neděle, 11. říjen 2015

Lovci perel na severu

Napsal(a) 

Foto SD Foto SD

Miloš Formáček se v divadle v Ústí nad Labem pustil do náročného úkolu. Nespokojenost i spokojenost se tak u mě střídaly v rychlém sledu. Dirigent si nedal mnoho práce s výběrem pěvců, hudebně se však na místní poměry zadařilo a premiéra opery Lovci perel, kterou Georges Bizet zkomponoval ve čtyřiadvaceti letech, dopadla díky jeho taktovce dobře. Výrazově zachytil exotický námět, pracoval s tempem i dynamikou, nechyběl dramatický účinek. Příjemně jsem byl překvapen, i co se jednotlivých nástrojů týká. Hůře se uvedl sbor pod vedením Milana Kaňáka, je s podivem, co zejména v první polovině večera předvedly tenorové hlasy.

Na scéně, kostýmech a režii pracoval zavedený tým. Miriam Struhárová prezentovala barevnost a pestrost svých kostýmů v jednoduchém designu scény, která byla dostatečně prostorná pro to, aby na ní mohly probíhat taneční kreace zvyšující atraktivnost primitivního a snad až příliš přímočarého příběhu, pod kterým jsou podepsáni francouzští libretisté Michel Carré a Eugène Cormon. Obrazová projekce pomohla jak scéně, tak i režii, o kterou se postarala Andrea Hlinková. Její záměr ve vizualizaci surrealistické tvorby Salvadora Dalího byl dobrým nápadem a měl něco do sebe.

I dle vlastních slov dirigenta v skvěle graficky vydařené programové brožuře, jsou Lovci perel mimořádně náročným dílem. Extrémní náročnost tenorového a sopránového partu se měla odrazit v mimořádné poptávce po hlasech, které by je mohly zazpívat lépe než podprůměrně. Pokud je sponzor ochoten vylepšit úroveň představení pomocí nového projektoru, věřím, že může být ochoten jej vylepšit i odpovídajícími hlasy. Jsem si jist, že by se nemuselo chodit tak daleko! Opeře v Ústí nad Labem chybí diváci a hlasy, které by jim přinesly nevšední zážitky. Je třeba hledat cesty, jak roztočit kolo propagace, marketingu a zdravého konkurenčního uměleckého prostředí.

Co je prvkem, který již dlouhou řadu let motivuje vedení našich divadel k obsazování tenora Nikolaje Višňakova, mi není jasné. Až na několik okamžiků ve své árii v prvním jednání a duetu s Lejlou v dějství druhém, nebylo na nepřirozeně usazeném hlasu co poslouchat. Prakticky nic nepředvedla ani sopranistka Tereza Mátlová jako Lejla. Její výkon, anebo spíše snaha o jeho podání, zůstala na půl cesty. I to, co se mi na jejím hlase líbilo, když zpívala na stejné scéně Gildu a naposledy v Liberci Paminu, jakoby ztratilo kouzlo. V jejím sopránu jsem nenalezl nic, co by mě více zaujalo. Vše bylo od začátku do konce stejné. Nevýrazné a snad až unavené. Lépe vyzněl večer pro barytonistu Nikolaje Někrasova. Jako Zurga si z účinkujících zasloužil potlesk nejvíce. Menšího, ale nikoliv jednoduššího partu velekněze Nurabada se dobře a se ctí ujal barytonista Petr Matuszek.

Georges Bizet pro duet Zurgy a Nadira zkomponoval hudbu, kterou mnozí z milovníků opery považují právem za to nejkrásnější, co kdy bylo v historii světa opery vytvořeno. I přes výše uvedené výhrady zásadního charakteru však lze všem divákům doporučit, aby se na sever naší země za operou vydali.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.