pondělí, 15. červen 2015

Amore in Musica

Napsal(a) 

Hof-Musici, foto archiv HM Hof-Musicifoto: archiv HM

Letní refektář strahovského kláštera hostil večer 13. 6. vybrané hudbymilovné publikum vzácným operním představením. V podání souboru Hof-musici (řídil Ondřej Macek) zde zaznělo dílo Antonia Boroniho (1738–1792), L’Amore in Musica (1763), komponované původně pro Benátky, ale provedené rovněž v Praze roku 1765, kde autor také několik let pobýval u zdejší operní společnosti. Amore in Musica představuje v mnoha ohledech typickou komickou operu své doby: v centru zápletky je mladý škorpící se pár, jehož sňatek chce překazit, ale nakonec pouze uspíší, „nevhodně“ zamilovaný otec mladíka. Toto zcela tradiční schéma je zasazeno do operního prostředí, což nabízí plejádu herecky vděčných a nejen v 18. století zábavných komických situací a detailů. Boroni v této partituře sice nedosahuje kvalit N. Piccinniho, tehdy nejmódnějšího autora, přesto jeho árie i ansámbly prozrazují operního tvůrce dobře znalého konvencí a potřeb komediálního libreta. Tu a tam nabídne výraznější hudební nápad, jinde podpoří dramatickou akci, především však udržuje vše v potřebném spádu a příjemném rozpoložení, typickém pro raně klasický (či chcete-li galantní) sloh. Průzračná partitura s častým unisono, bez velkých stylových či dramatických kontrastů, virtuozity atd., činí tyto stránky svým způsobem interpretačně náročnější, než díla předchozího období. To se částečně projevilo i v hudebním nastudování, kde, krom přesnější intonace, by posluchači i zpěváci uvítali dynamicky i artikulačně diferenciovanější hru orchestru. Nutno ale zároveň dodat, že podmínky nastudování byly poněkud nestandardní (malé jeviště s omezenými scénickými možnostmi a nepříliš vyvýšené nad orchestr, méně vyhovující akustika, vysoká vlhkost, nedostatečné osvětlení orchestru). Přes tyto obtíže se však interpretům podařilo vytvořit zábavné představení udržující pozornost publika po celá tři dějství (režie Zuzana Vrbová). Ze sólistů nutno ocenit zejména Ivo Michla, jako starce Anselma, svou roli si plně vychutnala i Jana Bínová Koucká, coby Calandra, typická „operní matka“, hlavní tenorovou roli Fabrizia ztvárnil nadějný Pavel Valenta. Opera by měla zaznít také během podzimního „Festivalu barokních umění“ v Českém Krumlově v zámeckém divadle, kde se jistě ještě rozvine do krásy.

Marc Niubò

Ředitel Ústav hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.