středa, 12. srpen 2015

Obelstěná něžná Calisto na závěr Letních slavností staré hudby

Napsal(a) 

La Calisto, foto Martin Divíšek La Calistofoto: Martin Divíšek

Mohlo by se zdát, že barokní opera patří v České republice již k běžné hudební nabídce, zvláště čtete-li příliš důvěřivě reklamní upoutávky na internetu anebo nějakým nedopatřením ztotožňujete celé 18. století s barokem. Nenechte se však mýlit, inscenovat typickou italskou barokní operu (či francouzsku tragédie en musique) v plné kráse, s dekoracemi, stroji, kostýmy a skutečně prvotřídním obsazením stále je (a nepochybně i bude) věc velmi nákladná a tudíž i vzácná. Z toho důvodu i slavní umělci sahají k různým adaptacím a moderním inscenačním přístupům, někdy zdařilým, jindy méně. Podobně postupoval i náš renomovaný soubor Collegium Marianum (umělecká vedoucí Jana Semerádová) při závěrečném vystoupení letošních Letních slavností staré hudby. Volba padla na jednu z nejlepších italských oper 17. století, Calisto od Francesca Cavalliho. Dílo z roku 1651 dodnes neztratilo pranic na své atraktivitě, a to platí jak o hudbě, tak i o libretu (Giovanni Faustini). Dalo by se říci, že humorně-erotický námět opery (Jupiter na sebe vezme podobu Diany, aby mohl svést nymfu Kallistó) přímo vybízí k adaptaci a alternativnímu pojetí, k čemuž se rozhodlo i Collegium Marianum a kromě několika výtečných sólistů přizvalo ke spolupráci loutkoherecký soubor Buchty a Loutky. Opera byla zkrácena (zejména o scény vedlejších komických postav, prolog ad.), doprostřed jeviště Státní opery bylo postaveno nevelké divadlo loutkové (připomínající tak trochu oltářní triptych), a v stylizované herecké akci se doplňovali a střídali zpěváci (většinou po stranách divadla) i loutky (režie Vít Brukner). Přestože Cavalliho „partitura“ je bohatá na půvabné lyrické a elegické melodie a komické role byly pro tuto inscenaci seškrtány, vážnější rovina opery byla i tak potlačena ve prospěch komického. Barokní estetika (ve zpěvu a gestech sólistů) se prolínala s převážně komickou až jarmareční, nesenou jak kreacemi loutek, tak průvodním slovem „principála“ a samozřejmě i trojicí dětských medvídků, kteří pro sečtělejší publikum mohli představovat odkaz na proměnu Kallistó a jejího syna v medvědy či na balet šesti medvědů, který v opeře původně zazněl po prvním dějství, ale nedochoval se. Podobně bylo naloženo i s interpretačně nejproblematičtějším momentem opery, proměnou Jupitera v Dianu, která byla velmi názorně předváděna nejdříve na loutkách, pak i na zpěvákovi.

La Calisto, foto Martin Divíšek La Calistofoto: Martin Divíšek

V Cavalliho době se však tato proměna „odehrála“ mimo jeviště, resp. roli proměněného Jupitera zpívala pravděpodobně táž zpěvačka, co Dianu (Catterina Giani?), iluze tudíž nebyla nijak narušena a výsledek byl pohříchu jiného kalibru. V nové době se při inscenaci této opery vsází spíše na komický efekt muže vydávajícího se za ženu, a tak tomu bylo i tentokrát – barytonista Tomáš Král v roli Jupitera si svou „transformaci“ také patřičně užil a publikum svou „dvojitou“ pěveckou i hereckou kreací zcela získal. Také Haně Blažíkové titulní role obelstěné něžné nymfy velmi slušela, Barbora Kabátková zcela suverénně zvládla Junonu i Dianu (řešení motivované nejspíš úspornými důvody), Petr Lajtkep šprýmoval coby Merkur (a v jedné árii Satirino), zatímco převážně lkajícího Endymiona spolehlivě ztvárnil Jan Mikušek. Instrumentalistům Cavalliho opera mnoho nenabízí, a patrně i z toho důvodu bylo do partitury vloženo několik drobnějších skladeb, které zároveň pomáhaly oddělit scény, proměnit atmosféru a poskytnout čas na přípravu herců/loutek. Spolu s Cavallim zazněl mimo jiné také Monteverdi, Merula ale i Michna, často s virtuózními diminucemi, na kterých se podíleli nejen housle, ale i flétny a cinky (Richard Šeda a Miroslav Kůzl). Celkový dojem diváků na vzdálenějších místech divadla je asi poněkud diskutabilní, avšak soudě dle průběžných reakcí v hledišti a nadšeného závěrečného potlesku, celé představení se setkalo s úspěchem. Collegium Marianum dokázalo diváky opět příjemně překvapit, u nemalé části svého publika však vzbudila o to větší touhu spatřit Calisto opravdu „se vším všudy“. Kéž se tak stane co nejdříve!

Marc Niubo

Ředitel Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.