úterý, 10. prosinec 2019

Gideon Klein: Nezapomeňte na mne

Napsal(a) 

Portrét z roku 1940 Portrét z roku 1940

Projekt „Gido se vrací domů“, realizovaný od července do konce letošního roku v Holešově, Přerově, Brně, Praze a Terezíně a v jehož rámci se ke čtenářům dostane český překlad nové monografie britského muzikologa Davida Fligga, je věnován památce zmarněných životů a všem, jejichž dílo zůstalo jako svědectví – a memento.

Šestého prosince 1919 přibyl do rodiny Kleinových v Přerově ke dvěma sestrám chlapec, který dostal biblické jméno Gideon. Otec Jindřich Klein i matka Helena (Ilona) rozená Marmorsteinová se hlásili k českému kulturnímu okruhu, doma se mluvilo česky. Otec prý „neměl o hudbě ponětí“, múzický talent pocházel z matčiny strany, dědeček Marmorstein zpíval slovácké a valašské písničky a „měl kontakty s hudebníky, kteří tam trávili léto, s Vítězslavem Novákem, Rudolfem Reisseigem...,“ vzpomínala Gideonova sestra Eliška Kleinová (Peter Ambros: Leben vom Blatt gespielt, 2003).

Talentovaný Gideon platil v rodině za zázračné dítě. Eliška Kleinová studovala na pražské konzervatoři a Gideon dojížděl pravidelně na hodiny k Růženě Kurzové. Roku 1931 přesídlil do Prahy a stal se žákem klavírní třídy Viléma Kurze, současně studoval gymnázium. Při absolventském koncertu 22. června 1939 na Žofíně provedl Beethovenův Klavírní koncert č. 4 G dur: „Zralost v nazírání na hudební obsah díla, která překvapuje při mládí pianistově, povýšila jeho reprodukci G dur koncertu Beethovenova do výkonů, přesahujících rámec pouhé výstupní zkoušky,“ stálo v kritice, která vyšla ve chvíli, kdy se svět měnil ve stále větší absurdno. Předchozího dne, 21. června 1939, vydal říšský protektor Konstantin von Neurath nařízení o vyvlastnění židovském majetku, v červenci následovalo vyloučení židovských dětí z německých obecných a středních škol. Gideon se po maturitě zapsal ke studiu hudební vědy, ale od září 1939 platily v protektorátu norimberské zákony a zanedlouho nato byly české vysoké školy zavřeny. Jako doklad vědeckého zájmu se dochovala jeho analýza Mozartových smyčcových kvartetů, kterou roku 1996 vydala tiskem Mozartova obec. Ani studium na Royal Academy of Music v Londýně, kam dostal pozvání, už se uskutečnit nemohlo. V období stupňované perzekuce ještě krátce vystupoval pod pseudonymem Karel Vránek. Veřejně hrál naposled 30. ledna 1940 v Umělecké besedě v programu z děl Leoše Janáčka, Zápisník zmizelého a Concertino. V sezoně 1940/41 se ještě mohl inkognito podílet na scénické hudbě v Divadle E. F. Buriana, pak už zbývaly jen domácí koncerty.

Terezín

V prosinci 1941 byl Gideon Klein deportován do Terezína, sestra Eliška tam přišla v červenci 1942. Oba sourozenci se zpočátku především věnovali dětem, které byly odloučeny od rodičů. Umělecká a osvětová činnost se zpočátku prováděla tajně. Zřízením organizace pro náplň volného času (Freizeitgestaltung) ji však nacisté proměnili v „rafinovaný podvod“ a „monstrózní lest“, jak to později pojmenovala Eliška Kleinová: „Nacisté zneužili sílu uměleckého projevu. Měla se vytvářet náhražka – místo potravy do žaludku dodávat potravu srdci a hlavě. Místo zoufalství, kterého bylo všude plno, nabízet iluzi naděje, krásy. V době, kdy byla ještě každá umělecká činnost tajná, to lidi posilovalo a mělo to pozitivní funkci. Ale jakmile to Němci zjistili [...], začali organizovat: koncerty, divadlo, kavárny, jazzbandy, kabaret, šansony...“ Umělecké a jiné duchovní aktivity však vězňům nesporně dodávaly sílu, jak vypovídali přeživší. Vedoucím hudební sekce Freizeitgestaltung byl určen Hans Krása, kromě Gideona Kleina v ní působil advokát Josef Stross a kontrabasista Pavel Libenský.

Gideon Klein se svou babičkou v roce 1927 Gideon Klein se svou babičkou v roce 1927

Tato čtveřice roku 1943 vytvořila „Stručný nástin historie hudby v Terezíně“, jeden z důležitých pramenů pro pozdější poznání. V Terezíně se Kleinovi setkali s některými z těch, kteří se u nich scházeli při domácích koncertech, z nichž přežilo jen několik. Jako korepetitor a klavírista se Gideon Klein podílel na terezínském provedení Verdiho Rekviem, Smetanovy Prodané nevěsty a dětské opery Brundibár Hanse Krásy, vystupoval sólově i v komorních formacích. A komponoval. První kompoziční pokusy Gideona Kleina jsou datovány rokem 1929. V Praze se setkával s díly představitelů moderny, nasával všechny žánry, navštěvoval také kurzy mikrointervalové hudby Aloise Háby. „Kdekdo se později ptal, kdo ho učil. Jeho učitel skladby byl Mozart, Mozartovy partitury,“ vzpomínala Eliška Kleinová, a dodávala, že Gideon byl vlastně autodidakt, „což je při tak rafinovaných kompozičních formách neuvěřitelné“.

Toto je pouze ukázka, kompletní článek v HARMONII 12/19.

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.