Arménská sopranistka Juliana Grigoryan v Praze

Operní pěvkyně Juliana Grigoryan se nedávno, na začátku června, představila v Miláně jako Druhá žínka v historicky prvním provedení Dvořákovy Rusalky na jevišti Teatro alla Scala. V březnu příštího roku ji čeká role Liu z Pucciniho Turandot v newyorské Metropolitní opeře. Loni získala první cenu v soutěži Plácida Dominga Operalia a také v soutěži Stanisława Moniuszka ve Varšavě. Na koncertě pořádaném agenturou Nachtigall Artists v Rudolfinu se 26. června předvedla v tom nejlepším světle. Je vždycky výhodné pro všechny zúčastněné strany, když se agentuře podaří představit talentovaného pěvce hned na začátku jeho kariéry.

Těžištěm první části koncertu byla Dvořákova Rusalka a Juliana Grigoryan zazpívala podmanivě árii o měsíčku a také závěr třetího dějství. Jako představitelé Prince a Vodníka byli vybráni Petr Nekoranec a Boris Prýgl, oba pěvci se značným renomé. Tenorista Petr Nekoranec je v současné době sólistou Národního divadla v Praze, byl členem operního studia Bavorské státní opery v Mnichově (2014–2016), v letech 2016–2018 se stal účastníkem Lindemannova programu Metropolitní opery (Lindemann Young Artist Development), potom sólistou Státní opery ve Stuttgartu (2018–2020). Zvítězil v Mezinárodní pěvecké soutěže Francesca Viñase v Grand Teatre del Liceu v Barceloně (2017) a je nositelem druhé ceny ve Světové pěvecké soutěži Vincerò v Neapoli (2021). Host koncertu, basbarytonista Boris Prýgl, byl členem operního studia Bavorské státní opery o něco později, v letech 2017–2019, a další dva roky působil Bavorské státní opeře jako sólista. Zúčastnil se několika soutěží, stal se absolutním vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2015), získal druhé místo a cenu za nejlepší interpretaci Mozarta v Mezinárodní soutěži Ferruccia Tagliaviniho v Rakousku, roku 2017 byl finalistou soutěží Belvedere a Operalia.

Juliana Grigoryan, Boris Prýgl, Petr Nekoranec, foto Petr Dyrc

Juliana Grigoryan vévodila koncertu po všech stránkách, byla skvěle připravena, svůj bezchybný pěvecký projev doplnila působivými výrazovými prostředky a svým osobitým půvabem. Pánové Petr Nekoranec a Boris Prýgl za ní poněkud pokulhávali, ale nebyla to tak docela jejich vina. Oběma přidělila dramaturgie koncertu role, které jim, alespoň prozatím, nesedí. Je otázka, bude-li Petr Nekoranec někdy v budoucnu na jevišti zpívat Prince, zatím je to úkol nad síly jeho lyrického tenoru, byť tuto partii zazpívá, a nepochybuji o tom, že si je toho i on sám vědom.

Dalším problémem tohoto koncertu byl kupodivu doprovázející orchestr PKF – Prague Philharmonia vedený dirigentem Rastislavem Štúrem. Jejich výkon zejména v orchestrálních částech nedosahoval úrovně, jakou bychom očekávali. Těžko posoudit, zda to přičítat více orchestru nebo dirigentovi. Z orchestrálních čísel zazněla nejlépe předehra k prvnímu dějství Verdiho opery La traviata, Dvořákovo dílo nemělo to štěstí.

, foto Petr Dyrc

Koncert zahájila předehra k Donizettiho opeře Anna Bolena a po ní následovala árie titulní hrdinky „Piangete voi“. Polonézu z Rusalky hrál orchestr spíš řemeslně, Princovu árii „Vidino divná přesladká“ zpíval tedy Petr Nekoranec mimo svůj obor a tím víc vynikla Rusalčina árie o měsíčku v podání Juliany Grigoryan. O zpěvu Borise Prýgla ve Vodníkově árii „Celý svět ti nedá“ můžeme říci zhruba totéž jako o panu Nekorancovi, Vodník je prozatím poněkud mimo možnosti jeho basbarytonu zejména v nejhlubší hlasové poloze a také po stránce výrazové. Na závěr části věnované Antonínu Dvořákovi zazněl Rusalčin zpěv ze třetího dějství „Miláčku znáš mne, znáš?“ zpívaný opět krásně česky záměrně potemnělým hlasem Juliany Grigoryan a jako Princ ji provázel Petr Nekoranec.

Druhá část koncertu vyhovovala oběma pánům lépe, pro hvězdu večera byla spíše doplňkem dominující Rusalky. Zahájil ji duet Mimi a Rodolfa z Pucciniho Bohémy z prvního dějství, následoval Collinův zpěv v podání Borise Prýgla, duet Rodolfa a Marcella z posledního dějství a také árie Mimi ze třetího jednání „Donde lieta usci“ zazpívaná Julianou Grigoryan. Koncert uzavřel duet Violetty a Alfreda ze třetího dějství „Parigi, o cara“. Pěvkyně zazpívala Pucciniho Mimi kvalitně, ale bližší je jí celkem pochopitelně dramatičtější Violetta. Koncert chvályhodně představil vycházející hvězdu Julianu Grigoryan, ale, domnívám se, že jejím doprovazečům všeho druhu příliš nepolichotil.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější