Emotivní Idomeneo v Plzni

Mozartova opera seria z roku 1781, kdy bylo skladateli pětadvacet let, patří pro své nesporné kvality k těm operám, které se i u nás opakovaně hrají. Vzpomeňme například inscenaci ve Stavovském divadle před devíti lety, v níž jako Ilia účinkovala Martina Janková. V Plzni se tato opera hrála poprvé a získali pro její inscenování velmi zajímavý inscenační tým včetně dobrých představitelů hlavních rolí. Režisérka Arila Siegert a její výtvarní spolupracovníci scénograf Hans Dieter Schaal a kostýmní výtvarnice Marie-Luise Strandt jsou spojeni se jménem vynikající německé operní režisérky Ruth Berghaus, s níž svého času všichni spolupracovali. Podařilo se jim spolu s dirigentem Norbertem Baxou vytvořit neobyčejně čistou a stylově jednotnou inscenaci. Režisérka Arila Sieger je zároveň choreografkou a dokázala vést operní herce k mimořádně soustředěným kreacím. Jejich pohybově herecké výkony byly neoddělitelně propojeny s hudební linkou a s pěveckým frázováním a přitom režisérka zřetelně propracovávala charaktery postav, vztahy mezi nimi a situace, v nichž se ocitají. Neustálá oscilace mezi napětím a uvolněním v jejich pohybu byla fascinující. Scénograf Hans Dieter Schaal vytvořil velmi případnou prostou, ale dokonale funkční scénu, na niž jako připomínku toho, co formovalo osudy zúčastněných promítal pulzování moře. Marie-Luise Strandt si pohrála s velmi kontrastními akčními kostýmy – Idomeneus v šedém oděvu poutníka s sebou nese královský zlatý plášť, Ilia má na sobě vrstvený kostým, který v jejích akcích spoluhraje.

 , foto DJKT Plzeň

Dirigent Norbert Baxa odvedl při hudební přípravě opery obdivuhodnou práci, která přinesla velmi dobrý výsledek. Jako podklad inscenace zvolil vydání nakladatelství Bärenreiter, které ve spolupráci s režisérkou Arilou Siegert krátil a dramaturgicky upravil. Nejpodstatnější změnou je ukončení opery ne slavnostním radostným sborem oslavujícím nástup nového vládce, Idomeneova syna Idamanta a jeho nevěsty trojské princezny Ilie, ale dramatickou árií Elektry, která vyzpívává další tragický zvrat svého osudu. Mladý královský pár se ocitá na piedestalu a režisérka tak vyslovuje otázku, jaká že asi bude budoucnost, k níž mají tak slibně nakročeno. Basové continuo složené z kladívkového klavíru a violoncella bylo umístěno na jevišti a Elektra, která užila smyčec a později také violoncello jako rekvizity, propojovala hudební doprovod nenásilně s jevištní akcí. Napětí v inscenaci spoluvytvářela symbolická postava boha Poseidona, věštce, osudu ztělesněná velmi sugestivně basistou Janem Hnykem.

 , foto DJKT Plzeň

Dirigent Norbert Baxa vedl orchestr, sbor, sólisty k jednolitému stylovému výkonu, dařilo se jim udržet dramatické napětí spolu s kvalitou jejich výkonů na obdivuhodné úrovni. Detailní práce s výrazem, dynamikou, temporytmem vytvořila přesvědčivý tvar inscenace. Zmiňme alespoň tenoristu Philippa Castagnera, který ztělesnil Idomenea velmi plasticky, právě tak jako Markéta Böhmová roli Ilie. Svůj hlas představila v jemné barevné škále s výraznými proměnami dynamiky a s přesným hereckým výrazem. Podobně zapůsobila i Barbora Polášková jako Idamantes. Její výkon vyzrává a jistě je schopna ještě víc vyzpívat melodičnost vypjatých partií své role. Dramatickou roli Elektry naplnila Petra Alvarez Šimková napětím a zpěvností.

Inscenace Mozartova Idomenea bezesporu patří k vrcholným produkcím plzeňského operního souboru. Potěšila, pohladila po duši a vzbudila tolik žádoucí úvahy o dávných antických kořenech příběhu o trojské válce a jejích dalekosáhlých následcích, ale i o morální integritě účinkujících i diváků. Součástí inscenace je dobře vybavený program, který obsahuje i text libreta.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější