úterý, 30. srpen 2016

Jezeří 2016: Spohrův Faust

Napsal(a) 

Foto HLJ Foto HLJ

Literárních i hudebních zpracování faustovské legendy existuje celá řada; nejslavnější je Goethův Faust, jehož první díl poprvé vyšel tiskem roku 1808. Louis Spohr se v roce 1813, kdy psal svého Fausta, Goethem inspirovat nenechal: komponoval ho na libreto Josepha Carla Bernarda, které vzniklo pod vlivem básní a dramat dvou významných Goethových německých současníků – Friedricha Maximiliana von Klinger (1752-1831) a Heinricha von Kleist (1777-1811). Bernardovo libreto má všechny atributy dobové dramatické tvorby: je pojednáno jako příběh o přátelství, lásce a odvaze, zradě, pýše a lsti; nechybí tu sabat čarodějnic, svatba ani souboj. Spohr předpokládal, že jeho Faust bude mít premiéru ve Vídni, na scéně Theater an der Wien, kde byl tou dobou kapelníkem. Doufal marně; Faust měl premiéru až 1. září 1816 v Praze, pod taktovkou Carla Marii von Webera. Skladatel měl v úmyslu se premiéry zúčastnit; nakonec však dal přednost pobytu na slezském panství knížete Carolatha, který si přál aby Spohrova manželka během letních měsíců vyučovala jeho dcery hře na harfu a klavír. K Faustovi se znova vrátil v roce 1852 a přepracoval ho do podoby tříaktové opery. Partitura této verze je uložena v Mnichově. Původní znění Fausta je dnes známé jen z klavírního výtahu, vydaného v Lipsku v roce 1822; jeho vypracování svěřil autor opery klavíristovi a skladateli Johannu Peteru Pixisovi, mladšímu bratrovi houslisty a skladatele Friedricha Wilhelma Pixise, jenž od roku 1810 řídil orchestr pražského Stavovského divadla a zároveň působil jako profesor zdejší konzervatoře. Pražský tisk komentoval premiéru Spohrova Fausta pochvalně; neodpustil si ovšem ironické poznámky na adresu libreta, čarodějnic, zpívajících půvabné alpské melodie a bůžků lásky, tančících během svatebního veselí polonézu. Stoprocentně pozitivně naopak vyznělo Weberovo vlastní hodnocení tohoto Spohrova kusu, otištěné v pražských novinách v den premiéry. První verze Fausta se v Praze v první polovině 19. století dočkala více než čtyřiceti repríz – o její oblibě svědčí i to, že se dávala i česky.

Foto HLJ Foto HLJ

Že byl zájem o Spohrovu operu oprávněný, dokázala její novodobá premiéra, která se v srpnu odehrála na zámku Jezeří, každoročním dějišti festivalu Hudební léto v Jezeří, za nímž stojí cembalistka a hammerklavieristka Alena Hönigová. Fausta nastudovala výtečně, včetně přípravy zkratky opery a provedení klavírního partu (opera byl uvedena s původním německým textem a mluvenými dialogy přeloženými do češtiny). Fausta zpíval německý barytonista Marcus Niedermayer, Mefista basista Jaromír Nosek (předvádějící zlověstné i svatouškovské rysy své postavy s očividným potěšením), hraběte Huga tenorista Tomáš Lajtkep. Sopranistka Dora Pavlíková ztělesnila Kunhutu (o niž a zároveň i o svou vlastní snoubenku Röschen usiluje Faust, a to až k zabití Huga), Anna Hlavenková Röschen (soprán), rytíře Gulfa a Kaylingera barytonista Daniel Kfelíř. Menších rolí se ujali Jozefina Eichlerová (Franz), Jan Typlt (Wagner), Magdalena Rovenská (Kunhutina služebná); čarodějnice Denisa Birošová, Jozefina Eichlerová, Veronika Mikešová, Julie, Magdalena a Valerie Rovenské. Všichni z posledně jmenovaných a Daniel Kfelíř vystoupili i jako členové dvacetihlavého sboru, který představoval lid v ulicích, Hugovu družinu, svatební hosty, duchy, i další role. To všechno na malé ploše zámeckého sloupového salonu, kam se kromě dobového křídla značky Broadwood vešlo už jen velké otáčivé křeslo, které se díky obrovské vyřezávané tváři na zadní části opěradla mohlo ve scéně čarodějnic změnit na skalisko; vstupy na jeviště zajišťovaly vtipně využité dvojí dveře. Kostýmy byly pojednány se zřetelem k variabilitě postav: černě oděný Mefisto se jednoduchým otočením nabírané náprsenky dozadu proměnil ve falešného kněze v kolárku. Stručně řečeno, režisér inscenace Miroslav Rovenský docílil velkého dramatického účinku nejmenšími možnými prostředky. Obecenstvo, které téměř zcela zaplnilo sloupový salon, odměnilo účinkující i inscenační team dlouhotrvajícím potleskem. Spohrův Faust by si zcela jistě zasluhoval další uvedení – především v Praze, ale i jinde – už jen kvůli historii své premiéry a samozřejmě i jako málo známé, hudebně pozoruhodné a skvěle nastudované hudební drama.

V roce 2016 zahrnuje Hudební léto v Jezeří celkem šest víkendových akcí. 30. 6. tu v provedení Anny Hlavenkové, Daniela Kfelíře, Kvarteta Eisenberg a Aleny Hönigové zazněla Beethovenova kantáta na smrt Josefa II., WoO 87 a jeho Lobkovická kantáta z roku 1823, WoO 106, a dále Kantáta na Mozartovu smrt (1798) a v novodobé premiéře Koncert Es dur pro klavír a orchestr (1803) lobkovického kapelníka Jana Josefa Rösslera; posledním číslem programu byl Broadwood - skladba mladého švýcarského skladatele a hráče na historické a moderní drnkací nástroje Vincenta Flückigera (2015). 13. 8. zahrála Alena Hönigová klavírní skladby Jana Josefa Rösslera, Jana Ladislava Dusíka, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Lisztovu transkripci Beethovenovy Eroicy (vydání 1865). 20. 8. na Jezeří hostovla německá Batzdorfer Hofkapelle, se sólistkou Friederike Schöder; na programu byly Händelovy Neun deutsche Arien (1724-1727) a komorní tvorba Philippa Hyacinta Lobkovice a jeho hudebních přátel. 21. 8. tady vystoupil kytarista  Jan Tuláček s flétnistou Karlem Valterem; přednesli skladby Antona Diabelliho, Maura Giulianiho, Josepha Maysedera a vlastní úpravu některých čísel Haydnova oratoria Stvoření. Úpravám byl věnován i poslední koncert festivalu: Johannes Gebauer, Lukáš Vytlačil, Linda Mantcheva a Alena Hönigová seznámili posluchače s Hummelovými úpravami Beethovenových symfonií č. 5 a 6.

 

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.