
Ve čtvrtek 21. dubna se v brněnském sále konventu Milosrdných bratří odehrál předposlední z řady abonentních koncertů orchestru Czech Ensemble Baroque s názvem Velikonoční kantáty. Orchestr se pod vedením dirigenta Romana Válka věnuje historicky poučené interpretaci a v poslední době se zaměřuje především na dílo Františka Xavera Richtera, jehož oratorium La deposizione dalla croce di Gesù Cristo, nedávno uvedl v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně.
Přestože Bachovy kantáty Gottes Zeit ist die allerbeste Zeit, známé také pod názvem Actus Tragicus a Lobet Gott in seinen Reichen tvořily podstatnou část koncertu, nesmíme opomenout ani další neméně významné lákadlo večera, kterým byla Suita D dur pro violu da gamba a orchestr Georga Philippa Telemanna. Tento dnes již jen výjimečně se vyskytující nástroj zastával v orchestrech z dob autorova života své nezastupitelné místo. Uvedením této suity se hudebníci milovníkům barokní hudby nemohli zavděčit více. Jak je již u abonentních koncertů Czech Ensemble Baroque zvykem, večer zahájil úvodním slovem Radovan Král v roli Wolfganga Amadea Mozarta, tentokrát však bez svého kolegy Luďka Randára obyčejně ztvárňujícího Johanna Sebastiana Bacha.

Po relativně bohatě zastoupeném orchestru nastoupil na scénu s kantátou Gottes Zeit ist die allerbeste Zeit o poznání komorněji obsazený ansámbl. Z orchestru zůstaly dvě flétny, basso continuo a přibyla jedna viola da gamba. Sopránový sólový hlas zpívala Lenka Cafourková Ďuricová, alt pak Markéta Cukrová, tenor Václav Čížek a bas Jiří Miroslav Procházka. Sólisté dostáli nelehkým úkolům, které jim skladatel uložil, se ctí. Obzvláštní pochvalu zaslouží altistka Markéta Cukrová, jejíž plný a intonačně přesný hlas se znamenitě nesl prostorem. Jediná drobná nejistota, která však nikterak nepostihla kvalitu celkového zpěvákova výkonu, se projevila u Jiřího Miroslava Procházky v části Heute wirst du mit mir im Paradies sein. Neméně povedený byl také výkon sboru.
Po přestávce nastoupil orchestr ve velkém obsazení a s podporou sboru a sólistů uvedl oratorium k svátku Nanebevstoupení páně Lobet Gott in seinen Reichen. Pokud se v první polovině koncertu objevily ještě drobné chybičky, které stálo za to alespoň zmínit, pak ve druhé části už nezbývá než chválit. Jednotnost celého orchestru byla příkladná, žesťové nástroje hrály čistě a ani rychlejší a náročnější běhy nedělaly hráčům problémy. Sbor byl vyvážený a čitelný a ani v něm se žádné rušivé elementy neobjevovaly. Sólisté pak předvedli naprosto precizní výkony a mohli si i oni po zásluze gratulovat. Obrovský a dlouhotrvající potlesk dal interpretům jasně na srozuměnou, že obecenstvo bylo více než spokojeno a jednalo-li by se o poslední koncert sezony, zcela jistě by celé abonmá skončilo velkým úspěchem. Nás však čeká ještě Mozartova Velká mše c moll, která zazní 1. června v Besedním domě. Pokud i tento koncert dopadne srovnatelně dobře, bude se jednat o jednu z nejúspěšnějších sezon orchestru Czech Ensemble Baroque.