Brno – Sen noci svatojánské

Brittenův Sen noci svatojánské , jehož světová premiéra byla na Aldeburghském festivalu roku 1960, konečně uvedlo brněnské Národní divadlo na scéně Janáčkovy opery jako teprve třetí divadlo u nás. Zajímavé je, že se první provedení této přepůvabné skladatelovy opery odehrálo v Liberci už dva roky po světové premiéře (dirigent Petr Doubravský, režisér Rudolf Málek), druhé o dalších sedm let později v Ostravě (Jiří Pinkas a Ilja Hylas). Osamělé brněnské provedení o čtyřiačtyřicet let později dokládá, jak chudičký je rejstřík oper, z něhož je v této „osvícené době“ jakéhosi prvobytně pospolného kapitalismu vyhledává naše operní dramaturgie. Ale buďme optimisty (sklenice je poloplná a ne poloprázdná) a pochvalme brněnský operní soubor za to, že Brittenovo dílo na jevišti Janáčkovy opery oživilo. Tedy alespoň částečně.

Pokud posuzujeme hudební stránku inscenace (dirigent Jakub Klecker ), zaradujeme se nad až filigránskou interpretací Brittenovy nápadité a vtipné orchestrální i vokální sazby, zasazené do tří základních kontrastních ploch, které jsou věnovány elfům a jiným nadpřirozeným bytostem, lidským vládcům Theseovi a Hyppolitě a řemeslníkům, kteří chystají divadelní představení na jejich svatbu. Pro mladého dirigenta bylo hračkou vybrat si dětské zpěváky z jím vedeného dětského sboru Kantiléna. Pojal Brittenovo dílo v jeho až komorním, vylehčeném a průsvitném zvuku, a pokud by se ke skladatelovu Snu choval zbytek inscenačního týmu se stejnou empatií, mohlo vzniknout milé a zábavné divadlo.

Režisér Roman Meluzín však šel na něžné dílo zhurta. Nechal si sice od scénografa Jaroslava Milfajta navrhnout náznakový les (prostříhané tmavé textilní plochy, na které se promítaly abstraktní obrazce), ale téměř jej nepoužil, protože se veškeré dění odbývalo před ním na proscéniu. Celá produkce začínala a končila v jevištní „prázdnotě“ a předvedla scénografii až po zasunutí velkého jevištního propadla do roviny jeviště. Nebylo však čitelné, proč se tak stalo, když následující rozpohybování scény se jaksi nedostavilo. Nejdynamičtějším prvkem inscenace byl počáteční „přílet“ Puka z boční šály na provaze, pak inscenace plynula víc než klidně. Ač si pan režisér nechal navrhnout od Andrey Kučerové pro elfy vylehčené pohádkové kostýmy a dvě dvojice milenců oblékl do křiklavých vyzývavých „rockových“ oblečků, později do něčeho nápadně plesového, jejich pohyb na scéně byl téměř nulový. Ve chvíli, kdy se ty dvě správné milenecké dvojice konečně dostaly k sobě, spočívalo vyjádření jejich radosti pouze v tom, že se chytily za ruce. Těžké zpívání tu mají děti, ale nevěřím tomu, že by se rády nepodvolily nějaké smysluplné pohybové akci. Režisér si však nedal příliš práce s koncepcí inscenace, aranžoval jednotlivé situace beze snahy je nějak rozehrát. Dokonce ani scény řemeslníků nevyřešil nápaditě a pro jejich jevištní obecenstvo, pro tři svatební páry, sedící na přivezené tribunce, nevymyslel víc, než že se na jejich roztomile směšnou divadelní produkci dost nezúčastněně dívaly a něco přitom popíjely.

Pěvecké výkony sólistů i sboru byly obdivuhodné. Kontratenorový part Oberona zpíval Ilham Nazarov , koloraturní roli Titánie Andrea Široká , Lysandra Ondrej Šaling , Hermii Jana Wallingerová, Bottoma (Klubka) Jevhen Šokalo , jeho herecké-řemeslnické kolegy David Nykl , Kornel Maciejowski , Ladislav Mlejnek , Zoltán Korda , Petr Císař , hereckou roli Puka zaskočil Stano Slovák . Co bylo platno, že sólisté vyhovovali svým postavám i po typové stránce, když s nimi režisér pracoval minimálně. Divadelnímu dopadu Brittenova Snu na diváky rovněž nepřidalo zpívání v originálním anglickém jazyce. Komickým textům diváci nerozuměli a na jevišti se téměř nic nedělo.

Je až podivuhodné, jak malou pozornost věnuje vedení brněnského operního souboru divadelní podobě inscenace. Nezbývá než znovu a znovu do omrzení opakovat, že opera není pouhým kostýmovaným koncertem, „Opera je divadlo!“ a nestačí se věnovat jen její hudební stránce. (Tu si můžeme – v nejhorším případě a neradi – vyslechnout i na domácím CD přehrávači.)

Sdílet článek: