Kdysi jsem ještě coby děcko absolvoval zájezd po skandinávských zemích, při kterém jsme během jednoho týdne stihli prosvištět Dánsko, Švédsko, Finsko i Norsko. Nejvíc si pamatuji na cestu lodí ze Stockholmu do Helsinek. Pak si matně vzpomínám, že Kodaň je na rovině, ale možná to byl spíš Stockholm, že v Oslu pršelo a že v Helsinkách mají náměstí nad mořem s nádherným katolickým kostelem a podivuhodným pravoslavným chrámem.
Proč to tady ale zcela nesouvisle píšu? Stojím totiž před náročným úkolem. Mám napsat reportáž o posledních čtyřech koncertech naší Bieberovské tour, které se odehrály během čtyř dní na čtyřech různých místech a podobnost s tím dětským vzpomínkovým gulášem ze severu Evropy je nasnadě. Na souvislejší zážitky a pozorování prostě nedošlo. Spíše se laskavý čtenář musí spokojit s hrstkou dojmů. Můj text tedy bude mít formu cestovatelského deníčku, bude poněkud delší a ještě více nesouvislý, než obvykle.
Čtvrtek – Bruggy
Bohaté vlámské město s okázalými rynky, zlacenými radnicemi a nádhernými kostely nás přivítalo laskavým pohlazením babího léta. Na vodních kanálech protínajících město ještě panuje turistický ruch motorových člunů. V tichých vodních zákoutích mlčky a vznešeně plují ladné páry labutí, na hřbetech střech se pochechtávají rackové, znamení, že moře není daleko. Centrum města naplňuje charakteristický pach smažených hranolků a pečených vaflí, což jsou vedle čokolády, upravené na sto neodolatelných způsobů, tradiční místní speciality. Moderní sál Concertgebouw má sice velmi dobrou akustiku, ale kostelní prostor Bieberově mši prostě opět chybí. Prostorový efekt je sice omezený, ale publikum spokojené a vděčné.
Pátek – Antwerpy
Po ranní procházce Bruggami se autobusem přemísťujeme do Antwerp. Máme čas právě tak na oběd v místní vyhlášené pizzerii a na generální zkoušku v prostoru, který připomíná spíše rozlehlý kinosál. Akustika opět poměrně náročná, ale už víme, jak si s ní poradit. Času mezi zkouškou a koncertem není mnoho, většina členů souboru jej využívá k odpočinku. Podle plánu víme, že sobota bude nejnáročnější. Po koncertě bychom měli co nejrychleji jet do Rotterdamu, ale znáte umělce! Probírají zážitky s místními přáteli, rozjařeně popíjejí na baru a rádi rychle zapomenou, co bude zítra. Nahnat je do autobusu, abychom mohli odjet, se ukazuje jako nejnáročnější a nejnevděčnější úkol dne. Nakonec se dílo podaří a v noci se ubytujeme v hotelu v Rotterdamu.
Sobota – Amsterdam
Pod vlahým zářijovým sluncem míříme tichým sobotním ránem do Amsterdamu. Zelené pláně krájené pravidelnými vodními kanály místy zdobí zbytky mlhy. Pokojně se pasoucí krávy a ovce doplňují strnulé volavky číhající na kořist a veliká hejna hus šipkovitě krájí modravé nebe. Podzimní melancholii podtrhují dlouhé stíny větrných mlýnů. V Amsterdamu lidé plnými doušky užívají možná posledního teplého víkendu roku. Odpolední koncert ve slavném concertgebouw má opět veliký úspěch. Po krátkém odpočinku se přesouváme na nádraží a rychlovlakem Thallys, který v rovnějších úsecích trati překračuje rychlost 300 km/h, odjíždíme do Paříže. Pozdě večer čekáme u severního nádraží v Paříži na autobus, který by nás odvezl do Versailles. Ocitáme se na pomyslném dnu se silami. Aktuální vyčerpání z koncertu a cesty se sčítá s kumulovanou únavou z posledních dvou týdnů. Už nevíme, jak si v autobuse pohodlně sednout a smějeme si i nejhloupějším vtipům.
Neděle – Versailles
Po zběsilé třídenní jízdě se čas přeci jen trochu zastaví. Čeká nás závěrečný koncert ve slavné královské kapli, kde navíc horní balkón umožňuje rozprostřít část ansámblu a hodně se přiblížit efektu, který skýtá dóm v Salzburgu. Tváří v tvář poslední výzvě člověk najednou v sobě objeví síly, se kterými vůbec nepočítal. Obrovský a rozsáhlý komplex zámku ve Versailles působí jako monumentální hrobka francouzského centralizovaného feudalismu. A bizarní hudební dílo Bieberovo s opulentním nástrojovým obsazením skvěle rezonuje s estetikou dvora Ludvíka XIV. Skvělá akustická odezva sálu zvyšuje sebevědomí zpěváků a koncert má nakonec neuvěřitelnou sílu. Diváci doslova zavaleni barokním zvukem vstávají a frenetický potlesk a pochvalné výkřiky se nesou k vysoké klenbě marnivého prostoru. Poslední euforický večer a ráno konečně domů!
Pondělí…
Myslíte si, že když skončí taková dlouhá koncertní šňůra, člověk přijede domů a s energií se vrhne na všechny úkoly, které se doma mezitím nashromáždily? Omyl! Často se stává, že tělo, naprogramované na koncertní řadu, prostě po jejím skončení vypne a přejde do „stand-by“ režimu, nebo vám vystaví rovnou stopku nějakou tou rýmičkou či jinou tenorovou nemocí. Navíc během intenzivní akce dojde k částečnému vymazání vaší operační paměti. Nemůžete si najednou vzpomenout, co všechno se mělo udělat a rozhodnout. Realita a paměť se pak vrací v podobně naléhavých připomínek a telefonátů, které působí, jako když na vás nečekaně vybafne pes za plotem. A tak místo abyste užívali laskavého zářijové slunce třeba pod Bukovcem v osadě Jizerka, řešíte páté přes deváté, píšete texty, telefonujete a organizujete. A se zlátnoucími korunami buků vám další rok nenápadně protéká mezi prsty. Kolik jich už bylo!
