sobota, 5. červenec 2014

Brno - Opera o umění, které musí marketingově obstát

Napsal(a) 

Alice in bed, foto Patrik Borecký Alice in bedfoto: Patrik Borecký
Markéta Dvořáková a Ivo Medek zvolili pro svou novou operu Alice in bed aktuální téma a inscenátorský tým vedený režisérem Roccem ji pro uvedení na scéně Divadla Reduta v Brně (premiéra 7. května 2014) aktuálně pojednal. Prožitek vnitřní rozpolcenosti je dnes už takřka součástí identity člověka západní civilizace a přinejmenším celé jedno století také už poskytuje vděčnou látku umění, operu nevyjímaje. Ale právě proto, že je to tak všeobecná zkušenost, je velmi obtížné uchopit takové současné téma tak, aby posluchači/divákovi/čtenáři přineslo ještě něco víc než doteky jeho vlastních prožitků. Daří se to například Michelovi van der Aa a zdá se, že v Alici in bed našla průchodnou cestu i tuzemská opera.

Hrdinka – Alice není nikdo jiný než stará dobrá Carrollova Alenka, v titulu nazývaná svým originálním jménem, neboť libreto (Anne Daschkey a Sjaron Minailo) je v angličtině a představení je titulkováno – se na scéně vyskytuje hned trojmo. Prolíná se tak realita občanského života, v němž je Alice úspěšnou herní vývojářkou, a psychická realita, v níž se prosazuje jako nespoutaná anima a současně jako věčné „vnitřní dítě“. Kdy je kým a nespí náhodou, když žije, a neměla by spát, aby mohla žít, a co má a co ztrácí, když je tou či onou a může být tou i tou? Opera má děj, ale nikoliv jednoznačný konec, po hodině a půl bez přestávky je ještě dlouho o čem přemýšlet.

Zleva Jůlie Šebestová, Gabriela Vermelho, Tereza Merklová-Kyzlinková, foto Patrik Borecký Zleva Jůlie Šebestová, Gabriela Vermelho, Tereza Merklová-Kyzlinkováfoto: Patrik Borecký
Představení je úchvatnou podívanou. Rocc, který je zároveň i autorem scény a spoluautorem kostýmů, si dal záležet na vizuální složce, využívá lesklých povrchů podlahy a velikého zrcadla, které dominuje pódiu, k odrazovým efektům, přibírá i barevná světla, zadní stěny otočných dílů zrcadla se mění v projekční plochy a videoprojekce (Lukáš Medek) je součástí děje i inscenace. V titulní roli se na jevišti potkávají tři inter­pretky – operní pěvkyně Tereza Merklová-Kyzlinková ztvárňuje solidní, pravidly komerčního světa se řídící vývojářku, „alternativka“ Gabriela Vermelho je v opeře za pudovou feminitu, v dětské roli je obsazena Julie Šebestová. Podstatné je, že opera i inscenace jsou zjevně výsledkem mnohavrstevné spolupráce lidí, kteří se navzájem znají, a znají i kontexty svých aktivit, což se promítá nejen do koncepce některých rolí (konkrétně svěřených Gabriele Vermelho a Janu Mikuškovi), ale také do volby hudebního materiálu, jeho zpracování a do obsazení doprovodného ansámblu, v němž je vedle klavíru, akordeonu, kytary, violoncella, dvou fléten a pozounu ještě preparovaný klavír a početná skupina bicích (autorem hudebního nastudování je Ondrej Olos).

Je určitě dobře, že se na tuzemskou divadelní scénu vrátil Rocc a že mu ND Brno svěřilo práci na opeře, která mu typologicky zjevně vyhovuje, ba ho inspiruje. A je také dobře, že samotné téma je z herní oblasti – počítačové hry jsou umění, avšak je to umění, které musí být zároveň „marketingově aplikovatelné“, jak říká Rocc. Do marketingové sítě jsme ovšem vtahováni i my, diváci. Nechápu například, proč je Alice in bed prezentována jako thriller, dokonce i recenzenti ji tak nahlížejí. Alenka 2 v podání Gabriely Vermelho se sice přesvědčivě vtírá z hlubin nevědomí, ale je zároveň dospělejší nejen nežli malá Alenka, ale i nežli „rozumná“ Alenka 1, zmítající se v pasti konvencí a vlastní ješitnosti. Ostatně jediná Alenka 2 si vystačí jen sama se sebou a svým kvintonem, zatímco Alenka 1 potřebuje ke své identitě tým (skvěle obsazené pěvecké kvarteto) a Alenka-dítě průvodce či ochránce v podobě pantomimické postavy Králíčka (Otakar Blaha).

Kdyby dokázala současná opera vypadat tak, aby byla s to marketingově obstát a nemizet z repertoáru po premiéře a několika málo reprízách, nemohli bychom si přát nic lepšího, a i to je podnět k zamyšlení. Alice in bed je v tomto směru příslibem, na který – vzhledem k jazyku libreta – zjevně spoléhají i tvůrci. Kéž to vyjde jim, i opeře, potenciál na to má.

Psáno pro: HARMONIE 7/2014

Wanda Dobrovská

Vystudovala hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, svému oboru se věnovala na Akademii věd a také jako redaktorka hudební edice nakladatelství H&H (Nová nauka o harmonii od Aloise Háby). Specializuje se na soudobou hudbu, moderuje záznamy a přenosy koncertů, připravuje hudebně-publicistické pořady, píše články pro Harmonii nebo do Týdeníku Rozhlas. Připravuje a moderuje hudební bloky pro vysílání digitální stanice D-dur.

 

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.