Nová skladba Sylvie Bodorové je skvělá

Jihokorejský flétnista Sunghyun Cho oslnil svým výkonem porotu 67. ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, ve které získal druhé místo. O svou pozici se dělil s francouzskou flétnistkou Hélène Boulègue. Čtyřiadvacetiletý Sunghyun Cho studoval v USA a Evropě. Své studijní a profesní povinnosti v současnosti nejvíce spojuje nejen s Německem, ale i s Jižní Koreou…

Stal jste se úspěšným účastníkem Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2015. Jak vzpomínáte na svůj pobyt u nás? V Praze jsem prožil během soutěže fantastické dny. Ovšem, že jsem si zamiloval vaši metropoli, obzvláště Staré Město! Soutěž byla pro mne velmi dobrou zkušeností. Nejdříve jsem byl potěšen, že se mohu setkat s excelentními flétnisty z celého světa a s vynikajícími členy poroty. Byl jsem šťastný, když jsem obdržel dobré rady a komentáře od lidí, kteří také poslouchali mou hudbu. Většina z nich mi dodala sebejistotu. Opravdu jsem byl nervózní, cítil jsem velký tlak a stres, ale atmosféra byla velmi pěkná. Moc se mi líbil finálový koncert v Rudolfinu, skutečně velmi moc…. Užíval jsem si hraní na flétnu!

Co pro vás znamená druhé ocenění? Ocenění pro mne znamená mnoho. Vlastně dva z mých vynikajících pedagogů jsou držitelé první ceny Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro (Michel Debost 1959 a Andrea Lieberknecht 1991).  Jsou mí hrdinové a cítím se velmi poctěn být mezi vítězi v tak vynikající soutěži.

Slyšel jste mnoho mladých hudebníků z různých zemí v soutěži nebo jste více vyhledával samotu pro svou koncentraci na výkon? Vím, že zde bylo mnoho skvělých mladých talentů. Vždy může být velmi zajímavé, slyšet je hrát, ale většinou v době probíhání soutěže trávím svůj čas poslouchem hudby nebo joggingem. Spíše než poslouchat jiné flétnisty, protože se domnívám, že je vždy velmi důležité, koncentrovat se na sebe a zachovat v soutěži klid, abych se mohl na své vystoupení soustředit na 120% bez rozptylujících myšlenek.

Do druhého kola jste musel nastudovat i soudobou českou kompozici. Líbila se vám nová skladba Transflautato pro flétnu a klavírnaší významné skladatelky Sylvie Bodorové? Nová skladba Sylvie Bodorové je absolutně skvělá! Pro mne bylo velmi těžké najít hudební styl a druh pocitu přístupu ke skladbě, ale jednou jsem nalezl styl s mým pianistou. Opravdu jsme si hraní hodně užili. S nadšením bych si její skladbu rád zahrál ještě jednou brzy na mém recitálu. Dílo má hodně stylů v každé větě a brilantní part pro klavír.  

Proč jste si zvolil ve třetím kole soutěže Koncert G dur pro flétnu a smyčce QV 5:174, který složil Johann Joachim Quantz? Velmi těžce jsem se rozhodoval pro volbu Quantzova koncertu do finále. Normálně hraji častěji Concerto, které složil C. Ph. E. Bach. Obě skladby jsou fantastické z barokního repertoáru pro flétnu a  také velmi důležité k interpretaci. Nicméně chtěl jsem ukázat publiku více mého hudebního dramatu a domníval jsem se, že Quantz má více dramatických příběhů než jiní komponisté. Pro zajímavost bych chtěl zmínit, že Quantzovo Concerto bylo jedno z mých prvních koncertů, které jsem se učil hrát na flétnu. Takže má pro mne svou  historii… Vytříbil jsem si tehdy cit, když jsem začínal a zamiloval jsem se do flétny. Snažil jsem se do hry vložit více jasu.

Proč jste se rozhodl studovat na Oberlin College Conservatory of Music (2005 – 2009), Hochschule  für Musik, Theater  und Medien v Hannoveru (2009 – 2011), Hochschule für Musik und Theater v Mnichově od roku 2011? Když jsem setkal s profesorem Michelem Debostem ve Francii na jeho mistrovském kurzu okolo roku 2004, strávil jsem pár týdnů v Evropě a zamiloval jsem si kulturu, jídlo a hudební styl. Samozřejmě jsem následoval profesora Debosta do Spojených států amerických na Oberlin College Conservatory of Music, kde jsem s ním prožil své nejlepší čtyři roky studia. Poté jsem studoval v Hannoveru, mou profesorkou se stala Andrea Lieberknecht, která je poměrně aktivní v hudebních kruzích a má obrovské nadšení pro hudbu. Naučil jsem se také mnoho o zvuku. Ona vždy respektuje mou interpretaci hudby, a tak  u ní mohu rozvíjet můj pocit důvěry více než kdy jindy. Stále jsem chtěl zůstat v zahraničí.

Co nebo kdo vás motivoval k vašemu studiu v Německu? Hm… Tuším, že tehdy jsem se rozhodl sám. Vždy jsem chtěl jít do Evropy kvůli atmosféře. V Německu je mnoho skvělých orchestrů. Můj první profesor Michel Debost mi důrazně doporučil studovat v zahraničí a opět se jednalo o Německo. Dalším důvodem mého stěhování do země byl Emmanuel Pahud. Vždy jsem si moc přál, slyšet ho hrát na flétnu živě tolik, jak jsem mohl. A konečně posléze jsem získal pozici v Karajanově akademii při Berlínské filharmonii… Můj sen se splnil!

Každému hráči jsou stylově blízcí jiní skladatelé. Jaké autory pro svou hru na flétnu preferujete? Z pohledu orchestrálního hudebníka miluji, když mohu hrát všechny symfonie Beethovena,  Mendelssohna, Brahmse a Sibelia. Z pohledu sólisty upřednostňuji veškerý barokní repertoár, především Bacha a z raných romantických skladatelů Schuberta. Nicméně v současnosti mám nejvíce rád hudbu Brahmse.

Kterého skladatele z Jižní Koreje byste nám doporučil? Isang Yun (1917 – 1995) je významný skladatel narozený v Koreji, který udělal svou kariéru v Německu. Patří k nejúspěšnějším. Složil mnoho skladeb pro dechové nástroje, zejména pro flétnu, komorní a orchestrální díla.

Jaké jsou vaše budoucí plány? Stále studuji na titul Master u profesorky Andrey Lieberknecht v Mnichově a hlavně od prosince loňského roku hraji první flétnu v Konzerthausorchester Berlin, jehož šéfdirigentem je Iván Fischer, jenž má naplánované symfonické koncerty až do konce sezony. Vedle orchestrálních koncertů mám  i recitály v Koreji a v létě plánuji vystoupit na komorním hudebním festivale v Německu. Chci se více soustředit na hudbu pro dechový kvintet. Samozřejmě, že bych se moc rád zase brzy vrátil do Prahy! Mnohokrát děkuji.

Sdílet článek: