čtvrtek, 31. březen 2016

Učitel slavných skladatelů Josef Seger

Napsal(a) 

Praha, Křižovníci Praha, Křižovníci

Josef Ferdinand Norbert Seger se narodil v Řepíně u Mělníka a byl pokřtěn 21. března 1716. Jeho rodiče byli poddaní majitele řepínského panství Jana Jiřího Walderode z Eckhausenu. Nevíme, zda nadaný chlapec byl poslán na studia prostřednictvím hraběte nebo osvíceného administrátora řepínské farnosti Jiřího Karase. Seger absolvoval jezuitské gymnázium v Praze a v roce 1729 vystoupil jako altista při provedení opery v jezuitské koleji v pražském Klementinu. Legenda praví, že byl žákem Bohuslava Matěje Černohorského. Možné to ovšem bylo jen mezi podzimem 1730 a jarem 1731, kdy minoritský kněz Černohorský se připravoval ve svatojakubském klášteře na cestu do Itálie  a mohl tedy 14letého chlapce vyučovat hudbě. Seger studoval následně filosofickou fakultu, i když doklady o tom se ztratily během II. světové války. Potom se věnoval výhradně hudbě. Mimo hry na varhany byl zdatným houslistou a působil původně jako první houslista u sv. Martina ve zdi spolu s Janem Zachem a od roku 1735 šest let ve stejné funkci v kostele Nanebevzetí Panny Marie před Týnem. Od roku 1741 tam byl varhaníkem 41 let až do své smrti. Stal se jím v 25 letech, což je  důkaz Segerových kvalit, protože Týnský chrám byl po katedrále sv. Víta nejdůležitějším pražským kostelem. Měl k dispozici nádherný nástroj Hanse Heinricha Mundta z roku 1673, který se shodou příznivých okolností zachoval v původním stavu až do dnešních dnů. Seger si ke své funkci v Týně přibral o čtyři roky později i místo varhaníka u sv. Františka Serafínského u křížovníků s červenou hvězdou u Karlova mostu. Jeho žádosti magistrátu, aby směl vedle svého varhanického místa v Týně působit také u křížovníků bylo sice vyhověno, ale s varováním – kdyby se ukázalo, že jeho zástupce, kterého pro týnský kostel určil, nevyhovoval, ručil by za zmatek na kůru jím způsobený. I u křížovníků působil Seger 37 let až do smrti. V roce 1781 ho tam slyšel císař Josef II. a v uznání jeho umění navrhl  jmenování členem dvorní kapely. Toho se už nedožil,  jmenování došlo do Prahy až několik měsíců po skladatelově smrti.

O Segerově působení jako varhaníka máme pouze jednu zprávu. Zachovala se v dopise Václava Pichla italskému hudebnímu teoretikovi Padre Giovannimu Battistovi Martinimu z roku 1782. Pichl poznamenává, že Seger byl schopen improvizovat bez přípravy fugy na jakékoliv téma, upozorňuje na pražský zvyk zahrát při mši po epištole fugu nebo aspoň opakovat závěrečnou fugu z předcházejícího Gloria. Pokud ji Seger pokládal za kompozičně slabou, zaimprovizoval na stejné téma fugu umělecky i formálně přesvědčivější.

Praha, Týnský chrám Praha, Týnský chrám
Jako skladatel se věnoval převážně svému nástroji, vokálních děl známe málo. Varhanní skladby, kterých je zachováno velké množství, jsou výhradně ve formě preludia, toccaty, fantasie a fugy. Jedinou výjimkou je Toccata s fugou na Narodil se Kristus Pán, původně vokální, jejíž toccata je ve skutečnosti líbezné Pastorale. Protože Seger žil na stylovém předělu z baroka do předklasicismu, někdy převažuje vliv baroka, někdy už další nastupující styl a jednodušší polyfonie v reálném tříhlasu.

Neznáme Segerův rukopis, kompozice se šířily v četných opisech u nás i v blízké cizině. Takzvaný Lipský rukopis obsahuje 148 skladeb, ale u všech není jeho autorství prokázané. Další opisy jsou uloženy v Berlíně, Bruselu i na Harvardské univerzitě v USA. První tištěné vydání  varhanních skladeb Osm toccat a fug vyšlo péčí Daniela Gottloba Türka u Breitkopfa v Lipsku roku 1793.

Segerův nesporný věhlas byl ještě umocněn rozsáhlou pedagogickou činností hudebně teoretickou. K jeho žákům patří výkvět českých skladatelů 18. století. Jména jako Josef Mysliveček, Jan Evangelista Koželuh, Karel Blažej Kopřiva, Jiří Ignác Linek, Jan Křtitel Kuchař, Václav Pichl, Vincenc Mašek a řada dalších z něj učinila tehdejšího nejvýznamnějšího  pražského hudebního pedagoga. Mezinárodní renomé podtrhuje i známý anglický hudební spisovatel a varhaník Charles  Burney, který se při cestě z Vídně do Drážďan zastavil v Praze, se  Segerem se setkal a velmi pochvalně se o něm vyjádřil ve svém Hudebním cestopisu 18. věku.

Josef Seger patří k menšině českých hudebníků, který nehledal uplatnění v cizině a svou činností se zasloužil o pozoruhodnou úroveň  pražského hudebního života. Letos si připomínáme 300leté výročí jeho narození, ale ani tehdy, když neslavíme jeho jubileum, bychom na něj neměli zapomínat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.