pátek, 28. červenec 2017

Jen tu a tam mírně přidat na Olomouckých barokních slavnostech

Napsal(a) 

 , foto OBS foto: OBS

Ve čtvrtek 27. července byla uvedena Ensemblem Damianem v rámci Olomouckých barokních slavností serenata La Senna festeggiant Antonia Vivaldiho. Libretista Lalli zvolil alegorický příběh, ve kterém postavy Zlatý věk a Statečnost hledají ztracené štěstí. Po chvíli se objevuje na scéně řeka Seina, která slibuje dovést postavy k tomu, co hledají. Předkládaným dílem hodlal Vivaldi vyjádřit osobní poctu králi Ludvíkovi a francouzskému národu. Prvky francouzského hudebního jazyka se tak objevují napříč celým dílem, přestože jeho italskost je zcela nezpochybnitelná. Hlas L’Eta dell’oro (Zlatý věk) propůjčila sopranistka Kristýna Vylíčilová, roli La Virtu (Statečnost) ztvárnila altistka Dorota Smělíková a La Senna (Seina) zazněla v podání basisty Jaromíra Noska.

Závěr festivalu Olomoucké barokní slavnosti 2017 se ubírá po již vyšlapaných cestičkách. Místo možného kroku do neznáma zvolil festival ke svému zakončení serenatu, která zazněla na konci třetího ročníku Olomouckých barokních slavností roku 2015. Dílo samotné začíná sinfonií v italském duchu s rázným a přesvědčivým vstupem orchestru. Dirigentovi a uměleckému vedoucímu Tomáši Hanzlíkovi se taktéž podařilo vytvořit s orchestrem povedenou terasovitou dynamiku, přičemž těleso působilo vyrovnaně v jasném forte i opatrném pianu. Naneštěstí díl střední dojem mírně zkazil, neboť především sekce smyčců nedosahovala vždy stoprocentní intonační jistoty. Nedostatky se objevily i v předehře francouzského typu k druhé polovině představení, v tomto případě se jednalo především o rytmická pochybení smyčců v části s rychle tepajícím cembalem. Orchestr se však velmi rychle vrátil opět k jednotnému zvuku a výrazu. Ve druhé polovině představení se objevuje také velmi efektní zjednodušení instrumentace, ve kterém melodii přednáší nejprve dechy bez velkého doprovodu ostatních nástrojů a následně flétny s theorbou.

 , foto OBS foto: OBS

Nejpodstatnější část díla tvoří zcela zřejmě recitativy a árie. První na scéně se objevuje Kristýna Vylíčilová jako L’Eta dell’oro. Vzdušná a rozverná árie o slavících však v podání Vylíčilové vyzněla vlivem relativně syté barvy hlasu, obohacené navíc o všudypřítomné vibrato, poměrně těžkopádně a to obzvláště v koloraturních bězích. Zpěvačka však na druhou stranu dokázala velmi jiskrně ztvárnit recitativy, a to nejen zpěvem, ale taktéž dobrým mimickým uměním. V dalších áriích dovedla lépe využít svého bohatého hlasu, ačkoliv i zde by možná šetření vibratem výsledku prospělo spíše. Postava La Virtu (Statečnost) v podání Doroty Smělíkové naopak po značnou dobu díla zachovávala přednes dosti rezervovaný a snad až neprůbojný, což navíc v případě postavy Statečnosti zamrzí o to více. Přitom právě její výkon, odhlédneme-li od oné rezervovanosti, byl v podstatě bezchybný. Smělíková zpívala čistě a bez zbytečného a nevkusného zdobení, bohužel v porovnání s oběma dalšími zpěváky se držela zbytečně v pozadí, což je vzhledem ke kvalitám interpretace velká škoda. V pravděpodobně nejkouzelnější árii díla s textem „tak pouze za úsvitu, tehdy nebe se pozlatí“ nebyla zpěvačka téměř slyšet, a to se navíc orchestr pohybuje spíše v tišší dynamice. Ve sborech obsahujících imitace se pak návaznost hlasů ztrácí, na vině je částečně jak značně exponovaná sopranistka, tak poddimenzovaná altistka. Mezi sólisty však zazářil Jaromír Nosek v roli samotné řeky Seiny. Nejen že dokázal svému projevu dodat dostatečně vzrušený výraz, a přitom stále zachovat maximální srozumitelnost slov, projevil se také jako schopný herec s působivou mimikou a gestickými kreacemi. Pochvalu si však zaslouží především pro svůj úctyhodný rozsah, který byl nucen uplatnit v nejedné árii. Vivaldi zde přímo propojuje hudbu s textem a bas tak nechává při slovech „z pochmurné hloubky“ sestoupit téměř až k fyzické rezonanci. Vivaldi však předepsal basu i poměrně vysoké party a velké skoky, tyto všechny nesnáze zvládl Nosek bez problémů.

Vivaldiho La Semma festeggiante je bezesporu kvalitní dílo a ve své podstatě je i velmi dobře nastudováno, stačilo by jen tu a tam mírně ubrat nebo přidat. Hudebně se jedná o dílo zručně vystavěné, se spoustou harmonicky i tektonicky poutavých míst. Znalcům Čtvera ročních období neunikne povědomé cvrlikání ptáčků, zaujmou i působivá zpomalení u pochmurných hloubek nebo barevně pestré změny instrumentace. Stačí jen tu a tam mírně ubrat nebo přidat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.