čtvrtek, 6. listopad 2014

Happy Birthday, Leoš!

Napsal(a) 

Brněnská oslava Janáčkových narozenin

Foto archiv Moravského zemského muzea Foto archiv Moravského zemského muzea

Letošní ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno spadá do hudebního běsnění spojeného s tradičními oslavami letopočtu se čtyřkou na konci, tedy do Roku české hudby. Tento svátek je pochopitelně spojen s mnoha akcemi; od koncertů, divadelních představení, festivalů až po výstavy, které ve zvýšené míře reflektují tvorbu českých skladatelů, kterým by se, ruku na srdce, měly hudební instituce věnovat nejenom v jubilejním roce. Oslavy Roku české hudby mi vždy připadaly velmi oficiální a navýsost seriózní. Snad i proto jsme se rozhodli oslavit Janáčkovo výročí poněkud méně oká­zale, pochopitelně v možnostech daného festivalového formátu. Jelikož předchozí ročníky byly tematicky a potažmo obsahově spíše závažné (Janáček a expresionismus či Brno Genius loci), přikročili jsme tentokrát k tématu volněji a pojali jej jako přání k Janáčkovým 140. narozeninám: odtud podtitul Happy Birthday, Leoš! Základní myšlenkou bylo uvést určitá díla či alespoň skladatele, kteří Janáčka zaujali nebo si je oblíbil. K tomu se přidružují díla skladatelů, kteří se ve své tvorbě Janáčkem inspirovali, a v neposlední řadě chceme uvést autorova díla v zajímavých nastudováních. To vše jako dárek věčně mladému Mistrovi. Zohledněno je i 90leté výročí prvního nastudování opery Příhody lišky Bystroušky v Národním divadle v Brně. Žel, jak už to bývá, některé věci nemohly být realizovány tak, jak jsme si na počátku představovali, například uvedení Janáčkova nesporně nejmilovanějšího operního díla, kterým byla Luisa od Gustava Charpentiera. Avšak i přes tento drobný ústupek se podařilo sestavit program, který jistě zaujme, jako zatím pokaždé, značný okruh domácích i zahraničních návštěvníků.

Jiří Zahrádka u Janáčkova hrobu (2012) Jiří Zahrádka u Janáčkova hrobu (2012)

Festival Janáček Brno se v posledním půlroce dostal do několika mediálních přestřelek, které naznačovaly, že s festivalem není všechno tak, jak by mělo být. Nový ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser se v rámci četných změn prováděných v této instituci zaměřil i na janáčkovský festival. Žel bez konzultace s dramaturgickou radou nejprve upravil název festivalu, a prakticky zrušil podtitul. Vizí pana ředitele Glasera je změnit četnost festivalu z bienále na každoroční a postupně jej spojit s festivalem Divadelní svět. Z festivalu by pak vznikl jakýsi Janáčkův divadelní svět, festival především divadelní, ale zdaleka ne operní, navíc s potlačením dalších oborů, jako je komorní a symfonická hudba. Zatím k této změně nedošlo a festival Janáček Brno zůstává takový, jaký jej známe a jak je obdivován v mezinárodním kontextu. Ne náhodou se v předvečer zahájení festivalu koná v Brně prestižní mezinárodní konference Opera Europe. Snad své postoje pan ředitel změní, až festivalovou atmosféru osobně prožije. Záleží pochopitelně i na zájmu posluchačů, který se však zatím jeví jako mimořádný.

A nyní již k samotnému letošnímu ročníku. Z prvního okruhu, tedy uvedení Janáčkova oblíbeného díla a skladatele, zůstaly po nerealizované Luise pouze dvě skladby. Je to dáno také skladatelovým kritickým postojem – k ostatním kolegům byl nekompromisní a obdivem velice šetřil, jak konec konců naznačuje i jeho výrok „nikoho na své cestě nepotkávám“. Vý­jimkou byl obdivovaný a milovaný přítel Anto­nín Dvořák. Janáček jeho díla v Brně všemožně prosazoval a sám je dirigoval, v případě dvou Slovanských tanců dokonce v premiéře. My jsme pro festivalový symfonický koncert vybrali kratičkou, zcela neznámou Dvořákovu skladbičku a sice Fanfáry ku slavnostnímu zahájení zemské výstavy v Praze z roku 1891, která zazní na počátku symfonického koncertu jako protipól k Janáčkovým fanfárám ze Sinfonietty. Janáček jistě slyšel tyto fanfáry na Zemské výstavě, kterou víckrát navštívil, a sám k této příležitosti zkomponoval baletní pásmo Rákoš Rákoczy. Revizi partitury provedl dvořákovský znalec Jan Kachlík. Na tomto koncertě zazní i další Janáčkova oblíbená skladba, a sice Bartókův Koncert č. 1 pro klavír a orchestr. Slyšel jej v Praze v roce 1927 a dle svědectví po koncertě s Bartókem o skladbě tak zasvěceně a zaníceně hovořil, že se ke slovu nedostal ani jinak velmi řečný Alois Hába. Na symfonickém koncertě zazní také skladba Variace na Janáčkovo téma, jejímž autorem je respektovaný skladatel Marc-André Dalbavie. Asi nejznámějším současným tvůrcem, který se k Janáčkovu odkazu obrací, je Steve Reich, přičemž jeho kultovní skladbu Different Trains přijede do Brna zahrát spolu se svým novým projektem legendární Kronos Quartet. Ve Vile Tugendhat si pak posluchači mohou ve světové premiéře poslechnout zvukový projekt vynikajícího mladého skladatele Alessandra Bosettiho, který ve své skladbě vychází z Janáčkových nápěvků mluvy.

Její pastorkyňa (Graz) Její pastorkyňa (Graz)

Hlavní dramaturgickou osu festivalu ale pochopitelně tvoří dílo oslavencovo. Národní divadlo Brno představí novou inscenaci opery Věc Makropulos v režii Davida Radoka a v hudebním nastudování nového šéfdirigenta brněnské opery Marka Ivanoviče. Zde stojí za zmínku, že festival již od svého založení uvádí premiéry nových inscenací z nových kritických edic. Tak tomu bude i letos právě v případě Věci Makropulos. Z Ostravy pak přijede Národní divadlo moravskoslezské s novou inscenací málo uváděné Janáčkovy opery Výlety páně Broučkovy. Nastudování je to jistě očekávané již proto, že režie se ujal dnes populární SKUTR a u dirigentského pultu stane zkušený Robert Jindra. Ze zahraničních souborů návštěvníci mohou spatřit dvě nastudování Její pastorkyně. První v podání vynikající Opery Graz režíroval dnes ve světě velmi skloňovaný Peter Konwitzny. Režisér je to jedněmi uctíván, druhými zatracován, a každá jeho nová inscenace se stává jedním z nejdiskutovanějších divadelních témat. Ač inscenace Její pastorkyně patří k tomu konzervativnějšímu, co v posledních letech inscenoval, jistě se rozvine i u našich diváků bohatá diskuze. Druhou neméně zajímavou Pastorkyni pak zahraje Chorvatské národní divadlo ze Záhřebu.

Zvláštní pozornost letos věnujeme Příhodám lišky Bystroušky a jejím 90tým narozeninám. Na scéně Janáčkova divadla odehraje tuto operu pražské Národní divadlo ve skvělé režii Ondřeje Havelky a v kvalitním hudebním nastudování Roberta Jindry. V divadle na Orlí představí redukovanou verzi Bystroušky Komorní opera JAMU. Jde o velmi zdařilou úpravu partitury pro 16 hráčů z pera Jonathana Doveho, která překvapivě zachovává skladatelovu zvukovost. Pro Davida Kříže to bude režijní absolventský výkon, hudebního nastudování se ujala mladá nadějná dirigentka Nikol Kraft. K tomu se druží výstava věnovaná brněnské premiéře opery v roce 1924 či dětský den s liškou a koncertem brněnských dětských sborů KantilénaDětský sbor Brno, kde budou provedena mimo jiné Janáčkova Říkadla s projekcí animovaného filmu Eduarda Hofmana, který Ladovy obrázky v roce 1949 rozpohyboval. Moravské zemské muzeum zase pro malé diváky připravilo o mazané lišce Bystroušce knižní leporelo.

Její pastorkyňa (Graz) Její pastorkyňa (Graz)
Vyvrcholením festivalu bude závěrečný koncert, který proběhne v netradičním prostředí brněnského Stadionu. Budova Stadionu, původně Veletržní a výstavní palác, má výjimečné postavení. V prosinci roku 1927 zde totiž zazněla světová premiéra Janáčkovy Glagolské mše. Letošní festival tak připomene toto dílo nejenom v autentickém prostředí, ale i s původními varhanami, na které bylo dílo původně interpretováno. Jde mimochodem o koncertní nástroj, který byl původně umístěn ve Dvořákově síni Ru­dolfina a v roce 1921 byl darován brněnské konzervatoři. Aby té autenticity nebylo málo, dílo zazní v původní premiérové verzi, s orchestrem brněnské opery, který účin­koval i při premiéře, a sborem Beseda Brněn­ská, který také skladbu premiéroval, dnes ve spojení se sborem brněnské opery. Jedinou vadou na kráse je, že tento remake slavné události bohužel není možné uvést včetně provedení druhého díla, které tehdy na koncertě zaznělo: Pokušení na poušti Jaroslava Křičky. Provozovací materiál je žel nezvěstný. Místo toho ale zazní Janáčkova méně uváděná kantáta Věčné evangelium. V altovém sóle vystoupí Magdalena Kožená, dirigovat bude Jaroslav Kyzlink.

Festivalové dění doplní dopolední matiné, komorní koncerty v Památníku Leoše Janáčka, přednášky, muzikologická konference pořádaná Ústavem hudební vědy FF MU, výstava Druhotvary, která již po čtvrté představí výtvarníky, kteří se pokusí interpretovat Janáčkův notový záznam. Letos se představí Karel Adamus, Dalibor Chatrný, Peter Graham, Annegret Heinl, Pavel Korbička, Ivan Kříž, Jan Steklík, Lenka Sýkorová, Miloš Šejn, Jiří Šigut a Miroslav Šnajdr.

Jak vidno, festival nabízí jedinečný program. Je na posluchačích, zda a na co se do Brna rozjedou a zažijí tak v mnohém neopakovatelnou janáčkovskou festivalovou atmosféru.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.