Pravoslav Kohout

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Kvarteto Martinů a Karel Košárek v Labyrintu světa a ráji srdce

Sedmý koncert Hudebních podvečerů věnoval 19. dubna Český spolek pro komorní hudbu Kvartetu Martinů (Lubomír Havlák, Libor Kaňka, Zbyněk Paďourek, Jitka Vlašánková). V Sukově síni Rudolfina se s kvartetisty rozezněl i klavír Karla Košárka. O Kvartetu Martinů jsem psal již vícekrát, a mohu i po tomto koncertu jen zopakovat známou skutečnost – soubor je ve vrcholné formě a dlouhodobě patří mezi špičky kvartetní interpretace. Kvarteto Martinů má vlastní výrazný osobitý projev a vytříbenou zvukovou kulturu, a ke zdůraznění své individuality nepotřebuje žádné extrémní efekty. Soubor příkladně respektuje autorův zápis a dokonale tlumočí jeho myšlenku a záměr, nepřidává žádná zkreslující „vylepšení“, jak bývá dnes často módou.

Bravurní předávání houslového klíče

Některé koncertní události se vymykají obvyklému zařazení a popisu. Třeba formou či kvalitou – ať se znaménkem kladným či záporným.  Koncertem plným krásných kladných překvapení byl i neobyčejný večer 27. března v pražském koncertním sále Kostela sv. Vavřince. Pod symbolickým názvem „Z ruky do ruky si podáváme těžký klíč“ jej u příležitosti 80. narozenin prof. Ivana Štrause připravila Nadace Bohuslava Martinů. Představovat Ivana Štrause v odborném hudebním tisku je snad stejně zbytečné, jako představovat v Playboyi Brigitte Bardot. Proto jen dodám, že Štraus svou vitalitou i zjevem šokuje neméně jako výše zmíněná, navíc i přidanou hodnotou erudice a znalostí, hodných virtuálně ideálních kandidátů na prezidenta či ministra kultury. Koncert se vtipem jemu vlastním uváděl prof. Jiří Hlaváč, kulturní osobnost podobného rozměru. V osmi odděleních se v přehlídce muzikality a houslové virtuosity představil reprezentační vzorek Štrausových žáků.

Trio Bergerettes a Orbis Trio – dvě podoby komorní dokonalosti 

Oč snadnější psaní má takový politolog! Programy a hra současných politiků, na rozdíl od většiny programů a hry současných muzikantů, jsou běžně plné chyb, pitomostí a falše. To se mu pak kritizuje! Chudák hudební kritik, pokud mu někde občas nějaká vzácná náhoda nevyhledá něco opravdu blbého, je oproti němu spíše než kritikem, tak someliérem pracně básnivé obraznosti, koštujícím značky opojně ušlechtilého pití ... hudební kritik, má-li dostát svému názvu, si tak mnohdy musí buď umět přesvědčivě vymýšlet, nebo holt nebýt kritikem. Ten název se mi dávno jeví pro většinu podobného psaní zavádějícím, lepší je nazvat podobného šílence spíše odborným zpravodajcem či glosátorem. A v této roli se pokusím popsat dva krásné pražské komorní koncerty.

Duo concertante perfetto

21. únor 2017
Duo concertante perfetto

Jarní řada letošní Svatovavřinecké koncertní sezóny se 16. února otevřela nevšedním programem dvou smyčcových nástrojů, které lze zřídka v této sestavě a kvalitě slyšet. Primarius Wihanova kvarteta Leoš Čepický a violoncellista Pražákova kvarteta Michal Kaňka patří mezi naše vrcholné představitele nejen komorní, ale i sólistické interpretace. Každý jejich samostatný koncert je o to vzácnější, že musí být přizpůsoben náročnému časovému programu nejen kvartetní, ale i pedagogické činnosti. Tím spíše je vzácné, aby oba takto vytížení umělci našli čas a chuť osvěžit posluchače dokonalým osmistrunným dvojhlasem šesti oktáv virtuosity a

Hold osmdesátileté mladistvosti

10. únor 2017
Hold osmdesátileté mladistvosti

Je časté, že jediným důvodem ke gratulaci a oslavě mnohého jedince je až dosažení nějakého kulatého životního výročí, kdy každá další desítka dožitých let je sama o sobě zdrojem a příčinou umocněného zájmu o tento úkaz. Avšak zdaleka ne všem se daří byť úctyhodný počet let vyplnit tomu odpovídajícím množstvím úctyhodných činů. Neboť všichni jsme osoby, ale ne každý je osobností, které náleží hold především pro vykonané věci. Jedním z takových je profesor Ivan Štraus, stále plný mladistvé energie, záviděníhodné duševní svěžesti a osobitého humoru. Senza ritenuto, molto allegro e giocoso, 13. února 2017 lehce překračuje milník osmdesátky.  Pokusím se zde, možná trochu netradičním stylem, ale vlastně tím pádem v jeho duchu, vzdát mu, v byť jeho fyzické velikosti neodpovídající ploše, patřičný hold.

S Ivanem Klánským o třicítce Guarneri Tria Praha

23.11. 1986 se poprvé hudební veřejnosti představilo dnes světově proslulé Guarneri Trio Praha.  23. 11. 2016 zazněl v rámci Českého spolku pro komorní hudbu, v Dvořákově síni Rudolfina, úchvatný jubilejní koncert souboru. Požádal jsem klavíristu Guarneri Tria Ivana Klánského  o rozhovor.  Úmyslně jsem  v něm neupravoval, jeho autentická podoba je daleko nejzajímavější a nejosobitější – ostatně i jako jeho umělecký projev. 

Večer komorní tvorby soudobých českých skladatelů

Čtvrtý koncert 27. ročníku Dnů soudobé hudby, uskutečněný 9.listopadu v pražském sále Martinů, byl zajímavý nejen premiérovými provedeními skladeb uvedených autorů, kteří navíc v tištěném programu dostali příležitost k stručnému popisu své skladby,  ale z podstatné míry i účinkujícími interprety. Již nástup Přípravného dětského sboru Kantilénka ze ZUŠ Křtinská, který představil čtyři závěrečné části cyklu Živá voda (Kroupy, Mlha, Zmrzlina, Mraky) Ivo Bláhy (1936), byl krásným zážitkem. Děti pod vedením I.4.  Glaserové a klavírním doprovodem K. Konopové byly  m.j. přesvědčivým důkazem vysoké úrovně jak dětských sborů,

Klavírní umění Barbory K. Sejákové

24. říjen 2016
Klavírní umění Barbory K. Sejákové

Dopolední koncert Českého spolku pro komorní hudbu, který zazněl v sále Martinů 15. října, byl výrazně mimořádným hudebním zážitkem. Předesílám zkraje, že v tomto textu úmyslně použiju věty, které jsou jen zdánlivě přehnané. Mimořádnost koncertu navíc umocnilo, že skladbou svého programu byl de facto věnován památce klavíristy Antonína Jemelíka (1930 – 1962). Tento geniální a slibný umělec se stal bezděčným svědkem vražedných her tajných služeb a STB, byl bezohledně zlikvidován a jeho odkaz zničen a odsouzen k zapomenutí. Případ byl zakamuflován a dodnes jej nikdo řádně nevyšetřil. O velikosti Jemelíkova umění dnes svědčí

Svatovavřinecké Trio Bergerettes

21. říjen 2016
Svatovavřinecké Trio Bergerettes

Svým koncertem 2. října otevřelo Trio  Bergerettes (Barbora K. Sejáková-klavír, Daniela Oerterová-housle, Tomáš Strašil-violoncello) podzimní řadu Svatovavřinecké koncertní sezóny. Téměř ideální akustické podmínky a inspirativní prostředí bývalého malostranského kostela sv. Vavřince tentokrát  umožnily vychutnat umění jednoho z našich nejzajímavějších komorních souborů. Své neobvyklé jméno má soubor dle názvu klavírního tria B. Martinů, když mu jej po vítězství v soutěži B. Martinů roku 2001 navrhl belgický muzikolog H. Halbreich.  

České trio v Sukově síni

20. říjen 2016
České trio v Sukově síni

Jméno Českého tria se tiskne v koncertních programech více než tři čtvrtě století. Málokterý komorní soubor slavného jména je schopen prodloužit své trvání bez znatelné ztráty originality a přízně publika i po úplné generační výměně svých členů. Už i proto, že druhá generace je vždy poměřována vzpomínkou na své předchůdce. V Sukově síni pražského Rudolfina zazněl 12.října v rámci Hudebních podvečerů Českého spolku pro komorní hudbu koncert Českého tria (Dana Vlachová-housle, Miroslav Petráš-violoncello, Milan Langer-klavír), který opět potvrdil, že  současné České trio je v  výjimkou. Samozřejmě, že současná interpretační podoba

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.