Hudební informační středisko využilo v roce české hudby finančních možností projektu Česká hudba 2004 a iniciovalo vznik antologie, která by byla jakýmsi průřezem historie české hudby od počátků po současnost. Od časů Diskotéky Mladého světa a Dějin hudby v příkladech, které vycházely na černých deskách, je to první rozsáhlejší projekt tohoto typu. To je samo o sobě záslužné. Nad výběrem ukázek pro antologii asi nelze položit nějakou otázku, kterou si sami tvůrci výběru nepoložili. Vždy lze dlouho diskutovat, proč tam určitá ukázka má být, a jiná ne – nějaké rozhodnutí nakonec musí padnout. A domnívám se, že v rámci daných možností udělali všichni, co mohli. Nejhůř na tom byla trojice autorů výběru pro CD 1 (Jaromír Černý středověk a renesance, Václav Kapsa baroko a Tomáš Slavický klasicismus) – to totiž zahrnuje hudbu „od počátků“ do roku 1800! Jak na disku o osmdesáti minutách ukázat tisíc let vývoje hudby? I tak je tu velmi mnoho skvělých, vhodných i objevných ukázek. Hned CD 2 má pojmout celé vrcholné české 19. století – tady je moc dobře, že se nesáhlo po výběru typu Vltava , Humoreska , Poem …, ale že tu je například Šárka , Novákův Pan a podobně. Autorkou výběru je Jarmila Gabrielová , stejně jako u CD 3, věnovaného první polovině 20. stol. Tam má největší prostor Janáček, ale nezapomnělo se na Haase či Bořkovce. CD 4 je věnováno 2. pol. 20. století, zde byl výběr v režii Hudebního informačního střediska a text psala Tereza Havelková . Zařazení tohoto CD je kapitola sama o sobě – všem soudobým skladatelům bude takový výběr připadat úzký, mnoha ostatním posluchačům nesmyslně široký. Těžká věc. Páté CD v rámci možností pokrývá folklor, což je záslužné, ale narážíme tu na ještě horší „stav bádání“ než ve všech ostatních kapitolách, byť autor výběru Matěj Kratochvíl zřejmě dělal, co se dalo – ale jak to, že až na výjimky dvou archivních záznamů chybějí údaje, kdy byly autentické nahrávky pořízeny? Průvodní brožura, kde texty k příslušným obdobím psali autoři výběru, je opět vlastně jediným možným kompromisem mezi tvrdě limitujícím rozsahem a velkým úsilím bránit se totálnímu zjednodušování. Text má všechna pro a proti „dějinám české hudby v kostce“ a je v něm i řada fotografií a autorům slouží ke cti, že se maximálně snaží přihlédnout k novému stavu bádání. Pro booklet o 135 stranách se ale mělo sáhnout po kvalitnější vazbě, protože po jednom přečtení z knížečky začnou padat stránky. Je také chyba, že se nevešly žádné texty zpívaných ukázek, že nikde nenajdeme ani slovo o tom, podle jakých kritérií jsou výběry sestaveny. Je navíc vidět, že se vždy spojuje víc kritérií dohromady a tím nejvlivnějším je nakonec stopáž a dostupnost konkrétních nahrávek. Není to nakonec příliš mnoho kompromisů najednou? Moje hlavní otázka či pochybnost se tedy týká celkové koncepce – nejsem si jist, jestli takto obecná antologie veškeré české hudby je tím nejsmysluplnějším projektem. Na soubory totoho typu dlouhodobě nejsou peníze, tak se při této příležitosti autoři snaží zahrnout sem co nejvíc. A za každou cenu se snaží zkombinovat všechna kritéria výběru zároveň. Přitom všichni vědí, že každé období dějin hudby má úplně jiné problémy a metody. Sám mám dojem, že by větší smysl měla série více samostatných antologií, navíc školní antologie musí splňovat jiná kritéria než antologie například pro cizince nebo vzdělané laiky. Byl by to projekt na dlouho, peníze by se musely shánět průběžně a z více zdrojů, ale udělal by podle mého větší službu než tato „antologie všeho pro všechny“.
Vydavatel: Divadelní ústav Praha DU/distribuce Czech Music Information Center/Hudební informační středisko
Stopáž: 78:00, 76:06, 75:33, 78:52, 60:41
Nahráli: Schola Gregoriana Pragensis, Dyškanti, Duodena Cantitans, Aleš Bárta, Česká filharmonie aj.
Body: 4 z 6
