegů, kteří v Krumlově již vystoupili, jsem o festivalu slyšel samé pěkné věci. Těším se, že Krumlov navštívím po letech znovu, a tentokrát ne jako turista. Od svých kolegů, kteří v Krumlově již vystoupili, jsem o festivalu slyšel samé pěkné věci.
Co vše z české hudební literatury najdeme ve vašem repertoáru? Moc rád zpívám Prince v Rusalce, kterého jsem měl příležitost zazpívat i v Národním divadle v Praze. Role mi hlasově dokonale sedí. Jazyk sice není lehký, ale jako rodák z Polska se s touto výzvou dokážu vypořádat. Rád jsem také zpíval Jeníka v Prodané nevěstě a Števu v Její pastorkyni. Do mého repertoáru patří i Dvořákovy písně.
Kudy vedla vaše cesta ke zpívání a opeře, a kdo vás na ní nejvíce ovlivnil? Cestu ke zpěvu jsem našel poměrně pozdě po té, co jsem se vyučil na technické škole. Nejdříve jsem zpíval ve sboru. V devatenácti letech jsem začal studovat zpěv a po ukončení studií jsem se zúčastnil několika konkurzů v divadlech (mimo jiné i v Bratislavě a Brně) a rozhodl jsem se zůstat v Linci. Po pěti letech jsem se přesunul do Curychu a v roce 2000 jsem zahájil svou sólovou kariéru. Nebyla to lehká cesta a obnášelo to spoustu těžké práce a disciplíny. Snažil jsem se nenavazovat spolupráci výhradně s určitými dirigenty či režiséry, abych si ve své kariéře zachoval nezávislost. Ale kdybych měl uvést jediné jméno někoho, kdo mi nejvíce pomohl se rozvíjet, zmínil bych maestra Nella Santiho, který mi byl při studiu italského repertoáru velkou oporou.
Která z rolí, kterou jste dosud nastudoval, byla pro vás největší výzvou? Náročných rolí bylo určitě více, poslední z nich je role Lohengrina v Drážďanech po boku Anny Netrebko a pod taktovkou Christiana Thielemanna. Myslím, že jsem k této roli rychle našel ten správný klíč a těším se, že v budoucnu budu zpívat Lohengrina častěji. (To se také stalo. Aktuálně Beczała na festivalu v Bayreuthu v roli Lohengrina nahradí odstoupivšího Roberta Alagnu.)
Rozšiřujete svůj repertoár, cítíte, že se váš hlas vyvíjí a mění? Vystupuji na jevištích již dvacet šest let. Mou doménou jsou nadále lyrické tenorové party, jako je Edgardo v Lucii z Lammermooru nebo Werther. Cítím ale, že nastal čas vykročit novým směrem. Vnímám přirozený vývoj svého hlasu a snažím se tuto změnu kontrolovat. Výsledkem je, že můj hlas získal na síle a současně se stal flexibilnějším, což mi umožňuje zpívat nové role bez stresu a rizika. Stále více se orientuji na obor spinto. Nově jsem začal zpívat Dona Josého, Maurizia z Adriany Lecouvreur a Rodolfa v Luise Millerové. V plánu mám také Cavaradossiho a Radamese. Možná jednou budu zpívat Otella. Není to nemožné.
Čím si vyplňujete váš volný čas? Hodně a rád čtu a již nějakou dobu hraji golf. Nejraději se svou ženou mezi představeními. Vlastním historický automobil, který mi přináší obrovskou radost, ale vyžaduje rovněž hodně pozornosti. Je pro mě velmi důležité najít správnou rovnováhu mezi prací a volným časem.
Na co se diváci v Českém Krumlově mohou ve vašem podání těšit? Se Sondrou jsme pro operní gala večer sestavili velmi krásný a ambiciózní program. První polovina koncertu bude ve znamení děl Pucciniho a Verdiho. Zazpíváme například duet z druhého dějství Verdiho Maškarního plsu. V druhé části zazní například francouzská opera, chybět nebudou árie z Dvořákovy Rusalky, a celý večer vygraduje známými melodiemi z pera Franze Lehára.
