pátek, 16. říjen 2015

Tři přání aneb Němý film v opeře

Napsal(a) 

Jorge Garza a Veronika Holbová, foto Martin Popelář Jorge Garza a Veronika Holbováfoto: Martin Popelář

Hudební dada, avantgardní začátky našeho klasika, film v divadle… to vše (a ještě několik charakteristik navíc) je nová inscenace Národního divadla moravskoslezského v Ostravě - opera Bohuslava Martinů Tři přání. Opera zábavná, inscenace zdařilá - a premiéra ve čtvrtek 15. října úspěšná.

Martinů napsal v Paříži ve dvacátých letech řadu moderních, neromantických, civilních, bezstarostně odvázaných a značně provokativních kompozic. Tohle je jedna z nich, působící ovšem současně už i značně zralým dojmem. Tři přání dokončil skladatel v roce 1929 a v jeho polystylové partituře lze s potěšením vyposlouchat jak plody předchozích let, tak náznaky jeho budoucího směřování. Tedy šíři sahající od jazzu k symfonismu, od hravosti k lyrice, od dadaismu ke klasice, od surrealismu k humoru. Známá, svého času ikonická dvojice inscenátorů „Dvořák – Nekvasil“ (a nebo v tomto případě Nekvasil – Dvořák) se zde opět dostala ke stylu, který jí vždy velmi dobře vyhovoval. Lehce výstřední dílo s výraznou poetikou, vyžadující invenci, divadelnickou intuici, hravost i uvolněnou fantazii, podávají režisér Nekvasil se scénografem Dvořákem s nadhledem, šikovně, nepřekombinovaně, výstižně a zajímavě… a co je potěšitelné, bez schválností.  

Autor libreta, francouzský umělec Georges Ribemont-Dessaignes, byl ve své době vskutku nonkonformním tvůrcem. Tři přání přesto nejsou pouhou hříčkou ponechávající zcela prostor nahodilosti, absurditě a nezávazné zábavě. Opera (dílo s podtitulem Vrtkavosti života) má i svou vážnější stránku, byť podanou bez patosu: poukazuje na to, že bohatství není vším a že vyprázdněný život bez citů není k ničemu. Hudebně i vizuálně je to ovšem s lehkostí a šarmem shozeno do pobavené, lehoučce sentimentální roviny – přesně takové, jaká nevyznívá chtěně či směšně.       

Josef Škarka, foto Martin Popelář Josef Škarkafoto: Martin Popelář
Opera se odehrává při natáčení filmu a při jeho následné premiéře. Představitelka hlavní hrdinky - stejně jako ve filmu - odchází nakonec s jiným mužem. Jednoduchou zápletku okořeňují revuální prvky a komediální nadsázka. A ještě víc než v době vzniku díla nyní celkovému tvaru a dojmu pomáhají nová média. Propojení divadla a filmu bylo v případě Martinů velmi inovativním prvkem, dnešní technické možnosti ovšem dovolují mnohem zásadnější inscenační kroky. A tak je zcela integrální součástí scénografie nejen projekce předtočeného videa prolínaná s živým přenosem obrazu, ale v předepsané, hudbou podmalované scéně promítání filmu pak i sledování zrychlených sekvencí z materiálu natočeného během první poloviny představení. Jinými slovy – divák po přestávce zhlédne čerstvý videosestřih toho, co na jevišti viděl. Jde o důsledně realizovanou, zábavnou hru na němý film – a ten je velmi autenticky komický nejen směšnými situacemi a trhanými pohyby, ale i přesně stylizovanými, roztomile naivními vkládanými titulky. Divadlem se zcela logicky ozývá upřímný smích…

S dirigentskou taktovkou vládl premiéře nový hudební šéf ostravského operního souboru Jakub Klecker. Prošel složitě strukturovanou partiturou dobře, neztratil se v jazzových rytmech, v ansámblech, ani v samostatném avantgardním motorickém orchestrálním čísle známém pod názvem Odjezd. A měl typově dobře obsazené sólisty - barytonistu Josefa Škarku jako trochu prkenného stárnoucího pana Justa, výbornou sopranistku Lucii Kašpárkovou v roli kokety Indolendy a tenoristu Jorge Garzu jako Adolfa, mladého milovníka, třetího do milostného trojúhelníku. Vílu, kterou pan Juste ulovil v lese a která za slib propuštění na svobodu postupně plní zmíněná tři přání (bohatství, mládí a lásku, jež lovci ovšem přinášejí jen a jen trápení), standardně zpívá a hraje Jana Hrochová. Mnohem výraznější je herecky i pěvecky ve svém songu Veronika Holbová jako černoška Dinah a naprosto skvělá je Eva Dřízgová-Jirušová, miláček ostravského publika: jak v etudě rozkošně naivní Eblouie, tak potom v roli Žebračky, kde její pěvecký a herecký rejstřík sahá od nekultivovaného pouličního popěvku přes rozčílenou žárlivou fúrii po dojemně opuštěnou bezdomovkyni. Hudebních momentů, hodných povšimnutí, je v opeře hodně, hudba nenechá opadnout pozornost, nese a posouvá děj, plyne převážně v rychlejším tempu a osciluje mezi dobově tanečním a klasicky symfonickým pólem. Naprosto výjimečná a neodolatelná jsou v ní nicméně zastavení, která přináší čtveřice jazzových zpěváků, rozkošně svými songy („Plula loď…“) v dokonale sezpívaném kvartetu nasládlých falzetů komentující situaci. Právě jim patří po sborových číslech, tvářících se jako finále, myšlenková pointa celého díla.

Tři přání jsou příkladem hudebního divadla meziválečné doby, dílem, v němž je již zřetelné skladatelovo mistrovství. Hovoří se teď o něm jako o dosud nejvíce neprávem opomíjené celovečerní opeře Bohuslava Martinů. Teprve třetí uvedení v českých zemích (po brněnské světové premiéře v 70. letech a pražském nastudování na počátku let devadesátých) aktuálně ukazuje, že se toto dílo dá oživit k naprosté funkčnosti. Ostravská inscenace je dostatečně nápaditá, je pojata velmi mile v retro stylu a stojí opravdu hodně za vidění.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.