Operní pěvkyně Juliana Grigoryan se nedávno, na začátku června, představila v Miláně jako Druhá žínka v historicky prvním provedení Dvořákovy Rusalky na jevišti Teatro alla Scala. V březnu příštího roku ji čeká role Liu z Pucciniho Turandot v newyorské Metropolitní opeře. Loni získala první cenu v soutěži Plácida Dominga Operalia a také v soutěži Stanisława Moniuszka ve Varšavě. Na koncertě pořádaném agenturou Nachtigall Artists v Rudolfinu se 26. června předvedla v tom nejlepším světle. Je vždycky výhodné pro všechny zúčastněné strany, když se agentuře podaří představit talentovaného pěvce hned na začátku jeho kariéry.
Těžištěm první části koncertu byla Dvořákova Rusalka a Juliana Grigoryan zazpívala podmanivě árii o měsíčku a také závěr třetího dějství. Jako představitelé Prince a Vodníka byli vybráni Petr Nekoranec a Boris Prýgl, oba pěvci se značným renomé. Tenorista Petr Nekoranec je v současné době sólistou Národního divadla v Praze, byl členem operního studia Bavorské státní opery v Mnichově (2014–2016), v letech 2016–2018 se stal účastníkem Lindemannova programu Metropolitní opery (Lindemann Young Artist Development), potom sólistou Státní opery ve Stuttgartu (2018–2020). Zvítězil v Mezinárodní pěvecké soutěže Francesca Viñase v Grand Teatre del Liceu v Barceloně (2017) a je nositelem druhé ceny ve Světové pěvecké soutěži Vincerò v Neapoli (2021). Host koncertu, basbarytonista Boris Prýgl, byl členem operního studia Bavorské státní opery o něco později, v letech 2017–2019, a další dva roky působil Bavorské státní opeře jako sólista. Zúčastnil se několika soutěží, stal se absolutním vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2015), získal druhé místo a cenu za nejlepší interpretaci Mozarta v Mezinárodní soutěži Ferruccia Tagliaviniho v Rakousku, roku 2017 byl finalistou soutěží Belvedere a Operalia.
Juliana Grigoryan vévodila koncertu po všech stránkách, byla skvěle připravena, svůj bezchybný pěvecký projev doplnila působivými výrazovými prostředky a svým osobitým půvabem. Pánové Petr Nekoranec a Boris Prýgl za ní poněkud pokulhávali, ale nebyla to tak docela jejich vina. Oběma přidělila dramaturgie koncertu role, které jim, alespoň prozatím, nesedí. Je otázka, bude-li Petr Nekoranec někdy v budoucnu na jevišti zpívat Prince, zatím je to úkol nad síly jeho lyrického tenoru, byť tuto partii zazpívá, a nepochybuji o tom, že si je toho i on sám vědom.
Dalším problémem tohoto koncertu byl kupodivu doprovázející orchestr PKF – Prague Philharmonia vedený dirigentem Rastislavem Štúrem. Jejich výkon zejména v orchestrálních částech nedosahoval úrovně, jakou bychom očekávali. Těžko posoudit, zda to přičítat více orchestru nebo dirigentovi. Z orchestrálních čísel zazněla nejlépe předehra k prvnímu dějství Verdiho opery La traviata, Dvořákovo dílo nemělo to štěstí.
Koncert zahájila předehra k Donizettiho opeře Anna Bolena a po ní následovala árie titulní hrdinky „Piangete voi“. Polonézu z Rusalky hrál orchestr spíš řemeslně, Princovu árii „Vidino divná přesladká“ zpíval tedy Petr Nekoranec mimo svůj obor a tím víc vynikla Rusalčina árie o měsíčku v podání Juliany Grigoryan. O zpěvu Borise Prýgla ve Vodníkově árii „Celý svět ti nedá“ můžeme říci zhruba totéž jako o panu Nekorancovi, Vodník je prozatím poněkud mimo možnosti jeho basbarytonu zejména v nejhlubší hlasové poloze a také po stránce výrazové. Na závěr části věnované Antonínu Dvořákovi zazněl Rusalčin zpěv ze třetího dějství „Miláčku znáš mne, znáš?“ zpívaný opět krásně česky záměrně potemnělým hlasem Juliany Grigoryan a jako Princ ji provázel Petr Nekoranec.
Druhá část koncertu vyhovovala oběma pánům lépe, pro hvězdu večera byla spíše doplňkem dominující Rusalky. Zahájil ji duet Mimi a Rodolfa z Pucciniho Bohémy z prvního dějství, následoval Collinův zpěv v podání Borise Prýgla, duet Rodolfa a Marcella z posledního dějství a také árie Mimi ze třetího jednání „Donde lieta usci“ zazpívaná Julianou Grigoryan. Koncert uzavřel duet Violetty a Alfreda ze třetího dějství „Parigi, o cara“. Pěvkyně zazpívala Pucciniho Mimi kvalitně, ale bližší je jí celkem pochopitelně dramatičtější Violetta. Koncert chvályhodně představil vycházející hvězdu Julianu Grigoryan, ale, domnívám se, že jejím doprovazečům všeho druhu příliš nepolichotil.
