Tříaktovou operu Richarda Strausse na libreto Huga von Hofmannsthala uvede na konci příštího týdne Janáčkova opera. Jedno z nejobdivovanějších Straussových hudebně-dramatických děl se na jeviště brněnské opery vrátí po třiceti pěti letech. V hlavních rolích nové inscenace se představí sólisté ansámblu Janáčkovy opery NdB Jan Šťáva jako baron Ochs, Václava Krejčí Housková v roli Octaviána a Jana Šrejma Kačírková jako Sophie spolu s hostující Alžbětou Poláčkovou, která ztvární postavu Maršálky. Režijně se Růžového kavalíra ujal Jiří Heřman, dirigovat bude Robert Kružík.
„Pokud bych měl pojmenovat téma naší inscenace, pak je to čas, zejména proměna lidských vztahů v čase,“ říká k inscenaci Jiří Heřman. „V nové brněnské inscenaci rozehráváme nebezpečné vztahy dvou hlavních ‚dospělých‘ postav. Maršálce i Ochsovi se nebezpečné vztahy vymstí. Mně osobně je blízká melancholie Maršálky, její hudební motivy jsou smutné i bolestné, ale zároveň moudré, zaryjí se každému do srdce. Dává nám recept jak se smířit s rozchodem s naší milovanou bytostí. Její souboj s bakchickým Ochsem v podání Jana Šťávy bude jistě zábavným dobrodružstvím. Každé představení, které vytvářím, spěje k nadčasovému obrazu našeho bytí. Tentokrát jsem se inspiroval obrazem Lucase Cranacha a jeho Fontánou mládí.“
Podle dirigenta Roberta Kružíka se v partituře Rosenkavaliera střídají komplikované a banálně jednoduché plochy: „Dle mého názoru autor naprosto záměrně střídá svůj typický kompoziční styl počátku 20. století s citacemi vídeňských valčíků, ‚parodiemi‘ na belcantovou operu či naopak nesmyslně rychlými tempy, při kterých chce docílit pocitu zmatku a hysterie. Anachronické použití vídeňských valčíků z období 18. století je naprosto geniální nástroj k navození atmosféry vídeňského života. Je to charakteristický rys této opery.“
Řadit Růžového kavalíra jednoznačně mezi komické opery může být podle dramaturgyně brněnské opery Patricie Částkové zavádějící, protože „v libretu se skrývá mnohem víc než jen komická zápletka o křupanském Ochsovi, který si chce vzít mladou, bohatou dívku a plány mu překazí fakt, že se ona vyvolená Sophie zamiluje do Octaviána, jenž jí jen baronovým jménem předává ceremoniální stříbrnou růži na znamení žádosti o ruku. Složitý spletenec sociálních vrstev vídeňské společnosti poloviny 18. století Hofmannsthal vystihnul dokonale a je zdrojem řady humorných situací. Oba autoři ale vložili především skrze postavu stárnoucí maršálky do díla i témata méně komická, o to více však lidská,“ říká Patricie Částková.
