Inscenace Tajemství v režii šéfa opery Jihočeského divadla Tomáše Studeného, s původní premiérou v Ostravě v dubnu 2017, se dočkala své českobudějovické premiéry 6. března tohoto roku, tedy ve stejný den jako liberecký Don Giovanni. Viděla jsem druhou premiéru 7. března. A provázely ji pocity veskrze kladné.
Dirigent Martin Peschík, sbormistr Martin Veselý – hudebně velmi dobře připraveno, režie již zmíněný Tomáš Studený, scéna David Janošek, kostýmy Eva Jiřikovská, pohybová spolupráce Ladislava Košíková a Sergej Škalikov, dramaturg František Řihout. A spousta sólistů. Skvělý Svatopluk Sem jako Kalina, František Brantalík – sympatický Malina, přesvědčivá Panna Róza Šárky Hrbáčkové, milá dvojice Blaženka (Lucie Kašpárková) a Vítek (Ondřej Koplík), komický Bonifác Josefa Škarky, temperamentní Skřivánek Jána Ruska, talentovaný Mistr zednický v podání Tomáše Maliniaka… „Slovem, všecko v míře pravé.“
Až překvapivě získala budějovická inscenace příhodnější realizační prostor ve strohém interiéru Domu kultury Metropol, kde se příznivě propojilo jeviště s hledištěm. Inscenace získala na intimitě. A Smetanovu Tajemství to svědčilo. Po dlouhé době zněla jedním z hledišť českých divadel domácí romantická opera, jedna ze Smetanových nejkrásnějších. A všichni ji překvapivě interpretovali téměř tak, jako by byla součástí tak zvaného kmenového repertoáru, ve kterém téměř všechny Smetanovy opery kdysi nemohly chybět. Ještě to v nás, zaplať pánbu, rezonuje – jak na jevišti, tak v hledišti. Diváci byli velmi, velmi spokojeni. A interpreti jistě neméně tolik.
V roce 2024 (tradiční rok české hudby a navíc dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí Bedřicha Smetany) chystá Národní divadlo uvedení všech Smetanových oper ve spolupráci s Ostravou a Brnem. Ostrava chce do té doby postupně inscenovat všechny opery – tedy včetně již uvedeného Tajemství. A tak se nabízí otázka – to Tajemství bude v ostravském provedení nebo snad v českobudějovickém? Do historické budovy Národního divadla se má podle informací od nového šéfa opery Pera Boye Hansena vrátit český repertoár (ale nejen výlučně on). Bylo by na čase. Zahraniční turistické publikum si může zajet na cizokrajné opery kamkoli, ale ty české – pokud by ovšem byly kvalitně inscenovány – by mohly pro ně být u nás na domácí půdě více než atraktivní. Ostatně nejen pro ně. Snad z proklamací dramaturgie opery Národního divadla zmizí názor, že je soustředění repertoáru Národního divadla především na českou hudební dramatiku nežádoucí. Tak – uvidíme, že!?
