Klasická hudba má konečně ceny 

My lidé potřebujeme v životě různé berličky. V kultuře jsou jimi například soutěže a oceňování, jež mohou přispívat k pochopení nadstandardnosti, mimořádnosti skutečností a událostí, které by neměly zapadnout v mediálním toboganu dnešního světa. Je zajímavé, že dosud měly svoje ceny literatura, divadlo, design, balet, opera, popmusic, ale klasické hudbě šířeji rozkročené ocenění v současnosti chybí. (Mezi lety 1994 – 2004 tuto roli v rámci možností naplňovaly Ceny Harmonie.)  Vlastně jedno ocenění – za celoživotní práci – zde máme, ať už je to cena Ministerstva kultury České republiky nebo České hudební rady, Cena Antonína Dvořáka či podivné ceny Trebbia. Deficit chce teď zaplňovat společnost Voice of Prague, jež vlastní rozhlasovou stanici Classic Praha. Spustila projekt Classic Prague Awards – Ceny klasické hudby, jež mají záštitu ministerstva kultury a Hlavního města Prahy a podporu například Bohemian Heritage Fund. (Hlavním mediálním partnerem bude Česká televize.)  Ředitel soutěže, exministr kultury Jiří Besser, zdůvodnil zahájení těmito slovy: „Klasická hudba postrádala prestižní ocenění, které by vyzdvihlo výkony českých hudebníků, ať už jde o pěvce, instrumentalisty, dirigenty nebo naše skladatele působící jak u nás, tak v zahraničí. Classic Prague Awards jsou formou uznání, kterou si česká klasická hudba zaslouží.“  V praxi to bude znamenat, že „Classic Prague Awards jsou určeny všem hudebníkům, interpretům, dirigentům, hudebním tělesům či hudebním skladatelům tuzemské scény. Za jedinou výjimku lze označit cenu za propagaci české hudby v zahraničí, která se bude udělovat cizincům a pouze výjimečně českým umělcům, kteří dlouhodobě a výrazně působí za hranicemi naší země,“ dodává Jiří Besser. (Ceny mohou být uděleny rovněž in memoriam.)

Každoročně se budou udělovat ceny ve třech nominačních a sedmi soutěžních kategoriích. Nominační jsou: 1. Talent roku, 2. Celoživotní přínos, 3. Propagace české hudby. Ad 1: Ocenění je určeno pro hudebníky (od pěvců po skladatele) do 30 let, ad 3: Cena směřuje k zahraničním umělcům, kteří zásadním způsobem propagují českou hudbu,  a „výjimečně“ i pro české umělce působící v cizině.  Ocenění celoživotní práce je teoreticky otevřeno i pro pedagogy a hudební vědce. Regule CPA stanovily, že do těchto kategorií mohou vhodného kandidáta navrhovat pouze porotci, pořadatel a partneři projektu. (Členy hlavní poroty jsou výrazné osobnosti české kultury: Gabriela Beňačková, Jiří Hlaváč, Václav Hudeček, Ivan Klánský a Ondřej Soukup.)  

Svoje poroty mají i soutěžní, oborové  kategorie, přičemž ovšem jejich verdikty musí vždy posvětit porota hlavní. Sólistický výkon – Václav Hudeček, Jan Simon, Petr Vronský; Komorní výkon: Ivan Klánský, Jiří Panocha, Michal Pullmann (jméno dosud hudební veřejnosti neznámé – ředitel Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK Praha); Orchestrální výkon: Jiří Hlaváč, Václav Riedlbauch, Miroslav Vilímec;  Vokální výkon: Gabriela Beňačková, Martina Klausová, Jan Králík;  Crossover projekt: Ondřej Soukup, Jan Jirásek, Jan Kučera;  Soudobá kompozice: Jiří Hlaváč, Ondřej Soukup, Jan Jirásek;  Nahrávka roku:  Ivan Klánský, Gabriela Beňačková, Václav Hudeček. Do těchto kategorií může vhodného kandidáta vedle poroty nominovat kdokoliv působící v oblasti kultury, kulturních institucí či médií. (Škoda, že na vox populi kategorie nezbyla, což by se vzhledem k pořadateli soutěže nabízelo.) 

„Nominační ceny“ budou předány 21. ledna 2017 v Sále Martinů na pražské HAMU. Doplní je živá hudba, jež připomene sedm soutěžních kategorií. V této chvíli je známo jen jedno jméno. Profesorka Zuzana Růžičková se stala pro rok 2016 prvním laureátem ceny za celoživotní přínos. Její hudební mistrovství, prosazování české hudby, celosvětová reprezentace, pedagogická i organizační činnost a životní integrita jsou nespornými skutečnostmi české hudební kultury. V tomto směru  je první počin CPA šťastný a hodný ocenění! Coda –  zhmotnění cen. Každý vítěz či laureát dostane křišťálovou trofej s grafikou jedné z Janáčkových partitur z nižborské sklárny Rückl Crystal. Návrh pak pochází od malíře, grafika a ilustrátora Jiřího Vovese. Každá z oborových cen je navíc doplněna lákadlem – finanční odměnou ve výši 100 000 Kč.  

Foto Classic Prague Awards

Zde zpravodajský servis končí a začíná komentář. Rozhodně si cením skutečnosti, že konečně se někdo rozhodl zaplnit prázdno v tomto segmentu kulturního života České republiky. Organizátoři mají jistě upřímnou snahu dát soutěži dlouhověkost a tradici typu Cen Thálie, ale je otázka, zda tomu tak bude, neboť pořadatelem je soukromý subjekt, což nemusí mít jen výhody.

Český koncept jakoby rezignoval na mezinárodní dimenzi, jako je tomu u prestižních soutěží typu Gramophone Awards, Echo deutscher Musikpreis, Edison Award ad. Pominu maličkosti jako třeba, že cenu za propagaci české hudby může dostat český umělec žijící mimo Česko jen „výjimečně“ a že souvislost mezi světem artificiální hudby a crossoveru je jen velmi volná. (Že by zájem pořadatele?☺) Otazník budí sdělení v brožuře CPA, že uzávěrka nominací odborné veřejnosti pro ceny roku 2017 je 30. 11. 2016. (Zároveň je ovšem v regulích soutěže napsáno, že členové porot budou dle svých možností vybrané projekty sledovat.) Předpokládám že jde o omyl, neboť těžko nominovat projekt, který ještě nezazněl, nebyl natočen nebo se o něm dokonce ještě neví. (Předpokládám že jde o tiskový šotek nebo ne zcela přesnou formulaci.)

Větším problémem je vyloučení odborné veřejnosti z nominačních kategorií, takže vše je na bedrech čtyřech mužů a jedné ženy, což je odpovědnost, jaká nemá v české kultuře obdoby. Jejich kredibilita v oborech, kterými se zabývají,  je nesporná, ale odpovědnost je drtivá a nějak si neumím představit, že plně a do hloubky postihnou širokou oblast klasické hudby. Je také otázka, zda mají členové hlavní poroty působit i v porotách odborných… Problém také vidím v kategorii Nahrávka roku, jež se svou specifičností poněkud ze struktury soutěže vyděluje.

Co se týká soutěžních kategorií, neznám renomovanou mezinárodní soutěž, kde by mohl umělec nominovat vlastní projekt, byť je to pojištěno garancí uměleckého, pedagogického či publicistického subjektu. Ani personální obsazení odborných komisí by nebylo bez otázek…  Podle mého mínění potenciální slabinou projektu je žalostné zastoupení domácí úzké hudebně kritické skupiny novinářů v odborných porotách, tedy těch, kteří mají mimořádný přehled, schopnosti a ověřené komparativní zkušenosti. I v tomto bodě jdou CPA jiným směrem nežli zahraniční cenění.

Všechny výše uvedené výhrady a otazníky však nemohou zastínit skutečnost, že jde o nadějnou, významnou iniciativu a že Classic Prague Awards mohou být šancí pro kvalitativní posun české klasické hudby a další formu důstojné medializace.  Říká se, že u nového orchestru nebo festivalu se ukáže životaschopnost po pěti letech. Domnívám se, že Ceny klasické hudby tolik času nemají. Důvěru české i zahraniční veřejnosti a vysoký kredit budou muset získat v horizontu dvou let.

Sdílet článek: