čtvrtek, 18. září 2014

Vídeň: Liška poprvé ve Státní opeře

Napsal(a) 

Příhody lišky Bystroušky ve Wiener Staatsoper, foto WS Příhody lišky Bystroušky ve Wiener Staatsoperfoto: WS

Když na sklonku sezony 2010/2011 zahájila Vídeňská státní opera nový inscenační cyklus zaměřený na prezentaci oper Leoše Janáčka, rozhodl se generální hudební ředitel Franz Welser-Möst, že hudebně nastuduje premiéry vybraných skladatelových jevištních děl. Po realizacích Káti Kabanové (17. 6. 2011) a Z mrtvého domu (11. 12. 2011) přistoupil dirigent k opeře Příhody lišky Bystroušky (18. 6. 2014).Ředitel Dominique Meyer vyzval k inscenaci legendárního režiséra Otto Schenka. Rakušan přijal jeho výzvu s radostí i nostalgickou vzpomínkou na své počáteční působení ve Vídeňské státní opeře, kde zahájil svou kariéru v roce 1964 úspěšnou inscenací Její pastorkyně. V průběhu nastudování Příhod lišky Bystroušky oslavil Schenk 12. června čtyřiaosmdesáté narozeniny. Operu o třech aktech inscenoval bez přestávky a s ohledem na tradici a úzké sepětí vokální a instrumentální složky partitury upřednostnil české znění.

Scénografka a kostýmní návrhářka Amra Buchbinder, která zde debutovala, navrhla pro operu nerovný terén lesní krajiny působící realisticky, magicky a snově. Z technického pohledu je scéna postavena na praktikáblech a opticky tvoří úžasnou organickou jednotu přírody. Jen proměny v prvním dějství a na počátku druhého dějství jsou řešeny několikavteřinovým stažením průsvitné opony, za níž dochází k rychlým změnám a variabilně se mění polohy stromů. Častější stažení opony působí poněkud nadbytečně a teatrálně. Poetický ráz jevištních obrazů inspirovaný bajkami vtáhne hned od prvních taktů do opery děti i dospělé.

Analogii lidských a zvířecích postav, které Leoš Janáček podobně jako autor novely Liška Bystrouška Rudolf Těsnohlídek, obdařil typickými lidskými vlastnostmi i nectnostmi, vystihl režisér přesně. Již od začátku divák může záměrně na scéně postřehnout, jak se za kostýmy skrývají lidé. Amra Buchbinder zachytila poutavě rozhraní mezi člověkem a zvířetem. Její kostýmy jsou nejen nesmírně precizní, ale i krásné, humorné a přirozené. Světelný designér Emmerich Steigberger výtečně znázornil prosvítání slunce či hvězd mezi stromy v lese. Siluetám postav a tvářím propůjčil rozdílnou intenzitu. Prostor získal proměnami jasu větší hloubku a tvárnější plastičnost zachycené krajiny.

Příhody lišky Bystroušky ve Wiener Staatsoper, foto WS Příhody lišky Bystroušky ve Wiener Staatsoperfoto: WS
Otto Schenk staví velmi přirozeně do centra dění hlavní téma věčného koloběhu života. Jevištní a hudební jednota je v souhře nastudování opery mimořádná. Při zkouškách režisér zdůrazňoval hypertrofní pohled koncepce. Scénické zvětšení zvířat a hmyzu, mezi kterými jsou například brouci, cvrček, jezevec, ježek, kohout, komár, skokan, slepice, pes a zajíci, přináší na scénu ironii a radost. Svým jednáním působí roztomile a strhávají na sebe pozornost přesně odpozorovanými pohyby zvířat a hmyzu. V mnohých scénách se navíc současně pohybují všichni v rytmu hudby, přičemž tempo si zvolí adekvátně svému typu. Režisér dopřává dost prostoru také ireálním, mystickým a magickým obrazům, které nejsou povrchně efektní, ale mají svou scénickou hloubku. Dvojsmyslná a analogická paralela zvířecího a lidského světa je u režiséra klíčová. Velmi působivé jsou i obrazy, kdy se Revírníkovi zjeví ve snu liška jako žena nebo když se setká po probuzení s mládětem Lišky Bystroušky a se Skokánkem. I opilý Rechtor v podání Jamese Kryshaka se dokáže na scéně pohybovat humorně. Když se na závěr opery otevírá světlý horizont vrhající silné oslnivé světlo na scénu, dosahuje dění na jevišti působivého vrcholu.

Franz Welser-Möst se s partiturou díla setkal v sezoně 2013/2014 v Clevelandu, kde stále působí na postu hudebního ředitele Clevelandského orchestru. Janáčkovu operu tehdy dirigoval v květnu na scéně Severance Hall. K historicky prvnímu nastudování opery Příhody lišky Bystroušky ve Vídeňské státní opeře přistoupil analyticky, usiloval o jemnou vytříbenost dynamiky, projasnění lyriky, rytmicky hravou zvukomalbu hudebních charakteristik postav, ptáků, zvířat. Hudba zrcadlí výstižně akusticky jednotu spojení fauny a flóry s životem lidí. V souhře s jevištním děním nechyběl ani v orchestru náznak humoru projeveného v lehkosti a akcentaci frází. Dirigentovi se v divadle občas stává, že překrývá zvukem tělesa operní pěvce. Na premiéře dokázal Welser-Möst přesně najít balanc pro adekvátní dynamiku. Znění díla nechyběla ani kompaktní zvuková ostrost. Především ve třetím dějství, kde se nejvíce mísí dramatické a lyrické situace, ukázal orchestr působivé proměny atmosféry.

Příhody lišky Bystroušky ve Wiener Staatsoper, foto WS Příhody lišky Bystroušky ve Wiener Staatsoperfoto: WS

I když v mezinárodním pěveckém obsazení nejsou zastoupeny žádné české pěvecké osobnosti, je všem sólistům a zpívajícím dětem na jevišti pěkně rozumět. Velkou zásluhu na správné výslovnosti a znění češtiny libreta měl David Švec. Lišku Bystroušku ztvárnila izraelská sopranistka Chen Reiss, která pěvecky a herecky byla nejvýraznější, když po jejím boku zpívala Lišáka korejská sopranistka Hyuna Ko. Ve scénách namlouvání, v milostném duetu a při skotačivých hrátkách s liščaty ukázaly obě v kolegiální podpoře své odlišné přednosti. Reiss dis­ponuje oslnivými výškami, Ko velmi kreativně proměňuje svůj jedinečný hlasový fond. Řadu momentů prodchnuly obě nezbytnou lyrikou.

Hvězdou večera se stal kanadský barytonista Gerald Finley. Jeho Revírník je sebejistý, rozvážný, citlivě pozoruje okolí a v lese se pohybuje neobyčejně přirozeně. Jemnou mimikou a precizními gesty v souhře s rytmem hudby reaguje na jevištní dění. Temperamentní Finley má nádherný témbr, silným a sytým hlasem s lehkostí pohybu umí skvěle vnést do dramatických okamžiků pointu. Ve srovnání s ním rakouský tenorista Wolfgang Bankl propůjčil Haraštovi hektičtější a emocionálně rozervanou povahu pytláka. I když se stává v ději strůjcem dramatického zlomu, když zastřelí Lišku Bystroušku krátce po vycházce s liščaty, zůstává jeho projev kultivovaný. Hlasově ušlechtilá kanadská sopranistka Donna Ellen hraje paní revírníkovou temperamentně. Radostně a s krásnou výslovností vyzněla na jevišti písnička „Běží liška k Táboru...“ zpívaná liščaty, která ztvárnily děti z Operní školy Vídeňské státní opery. I studenti Baletní akademie Vídeňské státní opery podali pěkné výkony. Mezinárodní soubor dokázal citlivě akcentovat moravskou hudbu, folklórní a lidový kolorit. Sbormistr Martin Schebesta připravil Sbor Vídeňské státní opery precizně, zejména výstup tělesa za scénou na počátku druhého dějství je velmi působivý… V repertoáru divadla je opera uváděna pod názvem Das schlaue Füchslein. Reprízy v nové sezoně jsou v dramaturgickém plánu zahrnuty v termínech 8., 12., 14. a 17. listopadu 2014. Po premiéře sklidil Otto Schenk obrovský aplaus.

Psáno pro: HARMONIE 9/2014

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.