pátek, 6. září 2013

Antverpy/Gent - Nabucco šéfuje Wall Streetu

Napsal(a) 

Jak jinak by měly začít oslavy 200. výročí narozenin Giuseppe Verdiho než uvedením jedné z jeho nesmrtelných oper? Vlámská opera v Antverpách se rozhodla pro Nabucca . Opera není slavná jen sborem židů Va pensiero, sull’ali dorate , který se stal druhou italskou hymnou, ale Verdi zde skončil s uzavřenými áriemi. Orchestrace a funkce sboru jsou úplně nové. Va pensiero je asi nejznámější operní sbor vůbec a Nabucco si získal oblibu i u evropských politiků, kteří po něm nazvali plynovod z Kaspického moře do zemí EU. Ani se nechce věřit, že Verdi napsal tuto optimisticky končící operu v době, kdy mu zemřela manželka a dvě děti a jeho druhá opera Un giorno di regno skončila totálním fiaskem. Nabuccodonosor , tak Verdi operu původně nazval, se stal ihned úspěšný, premiéra se uskutečnila v březnu 1842 v La Scale a již na podzim téhož roku byla znovu uvedena s 57 reprízami po sobě! Tehdy milánské publikum Verdiho začalo nazývat „papa dei cori“.

Režie antverpské produkce byla svěřena Britovi Danielovi Slaterovi , který se poprvé představil v Belgii. Pro nás je zajímavé, že Slater debutoval v roce 1998 v Opeře North s Prodanou nevěstou a hned dostal několik cen za režii. Později měl velký úspěch s Liškou Bystrouškou v San Franciscu a Ženevě, původně inscenovanou pro Bregenzer Festspiele. Daniel Slater spolupracoval opakovaně na operním festivalu v Glyndebournu s dirigentem Vladimírem Jurowskim, jeho mladší bratr Dimitrij Jurowski je šéfdirigentem ve Vlámské opeře a Nabucca také řídil. Děj byl převeden do dnešní doby, do mocenského finančního centra Wall Streetu. Vlastně se jedná o kritiku kapitalistického systému, kde 1 % mocných rozhoduje o 99 procentech méně majetných, tak trochu ve stylu španělského indignada. Nabucco je zde šéfem finančního impéria NAB, po příhodě kdy zešílí jen AB, které je znázorněno wallstreetským zlatým býkem. V pevné oponě jsou zabudovány obrazovky s měnícími se kurzy burzovních akcií. To jsou jistě dobré nápady, bohužel nejsou vždy dotaženy až do konce a některé režijní zásahy si divák nedokáže vysvětlit. A pak je tu jeden zásadní nedostatek, za který sice režisér a návrhář výpravy přímo nemohou, ale s kterým si měli lépe poradit a to je velikost scény. Verdi počítal s velkým jevištěm, vždyť fundamentem Nabucca jsou masové scény lidu, tedy velký sbor a dostatek místa antverpská budova, natož pak gentská, určitě nenabízejí. Jeviště je většinou přeplněné a to nejen Asyřany a Židy, ale četnými kulisami, navrženými Robertem Innesem Hopkinsem , který se také postaral o nevýrazné kostýmy. Jurowski působil při premiéře dost vlažně, asi to byl jen vizuální klam, protože orchestr a zejména sbor se uvedly velmi dobře. Ani nebylo slyšet, že sbor opery je posílen externími členy a zpíval v příjemném souznění a s ukázněnými nástupy. V titulní roli se představil slovenský baryton Dalibor Jenis . Byl poprvé v Belgii a v roli babylonského krále debutoval. Přesto byl Jenisův Nabucco vyzrálý, pěvecky i herecky, recenze v belgických denících po premiéře byly velmi pozitivní. Dcery Nabucca ztělesnily v Itálii žijící Gruzínka Iano Tamarová (Abigail) a Srbka Marija Jokovičová (Fenena). Zejména Tamarová na sebe upoutala silným hlasem a vášnivým hereckým projevem. Příběh Nabucca končí u Verdiho smířlivě a do budoucna optimisticky, doufejme, že stejným směrem se budou ubírat i finanční centra, hrající v této inscenaci tak zásadní roli.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.