Otello – José Cura poprvé ve Státní opeře

Proslulý argentinský tenorista José Cura po přijetí nabídky ředitele Národního divadla Jana Buriana a ředitelky Národního divadla a Státní opery Silvie Hroncové k hostování v inscenaci opery Giuseppe Verdiho Otello, vystoupil 29. ledna 2015 poprvé na scéně Státní opery, kde ztělesnil titulní roli, jež pěvce proslavila na prestižních scénách v mnoha zemích světa.  

V operní historii českého divadelnictví si však význačné prvenství spolupráce se slavným pěvcem při nastudování nové inscenace nese Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích a Mezinárodní hudební festival Český Krumlov. Ve dnech 5. – 10. srpna 2011 ztvárnil José Cura roli Cania ve veristické opeře Ruggiera Leoncavalla Komedianti pod vedením významného režiséra Josefa Průdka před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. V následující sezoně hostoval v inscenaci  stejného režiséra ve Slovenském národním divadle v Bratislavě ve Verdiho opeře Otello.   

I když v naší metropoli José Cura v opeře dosud nezpíval, soubor a orchestr znal z dřívější doby,  kdy zpíval Radama ve Verdiho opeře Aida v roce 2001 na turné Státní opery Praha po Japonsku. V letošní sezoně vstoupil do inscenace, kterou v roce 1991 režíroval švýcarský tvůrce Dominik Neuner působící převážně v Německu a hudebně nastudoval tehdy dirigent Martin Turnovský. Dílo se stalo kultovním, ale v roce 2009 operu režijně obnovil v Neunerových intencích Lubor Cukr a hudebně ji nastudoval Heiko Mathias Förster. Před svým prvním pražským představením José Cura zdůraznil nejen svou radost z hostování na scéně Státní opery, ale i zklamání z režijního pojetí díla. Dirigent večera a hudební ředitel Státní opery Martin Leginus připustil před pěvcem brzkou derniéru inscenace, vyjádřil obdiv k jeho tvorbě a upozornil, že přijetí účinkování slavného pěvce považuje za velký přínos. Oba naznačili možnou spolupráci na jiných zajímavých operních projektech v budoucnosti.   

José Cura a Eva Hornyáková, foto Hana Smejkalová

V jedenačtyřicátém představení byl José Cura obklopen česko – slovenským operním týmem a současně byl vystaven i profesnímu tlaku s minimem zkouškových hodin. V Praze přiznal, že nedostal z divadla ani záznam z představení na DVD před plánovaným večerem. Vstoupil tak do poměrů hektických a složitějších než např. před premiérou Komediantů v Českém Krumlově, kde s velkým předstihem znal podrobně režijní koncepci. Pěvec řadu českých orchestrálních těles považuje za velmi dobré, zná je ze společné spolupráce. Orchestr Státní opery nebyl Curovi  vyrovnaným partnerem, i když v průběhu večera pod vedením Martina Leginuse dokázal některé obrazy zahrát velmi působivě a romanticky. Např. na úrovni frázování, sugestivního znění klenby melodie a práce s dynamikou by se mohli hráči v orchestru i dirigent od velkého  pěvce při citlivém poslechu mnoho naučit.

Cura je proslaven temným tenorovým hlasem, ale v Praze lyrické pasáže árií projasnil i světlým témbrem, i když slabě znějícím. V konfrontaci s představitelkou Desdemony, slovenskou sopranistkou Evou Hornyákovou, představiteli Jaga Richardem Haanem a Cassia Richardem Samkem, přistoupil k titulní roli s velkou dávkou citu, talentu a vnitřního uchopení postavy, kterou prezentoval na jevišti s jemnou detailní mimikou a přesnými gesty nesoucími jasnou výpověď o momentálním stavu Otella a jeho vztahu k okolí. Před publikem Cura mistrovsky, jedinečně a především přirozeně ztvárnil složitý charakter a svým kolegům nastavil vysokou laťku úrovně ztělesnění operní role.

Pro pražské diváky může být zajímavé i srovnání s inscenací dramatu Williama Shakespeara, které od 18. prosince 2014 nabízí soubor Činohry Národního divadla v Praze v režii budoucího šéfa Daniela Špinara. V tragédii uváděné pod názvem Othello, benátský mouřenín hraje hlavní roli Karel Dobrý a Jaga David Prachař na scéně Stavovského divadla. 

José Cura, foto Hana Smejkalová

I když po pěvecké stránce dokáže José Cura strhnout diváky k vlnám aplausů a výkřikům Brava, tentokrát si velké ovace vysloužil až po skončení čtvrtého jednání. Podobně jak slavný argentinský tenorista, znali i jeho kolegové z pražského lednového představení, např. Eva Hornyáková, Richard Haan nebo dirigent Martin Leginus, režii opery Josefa Průdka v SND Bratislava, kde se i s jinými umělci vystřídali v sériích představení. O Cukrově režijním obnoveném nastudování Neunerovy režie Otella ve Státní opeře Praha informovala ve své recenzi výstižně Olga Janáčková v časopise Harmonie a Vladimír Blaho dokonce psal i o šťastnější produkci slovenské.

Sólisté ve Státní opeře měli v působivých kostýmech Josefa Jelínka na jevišti těžké výchozí postavení. Nejen po režijní stránce, ale i scénické. Abstraktní scénografie Vladimíra Nývlta nebyla  efektivně a účelně nasvícena.

Eva Hornyáková má v sobě slibný pěvecký i herecký potenciál, s Curou tvořila pěkný pár a v průběhu představení se vzchopila k působivému dramatickému výkonu. Barytonista Richard Haan, který má se ztvárněním role řadu zkušeností, v předběžném plánování divadla v lednovém a únorovém představení s José Curou nefiguroval, avízován byl Dalibor Jenis a ještě i dva dny před představením 29. ledna 2015 Ivan Kusnjer. Richard Haan měl po boku v ději proti sobě slavného kolegu, zpíval příjemně znějícím temným hlasem a intrikujícího žárlivého Jaga zahrál důstojně.  Richard Samek a Jana Horáková Levicová podali velmi pěkné pěvecké výkony, Cassiovi vtiskl tenorista kapitánskou ráznost a jiskřivou živelnost, Emílii propůjčila mezzosopranistka silné dramatické rysy. Sbor Státní opery připravil velmi dobře sbormistr Adolf Melichar. V ukázkové  výslovnosti italského originálu libreta Arriga Boita dominoval nad všemi José Cura.

Sdílet článek: