Neuvěřitelně dlouhých čtyřicet let uplynulo od posledního kompletního uvedení Prstenu Nibelungova v Lipsku. Rodiště Richarda Wagnera je kulturou překypujícím městem a zdejší operní scéna je umělecky prvotřídní. K dvoustému výročí narození skladatele (2013) nemohl intendant divadla a vynikající dirigent Ulf Schirmer zvolit lepší postup, než následné uvedení všech částí tohoto, v mnoha ohledech těžko s něčím porovnatelného, monumentu. Soumrak bohů měl premiéru koncem dubna letošního roku, v prvním týdnu měsíce května pak byla celá tetralogie uvedena ve čtyřech po sobě jdoucích večerech. Toto bude zopakováno, a to opět ve výtečném obsazení, v červnu roku příštího.
Pod rukami Ulfa Schirmera výtečně a vyrovnaně pracoval Gewandhausorchester. Ač bylo možno v průběhu dlouhých večerů zaslechnout několik nepřesností a individuálních zaváhání, ani v nejmenším to u posluchačů nemohlo navodit pocit, že by prožívali cokoliv jiného, než pravé wagnerovské hody.
Inscenační tým v čele s britskou režisérkou a choreografkou Rosamund Gilmore (1955), autorem scény Carlem Friedrichem Oberlem a autorkou kostýmů Nicolou Reichert vybavilvšechny čtyři opery jak pestrou paletou racionálních a smysluplných výjevů, tak i baletně četnými a náznakově abstraktními stylizacemi. Ty lipský Prsten a jeho zdařilé kulisy atraktivně vizuálně prosvítily a lze tvrdit, že snad i zatvrzelý odpůrce Wagnerova příběhu by se bavil. To, že nepřijde, či že by snad přišel jen v momentě, kdy by všechny role včetně Wotana, Brünnhildy a třeba i lesního ptáčka zpíval Jonas Kaufmann, je věc jiná, úsměvná, leč ale lidská.
K pěvcům. Ve Zlatě Rýna zaujal zejména rodák z Helsinek Tuomas Pursio. Jeho pružný a světle zabarvený hlas je pro roli Wotana vhodný a lze předpokládat, že se do budoucna zhostí této role i ve Valkýře a Siegfriedovi. Zbylé obsazení prvního večera bylo složeno převážně z pěvců patřících ke stálému ansámblu Lipské opery a lze konstatovat, že se veskrze všichni prezentovali velmi dobrými, v některých případech i výbornými výkony.
V Lipsku mají výtečnou Fricku! Hlas Kathrin Göring stojí za zvýšenou pozornost. Jako autoritativní a herecky přesvědčivá bohyně byla výtečným protipólem ke zkušenému Markusu Marquardtovi, který dnes jako Wotan právem patří k vyhledávaným představitelům této role. Dánskou sopranistku Evu Johansson jsem jako Brünnhildu slyšel mnohokrát a i tentokrát mě přesvědčila, že patří ke špičce svého oboru.
Hlas Němce Stefana Vinkeho znám coby Parsifala z Deutsche Oper v Berlíně a Siegmunda z Budapešti a Mnichova. Jako Siegfried se mi zatím líbil nejvíce a za svůj prvotřídní výkon byl u lipského publika odměněn hlasitými ovacemi. Těch se v opeře Siegfried dočkal i Jevgenij Nikitin jako Wotan. Je poučné a vrcholně zajímavé, slyšet na německé scéně ruského umělce a to v roli, u které může mnohý návštěvník výkon porovnávat s pěvci majícími k německému repertoáru relativně blíže. Tento basbarytonista má obrovské charisma a překrásně znělé výšky. Těším se, že jej snad někdy zažiji i jako Wotana ve Valkýře. S velkým zaujetím sleduji strmě stoupající karieru švédské sopranistky Elisabet Strid. Svěží a průzračně znělý hlas se suverénně zvládnutou technikou je radost poslouchat. Ocelově pevný a dramaticky přesvědčivý hlas mezzosopranistky Nicole Piccolomini (Erda) byl spolu s dramatickým basbarytonem Jürgena Linna (Alberich) prvkem, který perfektně zapadl do večera, jež pro mě byl v celkovém výsledku ze všech čtyřech představení nejzajímavější.
Soumrak bohů měl vedle již výše zmíněné Christiane Libor v roli Brünnhildy i hlasově výborně vybaveného Siegfrieda Thomase Mohra. Jeho kovově znějící výšky, perfektní výslovnost a příjemně zemitý témbr mě opět přesvědčil o tom, že ve světě opery nikdy nemůže nastat moment, kdy by nás nepotkalo nějaké to příjemné překvapení. Basista Rúni Brattaberg byl jako Hagen vokálně i herecky dobře disponovaný a završuje výčet pěvců, kteří se nejvyšší měrou zasloužili o krásný zážitek z povedeného nastudování Prstenu Nibelungova v Lipsku.