Mozartovu operu nemá Smetanova Litomyšl letos shodou okolností na programu žádnou, ale jeho jubilejní rok přesto připomíná velmi pěkně. V úvodním koncertu mezinárodního operního festivalu zazněla vedle Beethovenova Trojkoncertu Mozartova Pražská symfonie a „pražská“ árie Bella mia fiamma, o týden později bylo na programu jeho Requiem.
Smetanova Litomyšl je široce koncipovaným festivalem klasické hudby s důrazem na operu a vokální umění. Instrumentální hudba sem samozřejmě patří také, ale velká kantátová a oratorní díla jsou každoročně klíčovými úběžníky nabídky. Ve čtvrtek 18. 6. přispěl dirigent Radek Baborák v auditoriu na zámeckém nádvoří večerem z díla trojhvězdí vídeňských klasiků, jemuž Requiem dominovalo. Český filharmonický sbor z Brna, až na dva tři nehezké tóny, zpíval na svém spolehlivém standardu; příjemně neoposlouchaným, v síle zvuku a ve výraze nepřepínajícím byl kvartet mladých sólistů: Barbora Perná, Alžběta Vomáčková a Josef Moravec s vavříny z Dvořákovy soutěže v Karlových Varech a s pěknými operními úspěchy, Marián Krejčík s převažujícími zkušenostmi ze staré hudby.
Baborákova Česká Sinfonietta má přednosti „all-star orchestru“ – tvoří ji osobnosti, komorní hráči, přátelé. Právě tento pohodový charakter jejich muzicírování je určující. Hráči přinášejí do společného výsledku to nejlepší od přesnosti po styl, jejich dirigent vše zastřešuje rozšafným vlivem. Nic nevyhrocuje, ani tempa, ani výraz, dává přednost klidnějšímu průběhu hudby a celkovému pozitivnímu vyzařování z pódia. Jaký rozdíl od Petra Altrichtera a jeho náruživého vedení orchestru PKF-Prague Philharmonia v úvodu festivalu. Výsledkem je ovšem značně rozdílný posluchačský dojem. V obou případech muzikalita, virtuozita a jasný názor, vyprofilovaná stylovost. V případě kompaktně sehrané PKF neseny ovšem slyšitelným nasazením a jiskřivou intenzitou, u České Sinfonietty, zejména v Beethovenově 2. symfonii, ale i v části předehry k Haydnovu Stvoření a v Mozartově Requiem, spíše naopak měkkým, přívětivým a méně kontrastním poklidem. Byl to ostatně i rozdíl například oproti předchozímu nedělnímu festivalovému večeru s Bernsteinovou Mší – mezižánrovému, zvukově a vizuálně opulentnímu, plnému očekávání a podnětů, s plným společenským leskem, jedinečnému, svátečnímu. Koncert s vídeňskými klasiky byl milým, oduševnělým všedním dnem na festivalu.
