čtvrtek, 16. březen 2023

Lucia di Lammermoor ve Státní opeře koncertně?

Napsal(a) 

Pavol Kubáň, Lucie Kaňková, Andrij Jurkevyč, foto Zdeněk Sokol Pavol Kubáň, Lucie Kaňková, Andrij Jurkevyčfoto: Zdeněk Sokol

Základnou operní inscenace je hudební realizace její partitury, avšak ničím víc než jen její pouhou základnou. V Národním divadle, přesněji řečeno ve Státní opeře, se rozhodli, že koncertně provedou Donizettiho Luciu di Lammermoor. Nový hudební ředitel Státní opery Andrij Jurkevyč tedy nastudoval operu s orchestrem, sborem (sbormistr Adolf Melichar) a vybranými sólisty. V titulní roli se představila Lucie Kaňková, která po svých někdejších úspěších v Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech se postupně zúčastnila dalších mezinárodních soutěží a nastoupila slibně se rozvíjející divadelní a koncertní kariéru. V Praze se už představila jako Královna noci, Violetta a Gilda. Zazpívala Luciu di Lammermoor bezchybně po technické stránce, s krásnou barvou, výškami, koloraturami, s velkou dechovou rezervou, velmi zněle a s určitým náznakem postavy, který však vyzníval poněkud naivně. Vedle ní zazářil jako Edgardo pravý italský tenorista Matteo Desole, jenž svým výrazovým nasazením podpořil Luciinu křehkost. Pavol Kubáň byl suverénním Enricem, jeho hlas zněl plně, barevně, autoritářsky, Raimonda zapíval Iurie Maimescu, Alisu Lucie Hilscherová. V menší roli Artura jsme slyšeli Daniela Matouška a v roli Normanna Ivana Kusnjera.

Iurie Maimescu, Lucie Hilscherová, Lucie Kaňková, foto Zdeněk Sokol Iurie Maimescu, Lucie Hilscherová, Lucie Kaňkováfoto: Zdeněk Sokol

Koncertní provedení mělo u posluchačů velký úspěch, lidé tleskali po áriích, křičeli, fandili účinkujícím, byli nadšení. Jenomže. Naprosto nechápu smysl tohoto koncertního provedení v divadle, které usiluje o dramaturgickou inovaci svého divadelního programu. Koncertní uvedení – jedno jediné. Proč, pro koho, kvůli komu? V čí prospěch? Proč divadlo uvádí koncertní provedení opery, která by mohla být jako inscenace kasaštykem? Jaký to má dramaturgický význam? V čem vlastně spočívá dramaturgická koncepce operního souboru Národního divadla a Státní opery? Opera je di-vad-lo a ne pouhý tlumočník operní partitury. Na jedné straně objevný program Musica non grata inscenovaný s pečlivostí a na straně druhé tak mnoho práce pro jeden jediný večer. S efektním výsledkem, který je však ve vztahu k ostatnímu repertoáru Národního divadla a Státní opery pouhým plácnutím do vody?! Dovoluji si vám nerozumět, slovutné vedení operního souboru Národního divadla…

Olga Janáčková

Muzikoložka, teatroložka, operní režisérka, hudební a divadelní kritička a organizátorka. Studovala hudební a divadelní vědu na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, sólový zpěv na brněnské konzervatoři a operní režii na JAMU. V letech 1968–90 pracovala jako odborná pracovnice specializovaná na hudební divadlo v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd. Přispívala do samizdatového divadelního časopisu Dialog (1977–80). V letech 1987–89 byla dramaturgyní opery Státního divadla v Ústí nad Labem, pracovala také v Divadelním ústavu Praha. Od roku 1990 soustavně sleduje produkci českých a moravských operních divadel, recenze a články publikuje v odborných médiích.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.