Ostravská La clemenza di Tito podle SKUTRu

Šestého října uvede Národní divadlo moravskoslezské první premiéru sezony, Mozartovu předposlední operu La clemenza di Tito (Dobrotivost Titova). Hudebního nastudování se ujme Jakub Klecker, režijní koncepce vyhledávaný tandem SKUTR čili Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský a v titulních rolích se představí Mikołaj Adamczak, Jorge Garza, Kateřina Kněžíková a Jana Šrejma Kačírková.

Toto předposlední Mozartovo dílo zazní v Ostravě vůbec poprvé. Opera měla svou světovou premiéru před 225 lety, 6. září 1791 v Praze v Nosticově divadle, a vznikla na objednávku českých stavů u příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem. Inscenací zároveň připomíná NDM 260. výročí narození skladatele.

Ústřední postavou opery je římský císař Titus, jehož se snaží zavraždit dcera bývalého císaře Vitelie, kterou Titus odmítl. Pro režijní tandem SKUTR, který před dvěma lety v NDM inscenoval Janáčkovy Výlety páně Broučkovy, je dílo semknuto v principu určitého vnitřního světa lidí, absurdit chování překračujících tenkou hranici mezi kalkulem a vášní. Několik žen nesoucích mužská jména, muži chovající se jako ženy, ctnost, bipolarita a majestát: „Opera by měla vyznít krásným poučením ve velkorysosti a odpuštění. My jsme ale zavrhli černobílé vidění postav a situací a otevřeli se dalším motivům chování, ostrým hranám, na kterých se všichni pohybují. Ty samozřejmě nejsou v díle přímo rozepsány, a tak se je snažíme společně najít. Co k sobě vlastně postavy cítí a kdy? Jak se jejich postoje mění a vůči čemu?“ uvádí k dílu režisérská dvojice a dodává: „V uvažování nad vlastním dějem se snažíme nahlédnout do vnitřního světa muže, který se právě teď dostal na trůn. Ocitá se mezi lidmi, kteří se v  paláci pohybují daleko přirozeněji než on. Jeho přátelé se k němu najednou staví jako k císaři. Vitelie plánuje atentát. Jeho palác hoří, všichni se najednou začnou jevit jako ženy, které krouží kolem jeho trůnu, a on si z nich má vybrat svou manželku. Vidíme Tita v naddimenzované realitě, v unisexových kostýmech, jejichž funkčnost se posouvá spolu s dějem, v prosklené scéně, kde se každý může doslechnout něco, co by neměli vědět ostatní…“

Sdílet článek: