pondělí, 19. listopad 2018

Rokokový objev: Pražské ND uvede zapomenutého Augustina Šenkýře

Napsal(a) 

Zdeněk Klauda, foto Vojtěch Havlík Zdeněk Klaudafoto: Vojtěch Havlík

V sobotu 15. prosince 2018 uvede opera Národního divadla novodobou premiéru gratulační kantáty Augustina Šenkýře věnovanou opatovi břevnovského kláštera Friedrichu Grundmannovi. Toto pozoruhodné dílo nebylo od své premiéry v roce 1770 nikdy provedeno. Nyní zazní v podání sólistů Markéty Böhmové, Yukiko Kinjo, Michaely Zajmi, Jakuba Kośe a Romana Hozy pod taktovkou Zdeňka Klaudy, který byl za podobný objev (Rybovo Stabat mater) oceněn mezi jinými i cenou Diapason D’Or. Dále se přestaví Orchestr Národního divadla, cembalista Filip Dvořák a Dětský sbor Českého rozhlasu. Hudebně dramatické dílo Dies Numini et Principi se uskuteční v kulturním centru Pražská Křižovatka v kostele sv. Anny.

Augustin Šenkýř byl významnou osobností pražského hudebního života 18. století: byl ředitelem kůru v Emauzském klášteře v Praze, znamenitým varhaníkem, houslistou a hráčem na violu da gamba. Byl zároveň pedagogem – učil mimo jiné i hudebního skladatele Františka Josefa Dusíka. „Ačkoliv sám Šenkýř byl ve své době velmi populárním autorem, dnes o něj v koncertním životě nezavadíme a je to škoda! Jedná se o autora hýřícího melodickou invencí, vybaveného znalostmi a schopnostmi komponovat rozsáhlá díla, jak dokládá tato celovečerní hra. Původně obsahuje i mluvené slovo a herecké scény, které budou v našem koncertním provedení vynechány. Partitura se nám šťastnou shodou okolností zachovala v rukopise, což je na jednu stranu velká výhoda, protože je to mimo jiné i přímé svědectví o osobnosti skladatele, ale na druhou stranu je jeho rukopis velmi divoký a místy až nečitelný. Samotná hudba svým charakterem i strukturou připomíná raná díla Wolfganga Amadea Mozarta,“ uvádí dirigent Zdeněk Klauda.

Pražská křižovatka, foto AED project Pražská křižovatkafoto: AED project

Slohově je Šenkýř (1736–1796) představitelem pozdního baroka. V jeho díle se tedy dá očekávat zpěvná melodika včetně prvků lidové hudby i propracovaný instrumentální doprovod: „Šenkýř zde komponuje melodickou, rafinovanou rokokovou hudbu, která není zbytečně okázalá a zvukově opulentní. Kromě sólových pěveckých úloh je zde také dětský sbor. Orchestrálnímu doprovodu dominují smyčcové nástroje, v rámci prvního jednání však zazní i část psaná výhradně pro dechové nástroje se zvukovostí pastýřské hudby. Jednotlivá hudební čísla jsou propojena secco recitativy s průvodem violoncella a cembala nebo varhan. Ve skladbě je i několik pozoruhodně koncipovaných doprovázených recitativů, kde se invenčním způsobem uplatní celá smyčcová sekce orchestru,“ dodává dirigent.

Ukázka autografu z roku 1770 Ukázka autografu z roku 1770

Zdeněk Klauda také prozrazuje detektivní práci, kterou si vyžadovalo zjištění autora kantáty: „Partitura byla pravděpodobně napsána ve velkém spěchu. Textová složka je nečitelná zcela, a protože se separátní krasopisné libreto nenašlo společně s partiturou, byl to takový hudební „Voynichův rukopis“ – nikdo moc nevěděl, o co se jedná, co to je za text a kdo to vůbec zkomponoval.“ Až nejnovější výzkumy prokázaly Šenkýřovo autorství hudby ke hře Dies Numini et Principi, jejíž libreto je uloženo v náchodském archivu a rukopisná partitura v Českém muzeu hudby. Autoři nálezu Jiří Mikuláš a Kamil Remeš komparací potvrdili jednoznačnou spojitost obou archiválií.

Náměty gratulačních skladeb jsou čerpány z historie (včetně antických literárních předloh) i aktuálních dobových událostí. Kromě toho se velmi často používá alegorie. Provozování skladeb tohoto druhu bylo v klášterech obvyklé, a to nejen v době masopustu, ale také k významným výročím představených (jmeniny, obnovení řádového slibu, výročí složení slavných slibů apod.) nebo na počest vzácné návštěvy během celého roku. Tato díla mají často krom morálně či historicky výchovného také zmiňovaný gratulační účel. K příběhu Dies Numini et Principi Zdeněk Klauda uvádí: „Dílo otevírá alegorická postava reprezentující zbožnost (Pietas) svěřená sopránu, která nabádá nastupujícího panovníka Alexia, aby dobře vládl a nezapomínal na Boha. Damoetas, Agathocles a Hylas se společně s pastýři radují ze zprávy, že Alexis bude novým panovníkem. Současný vladař si Alexia od prvního setkání oblíbí a zaplane k němu otcovskou láskou. Zároveň vzpomíná na svého vlastního syna Alcesta, který byl na stejném místě roztrhán divou zvěří. Tento alegorický příběh se klene nad květnatým poetickým libretem bohatým na metafory všeho druhu.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.