Čtvrtstoletí bez Oliviera Messiaena

Před pětadvaceti lety, 27. dubna 1992 odešel z tohoto světa francouzský skladatel, varhaník, klavírista, muzikolog, hudební pedagog, teoretik a ornitolog Olivier Messiaen. Člověk, který svou tvorbou, lidskými a duchovními hodnotami ovlivnil nejen celou řadu kolegů z hudební branže, ale i posluchačů v koncertních sálech a návštěvníků bohoslužeb v pařížském kostele Svaté trojice, kde od třicátých let minulého století působil jako varhaník až do své smrti. Od roku 1942 vyučoval na pařížské konzervatoři harmonii a v roce 1966 byl na této škole jmenován profesorem kompozice. K jeho žákům patřili kromě řady dalších i klasikové nové hudby – Pierre Boulez, Karlheinz Stockhausen nebo Iannis Xenakis.

Ani Olivier Messiaen neodolal pokušením dvanáctitónové a seriální hudby, kterou se v padesátých letech zabýval. Ale jako každý všestranný a nadaný člověk hledal stále nové inspirační zdroje a možnosti svého tvůrčího vývoje. Kromě studia matematických struktur se zabýval středověkou hudbou i indickou rytmikou. Tu najdeme např. v symfonii Turangalîla z let 1946-1948, jenž je oslavou věčné a všepřesahující lásky a radosti. Skladatel často chodil s tužkou a papírem na „lov ptáků“, aby tyto své zápisky a nahrávky ptačího zpěvu poté transformoval do vlastní hudební řeči. To vše se pochopitelně projevilo v jeho neobyčejně pestrém hudebním stylu vedoucím od tonální, modální hudby až k hudbě strukturované, rytmicky často nesmírně komplikované. Jeho skladby jsou symetrické, mají vnitřní řád a logiku a vynikají především ojedinělou, jakoby prosvětlenou harmonií, která nezapře vytříbený francouzský smysl pro barvu (rád např. používal Martenotovy vlny).

Olivier Messiaen byl hluboce věřícím člověkem a tato víra se projevovala ve veškerém jeho konání. Většina skladeb je tak nesena křesťanskou tematikou a duchovními náměty. Celá jeho tvorba byla zaštítěna credem, vyřčeným už v roce 1938 „dílo je aktem víry oslavujícím mystérium Kristovo“. Za všechny jmenujme např. Vingt regards sur l´Enfant-Jésus z  roku 1940, které věnoval své paní, vynikající klavíristce Yvonne Loriod, nebo orchestrální Couleurs de la cité céleste z roku 1963, případně operu Saint François d´Assise vytvořenou v letech 1975-1983. Kompoziční proces nebyl Messiaenovi jen psaním not, vnitřní potřebou, či uspokojováním egoistických tužeb po uznání a slávě, ale studiem duchovního světa, zázraků a krás přírody, které transformoval do hudby. Jeho víra je živoucí, svobodná, nezatížená církevními dogmaty, které věřící mnohdy zotročují a zastrašují.

Každý skutečný umělec by měl zůstat dítětem. Zkoumavým, hloubavým, hravým, bezprostředním, nezatíženým společenskými normami a očekáváními. Jedině tak je možné zůstat ve své tvorbě skutečný a opravdový. Olivier Messiaen byl pokorný, svobodný, láskyplný a dobrotivý člověk, jenž svým mimořádným talentem a poctivým přístupem ke své práci – službě hudbě, kultuře, vnesl svou tvorbou i humánním přístupem pro lidský život nezbytné duchovní hodnoty do našeho světa a zhmotnil tak v duchu svého životního přesvědčení mystérium Kristovo, jímž je naděje a láska. Nářek nad těžkými časy, trudným životem, svalováním viny na druhé nebo nad zkorumpovanou politikou k ničemu nevede. Je třeba začít od sebe: vyjít ze svého srdce, chovat se v souladu s Božími zákony a šířit lásku a radost. Hudba Oliviera Messiaena nám k tomu dává víc než dostatek inspirace. Je živoucím příkladem, že krása, harmonie, láska a čistota jsou součástí tohoto světa. Stačí je jen přijmout, otevřít se jim a šířit je v souladu s dobrým vědomím a svědomím dál.

Sdílet článek: