

Lyrickou pohádku o třech dějstvích na libreto Jaroslava Kvapila prozářil scénograf chladnou poetickou atmosférou. Jeho centrální dvouúrovňové řešení s velkou, hrubě opracovanou, šedou dekorací rámující zadní scénický prostor bylo funkční a jevištně účinné. Příčné dělení strohého půdorysu na syrově působící hrací plochy se zamrzlými skly, kašírovitými krystalickými nánosy sněhu a vlnitými vyschlými kmeny stromů jasně demonstrovalo převládající emoce naplněné bolestí, neštěstím a tragikou. Prostředí zámku a možnost souhry partnerského vztahu mezi Princem a Cizí kněžnou zvýraznil scénograf i kostýmní výtvarnice kombinací jasných chladných a teplých barev s klasickými kostýmy. Světelný designér Jürgen Hoffmann výtečně podpořil obrazy s metaforou pohádky i mrazivých snů.
Rusalku zpívala Krassimira Stoyanova krásně a ve svém projevu zachytila v nuancích mimiky, gest a pohybech jak křehkost víly, tak sílu ženy, která si prochází svízelnými dramatickými proměnami. Princ Michaela Schadeho byl velmi ponořen do svého introvertního světa, zmítaného odmítáním, touhou a nenaplněnou láskou. Povrchní přístup k ženám svého okolí obdařil Schade velkým citem pro hudební lyriku, podobně jak Stoyanova zpíval s lehkostí nadhledu a muzikálně pointoval mnohé obrazy metafory střetu člověka s přírodou. Cizí kněžna v atraktivním podání Moniky Bohinec dominovala silou výrazu a plností lesku hlasového fondu pěvkyně.
Vyrovnaným partnerem byl Stoyanove Günther Groissböck v roli Vodníka, kterého rozehrál v polohách otcovské péče i zákeřné zlomyslnosti. Zpíval sytě a krásně s temnou barvou hlasu napříč melodickým rozsahem postavy, tajemně a vábně v lyrických obrazech a expresivně v dramatických situacích. Tři lesní žínky (Valentina Naforniţă, Lena Belkina, Ilseyar Khayrullova) vnesly do opery kultivovaný zpěv a pohybově rozmanité ztvárnění inspirované přírodními živly. Zrcadlo pohledu na lidský svět korunoval režisér i hravostí s kloubouky. Německá mezzosopranistka Janina Baechle v ponurém stínu pěveckém i herním rozehrála magii kouzel Ježibaby. Mladý španělský barytonista Gabriel Bermúdez bude jistě nadějným příslibem do budoucna. Hajného obdařil vitalitou a propůjčil mu i nutné charakterové rysy rezervovaného chování. Lovec Mihail Dogotari, mladý moldavský barytonista, zpívá s kovovým leskem a s kreativním projevem symbolizuje bojovný přístup i napětí z touhy ze získání vysněného objektu.

Výstup členů Baletu Vídeňské státní opery bylv perfektní dokonalé ladnosti emočně působivé souhry. Sbormistr Martin Schebesta připravil skvěle Sbor Vídeňské státní opery, který výtečně s hlubokým rozměrem podpořil Dvořákovu hudbu. Těleso zpívalo ovšem již operu Rusalka pod taktovkou Franze Welsera-Mösta s Clevelandským orchestrem na letním Salcburském festivalu v roce 2008, z něhož byla pořízena i nahrávka na CD.
Vedení Vídeňské státní opery v čele s francouzským ředitelem Dominiquem Meyerem a generálním hudebním ředitelem Franzem Welserem-Möstem zařazením Dvořákovy opery na repertoár pokračuje v hlavní dramaturgické linii s akcentem na slovanská díla, letošní sezona bude završena premiérou další výtečné české opery z pera libretisty a skladatele Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky. Ve srovnání s předchozími premiérami oper z minulých sezon, například s Janáčkovými díly Káťa Kabanová a Z mrtvého domu, byl tentokrát přínos Jiřího Bělohlávka i na úrovni jeho pomoci pěvcům při české výslovnosti obrovský, protože v předchozích nastudováních Janáčkových oper bylo zvolenému pěveckému obsazení velmi špatně rozumět. V Rusalceje česká výslovnost a vrstevnatá hudební souhra výborná.