středa, 12. březen 2014

Massenetova Manon plná jevištní lyriky

Napsal(a) 

Romantická opera Julese Masseneta Manon patří ke skladatelovým vrcholným lyrickým dílům a ve Vídeňské státní opeře se hraje v originálním francouzském jazyce od 3. března 2007, kdy se konala premiéra v titulní roli s hvězdnou ruskou sopranistkou Annou Netrebko, hudebně operu nastudoval proslulý francouzský dirigent Bertrand de Billy. V letošní sezoně se objevil za pultem Orchestru Vídeňské státní opery významný francouzský dirigent Frédéric Chaslin, který zná těleso od roku 1997, kdy na světoznámé rakouské scéně debutoval a po svém úspěchu byl zván k dirigování mnohých operních děl. Ve své kariéře dirigent  hostoval na nejprestižnějších scénách v Severní Americe, Asii a Evropě. V rakouské metropoli na 31. repríze Massenetovy opery Manon 18. února 2014 vtiskl operní kompozici ohromný cit pro vystižení lyriky. Romantická hudba zněla pod jeho vedením na vysoké orchestrální a pěvecké úrovni.

Světově proslulý rumunsko-americký režisér Andrei Serban, který na sklonku šedesátých let emigroval do USA a v sedmdesátých letech se učil režii i v Paříži u legendárního britského režiséra Petera Brooka, u nás v pražském Národním divadle nastudoval v roce 2009 operu Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského. Své prestižní renomé si vydobyl v Metropolitní opeře v New Yorku, v Losangeleské opeře, Královské opeře Covent Garden v Londýně a Opeře Bastille v Paříži. Za svou práci získal ocenění od Guggenheimovy a Rockefellerovy nadace. Ve Vídeňské státní opeře inscenoval s úspěchem Hoffmanovy povídky Jacquesa Offenbacha, Veselou vdovu Franze Lehára a Werthera Julese Masseneta.

Příběh opery Manon o lehkomyslně milující dámě situovali libretisté Henri Meilhac a Philipp Gille podle předlohy románu Abbé Prévosta do Francie 18. století, na rozdíl od původního námětu neskoná Manon v operní verzi ve Spojených státech amerických, nýbrž již na cestě do Le Havru. Stylově se vrátili Meilhac a Gille k velké opeře a francouzskému žánru „opéra comique“, sled lyrických obrazů postupně rozvinuli až k dramatickému finále. Massenet se však s látkou typu komické opery zcela nespokojil a zinstrumentoval mnohé melodramatické obrazy tak, aby i původně mluvený text zněl v souladu s orchestrálním doprovodem. Andrei Serban období i kompozici plně respektuje, i když jemně aktualizuje v moderním pojetí. 

Ve své koncepci inscenace opery Manon vystavěl režisér velký dramatický vyprávěcí oblouk s řadou vrcholných momentů gradujících až k dojemnému závěru. V pětiaktové opeře střídal komorní lyrické a velké dramatické obrazy. Romantickým a poeticky laděným situacím dominovala stroze řešená výprava, která byla tonálně ponořena do převládající šedi a černo-bílých barev dekorace s prostými kostýmy. Němec Peter Pabst svou výpravu obohatil v pozadí obrazy s francouzským lokálním koloritem. Velké scény s pompézními zářivými pestrobarevnými výstupy umocnila navíc zrcadla rozšiřující prostor, zejména třetí jednání slavnosti v Paříži nebo čtvrté jednání hotelu Transylvaine patřila k jevištně působivým momentům, kdy tým dokázal živelně rozehrát divadelní prostor. Líčení milostných vztahů ponořil Serban  do introvertní nálady s jemným osvětlením. Režisér skvěle vystihl lyrické detaily a  na jevišti nechal rozehrát vášnivé drama.

Inva Mula Inva Mula
Titulní roli Manon Lescaut ztvárnila albánská sopranistka Inva Mula. Její projev byl velmi introvertní, v lyrických partech zpívala solidně, jemně a křehce bez lesku operní primadony. První potlesk publika sklidila ve druhém jednání a dařilo se jí výkon pozvolně gradovat až do finále. Kavalíra des Grieux měl v únoru zpívat avízovaný mexický tenorista Ramón Vargas, který se v obsazení ze zdravotních důvodů neobjevil. Roli nastudoval jihokorejský tenorista Ho-yoon Chung, známý ze svého působení v Hamburské státní opeře a ve Vídeňské státní opeře, part zpíval   velmi koncentrovaně a mimicky až příliš strnule. Rakouský barytonista Clemens Unterreiner roli De Brétigny svádějícího Manon rozehrál s patřičnou vášní i jízlivou chladnokrevností, plnokrevně a s pěknými nuancemi hlasu. Německý barytonista Markus Eichle vtiskl Lescautovi seriózní i hazardní tvář, v situacích dominoval nejen pěvecky, ale i herecky. V epizodních rolích se kreativně vyjímaly Lena Belkina (Javotte), Hila Fahima (Poussette) a Juliette Mars (Rosette). Mladý rakouský pěvec Thomas Ebenstein zpíval velmi dobře, bohatý nájemce Guillot de Morfontaine v jeho podání působil dojmem sebevědomého pyšného elegána. Proslulý rumunský pěvec Dan Paul Dumitrescu dokázal krásným sytým basem a mnoha odstíny prodchnout svůj klíčový part. Hrabě des Grieux byl pro něj velkou výzvou, korunovanou úspěchem.

Frédéric Chaslin nedirigoval velkými okázalými gesty, ale s lehkou nonšalancí, soustředěně a precizně vedl orchestrální hráče i pěvce. Nikdy se nestalo, aby Orchestr Vídeňské státní opery zastínil silnou dynamikou operní hlasy. Z orchestrálních sól vynikli koncertní mistr Volkhard Steude, violoncellista Robert Nagy, flétnista Dieter Flury, klarinetista Ernst Ottensamer a hornista Wolfgang Vladar, kteří hráli s hravým muzikálním frázováním, vřelým přednesem a svítivým témbrem. Orchestr pod taktovkou Fréderica Chaslina výtečně podpořil rozličné emoce obrazů a dramatický děj. V koordinaci při občasném střídání s Jevištním orchestrem Vídeňské státní opery, který hrál jemně v pozadí scény pod taktovkou Stephena Hopkinse, vytvořila tělesa působivý zvukový efekt. 

Sbor Vídeňské státní opery výborně připravil sbormistr Thomas Lang. V opeře sboristé nastupují na scénu i z orchestřiště, kde zpívají, a pak z obou stran Orchestru Vídeňské státní opery vchází na jeviště a otevírají celé dění. Velký prostor scény, která má v zadním plánu propadliště, rozehrává sbor v malých či větších skupinkách živelně.

V zajímavém dramaturgickém prolnutí uvedla Vídeňská státní opera v průběhu jedné sezony nejen Massenetovu operu Manon, ale i stejnojmenný balet na skladatelovu hudbu v orchestraci Martina Yatese, k choreografii a režii byl přizván Kenneth MacMillan a za dirigentský pult Peter Ernst. Mezinárodnímu publiku tak divadlo představilo v krátkém období hudební a taneční nabídku  blízkých repertoárových děl Massenetovy tvorby. Posluchač operní hudby si může pro srovnání pustit z nahrávek díla s námětem příběhu o Manon Abbé Prévosta, která zhudebnili skladatelé Daniel François Esprit Auber nebo Giacomo Puccini, Hans Werner Henze složil operu již se situačním posunem děje do 20. století.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.