Tragickou operní satiru z pera Dmitrije Šostakoviče uvede tento týden ostravská opera. Lady Macbeth Mcenského újezdu s Elenou Suvorovou nebo Iordankou Derilovou v hlavní roli bude mít premiéry 8. a 10. března v Divadle Antonína Dvořáka. O historicko-politickém pozadí této Šostakovičovy opery můžete číst také v březnové Harmonii. Článek s názvem Jedna kritika, která otřásla sovětskou hudbou pro nás napsal Patrik Červák.
„Poprvé byla uvedena s velkými úspěchy v roce 1934 v Leningradu a Moskvě. Již roku 1935 zazněla v Clevelandu, New Yorku, Philadelphii, Buenos Aires, Curychu, Bratislavě, Olomouci, pražském Novém německém divadle a Stockholmu a koncem roku byla znovu uvedena v Moskvě, ve Velkém divadle. Šostakovičova hudba, která značně bezohledně komentuje osudy postav, zní velmi výsměšně, velmi tvrdě, je zákeřná jako režim v tehdejším Sovětském svazu. V partituře jsou znatelné úseky charakteristické drzosti, typické pro jejího autora: žesťový soubor na scéně, tanečně-parodistické plochy, drásající pasáže i jímavě krásná lyrická místa,“ řekl o opeře dirigent inscenace Jakub Klecker.
[spvideo]https://www.youtube.com/watch?v=1UTNyQJJUZg&feature=youtu.be[/spvideo]
Kromě Suvorové a Derilové se divákům představí Aleš Briscein, Martin Bárta, Josef Moravec, Václava Krejčí Housková nebo Olga Jelínková. „Všechny totality se bojí umění, které je neuchopitelné, které se vyjadřuje metaforou. Ve své nejistotě mají rády realismus, kde je vše jasné, ložené, optimistické…, což razil ve třicátých letech ideolog Ždanov. Lady Macbeth je vrcholné dílo, jehož hudba je velmi ironická, jízlivá, plná hudebních citátů, celé drama je stavěno v kolážovitém, až groteskním nadhledu a šklebu. Inspiraci pro vytvoření inscenace jsme našli v konstruktivismu sovětských divadelních avantgard 20. let. Dáváme nahlédnout do intimního světa pokoje, kde se odehrávají erotické scény Katěriny a Borise, jakož i děravý dvůr, jímž prolézají lidé i krysy, stejně jako se snažíme vytvořit obraz transportů na Sibiř, bezvýchodnost ze zavření do klecí,“ uvedl režisér inscenace Jiří Nekvasil.
