Zimní cesty letošního roku: Které minout a na kterých se zastavit

Nahrávek Schubertovy Winterreise přibývá neustále jako hub v uplynulé houbařské sezoně a pokud jsem v recenzi na poslední český záznam tohoto cyklu (Jan Martiník a David Mareček, HAR 12/19) srovnávala nejlepší Zimní cesty předchozích let, za rok 2019 přibylo několik dalších více či méně osobitých příspěvků „do diskuse“. Spíše nedoporučuji konvenční záznamy rakouského barytonisty Martina Archainera (Preiser Records) nebo německého barytonisty Johanese Helda (Ars Produktion), minout můžete nahrávku slovenského tenoristy Pavola Breslika (Orfeo) i švédského barytonisty Petera Matteie (BIS), těžko přijatelná je pro mě zvukově nepříjemná Winterreise španělského kontratenoristy Xavera Sabaty (Berlin Classics). Pokud se řadíte k otevřeným posluchačům, velkou radost vám udělá kanadský basbarytonista Philippe Sly, který spolu s malým ansámblem Le Chimera Project pojal Zimní cestu (Analekta) s nadhledem a vtipem – jakkoli to může znít ve spojení se Schubertem podezřele, výsledek je skvělý a nepovrchní.

České posluchače určitě nejvíc zajímá poslední snímek Adama Plachetky s klavírním doprovodem Garyho Matthewmana. Jaký je? Dramatický, urputný, pevně kráčející, jistý. Vlastně ho docela vystihuje foto na obálce desky. Svoje příznivce si najde především mezi milovníky velkých hlasů, frází gradovaných k efektním vrcholům à la „Vincerò“, mohutně klenutých melodií, které nikoho nenechají na pochybách, že před sebou máte zpěváka. Jenomže já bych v tomhle repertoáru ocenila i vypravěče. Adam Plachetka se u široké veřejnosti etabloval jako mezinárodní hvězda, snad mu tedy nebude vadit, když na něj budu klást vysoké nároky.

K zážitku z písně mi tady schází větší tvárnost, pocit, že se zpěvák může kdykoli vydat jiným směrem, který mě zaskočí, ubrat a donutit mě k větší pozornosti, přidat z nuly na sto, že necítí žádné technické omezení, že tvoří v přítomném momentě a že nemá předem jasně danou estetickou šablonu, které se bude držet příštích osmašedesát minut než kolovrátkář konečně utichne. K tomu je potřeba pružnější a volnější dech, snad i větší chuť pohrávat si s detailem, svobodnější deklamace a myslím, že i barevnější představa skrytá za každým slovem. Bez toho se Winterreise stává nepříliš vzrušujícím a trochu únavným zimním pochodem, což bohužel platí i o tomto počinu.

Plná nečekaných agogických a artikulačních překvapení je naopak nahrávka Iana Bostridge, která vznikla při loňském recitálu v londýnské Wigmore Hall. Jde už o třetí Bostridgův záznam, tenorista strávil s tímto písňovým cyklem tři koncertní dekády a zabýval se jím tak intenzivně, že z toho dokonce vznikla pětisetstránková publikace, ve které se detailně zabývá každou ze čtyřiadvaceti písní – analyzuje je obsahově, hudebně, přidává historický, politický i osobní kontext (za vše mluví podtitul knihy Anatomie posedlosti). Naštěstí to ale zpěváka nevedlo „akademickým směrem“. Naopak se prozpíval a propsal k velké svobodě, k samozřejmosti hledání tisíce a jednoho odstínu pro každou notu. V recenzi na nahrávku Jana Martiníka jsem minulý rok na těchto stránkách zmiňovala písňové vypravěčství Leonarda Cohena a potěšilo mě, že Ian Bostridge píše ve sleevenote svého alba něco podobného: není od věci inspirovat se přesvědčivostí, s jakou „ohýbá“ melodii podle slova (a naopak) například Bob Dylan nebo Billie Holiday. Pravda, britský tenorista je v onom ohýbání, variování a „hnětení“ každé fráze poměrně intenzivní, doráží na vaši předchozí posluchačskou zkušenost – ale nepřekračuje hranice manýry nebo povrchního efektu.

Velkým objevem je pro mě klavírní spoluhra Thomase Adése, kterého čeští posluchači znají přece jen spíš jako skladatele (ačkoli v Brně před rokem hrál Janáčka). Způsob, jakým dokáže vytáhnout z klavírního partu jednotlivé motivky, jakou energii a hybnost dokáže pomocí hry akcentů a legata vložit do každé fráze a to všechno zastřešit v dobrodružnou a hudebně logickou tkaninu, je fascinující.

Když k tomu všemu připočteme fakt, že jde o live snímek, nelze než před oběma pány smeknout a doporučit vám pozorný poslech. Ten má totiž šanci změnit vaše nároky na písňovou interpretaci.


Adam Plachetka & Gary Matthewman: Winterreise

Adam Plachetka / basbaryton, Gary Matthewman / klavír. Text: Č, A. Nahráno: 2019, Rudolfinum. Vydáno: 2019. TT: 69:01. 1 CD Radioservis CR1035-2.

 


Ian Bostridge & Thomas Adès: Winterreise

Ian Bostridge / tenor, Thomas Adès / klavír. Text: A, N. Nahráno: živě, Wignore Hall, 2018. Vydáno: 2019. TT: 72:00. 1 CD Pentatone PTC 5186764.

 

Sdílet článek: