úterý, 16. květen 2017

Kutnohorský leiermann

Napsal(a) 

Jiří Bárta Jiří Bárta

Violoncellista Jiří Bárta se už deset let vyžívá v tvarování dramaturgie a umělecké personalistice Mezinárodního hudebního festivalu v Kutné Hoře. Během pouhé dekády vytvořil v městě chráněné UNESCEM svého druhu nejzajímavější festivalový komorní kotlík České republiky, kde vaří skvělí kuchaři vybrané delikatesy. Jsou to pokrmy mnoha vůní, chutí, barev, forem a obsahů. Zůstanu-li u gastronomických metafor, návštěvníci je pak nadšeně konzumují a po lukulských hostinách odcházejí domů s pocitem svátečního obdarování, povznesení, radosti i zamyšlení… Jakkoliv ne vždy souzním se vším, co Jiří Bárta vytvořil či hraje, střídal geniální večery se spornými okamžiky, jeho kutnohorské dítě vlastně dospělo v nepominutelnou akci, čehož si jsou (a budou) doufám vědomi jak ve vedení Kutné Hory, Středočeského kraje a v místní mecenášské komunitě, tak na ministerstvu kultury.

Od 3. do 11. června zazní v Kutné Hoře deset koncertů. Hlavní „tribunou“ bude tradičně chrám sv. Barbory. Dále festival navštíví jako vždy kapli Božího těla, kupodivu jen jednou GASK a na závěr si odskočí do kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi (mfkh.cz).

Festivalový modus operandi, jenž tak skvěle souzní s geniem loci Kutné Hory, ale který dle mého mínění nezafungoval stejně silně v rámci festivalu Dvořákova Praha 2014, je už dobře známý. Pan Bárta pozve (většinou) své přátele, dobré kolegy s ohvězdím známých jmen (letos jimi budou houslista Alexander Sitkovetsky a klavíristka Wu Qian, dále opět klarinetista Michel Raison) a usilovně spolu až v Kutné Hoře pracujíce a muzicírujíce uvádějí postupně dramaturgicky vzrušující programy, kdy dochází k někdy až překvapujícím kompozičním konfrontacím. Za takové letos považuji třeba hned „Preludium při svíčkách“, kdy u nás ne právě často slýchaný kvartet (klarinet, housle, viola, violoncello) zahraje hudbu Pendereckého a Kramáře. „Noc zrození a konce“ s chrámovým videomappingem uvede nadčasové a přitom žhavě aktuální skladby Zygmunta Krauze (Quatuor pour la naissance) a Oliviera Messiaena (Quatuor pour la fin de temps) a bude patřit asi k vrcholům celého týdne. (Je sympatické, že večer je věnován památce průkopníka multimediálního kinetického umění Zdeňka Pešánka.)

Alexander Sitkovetsky a Wu Qian Alexander Sitkovetsky a Wu Qian

Pan Bárta však má v oblibě i monotematické, hutné projekty, které vyžadují jak od interpretů, tak od posluchačů maximální koncentraci a otevřenost. Takové jsou: Brahms 99 – 100 – 101, dvě slavné sonáty a podobně známé klavírní trio a čáslavské Postludium Jiřího Bárty a houslisty Romana Patočky věnované Zoltánu Kodálymu. Na své si přijdou milovníci kuriozit – Mozartův Turecký pochod pro klavír v aranžmá Renauda de Vilbaca na šest rukou, Finziho Eclogua pro klavír a smyčce, extravagantní kytarový recitál Pavla Steidla, komorní verze Karnevalu zvířat Camilla Saint-Säense. Kromě již zmíněných hudebníků budou v Kutné Hoře opět muzicírovat houslisté Jakub Fišer a Štěpán Ježek, violista Karel Untermüller, hornistka Kateřina Javůrková, cellista Lukáš Polák, klavíristka Terezie Fialová a další. V závěrečném kutnohorském koncertu vloží síly do společného díla hobojista Vilém Veverka.

Snad mi to spiritus agens Jiří Bárta odpustí, ale dovolím si metaforu, k níž mě inspirovalo zařazení skvělé a u nás málo známé skladby Leonida Desyatnikova Wie der alte Leiermann pro housle a klavír. Připomíná mi v dobrém slova smyslu schubertovského leiermanna – flašinetáře. Chodí mezi lidmi, v tomto případě kutnohorskými, a obšťastňuje je hudební krásou. Je pak už jen na každém z nás, jestli ji pochopíme a jestli leiermanna v jeho konání a putování podpoříme. Stačí málo – najít volný večer, zajet si do Kutné Hory a nechat na sebe působit Hudbu.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.