středa, 22. červenec 2020

ZUŠ Terezie Brzkové Plzeň: Pro děti všechno

Napsal(a) 

Soubor Plzeňanka, foto zustb.cz Soubor Plzeňankafoto: zustb.cz

Přátelská důslednost a radost ze sólového hraní i společného muzicírování. Vnímání krásy a harmonický rozvoj jejich osobnosti. Individuální přístup k žákům a studentům, nacházení jejich silných stránek, jejich rozvíjení a obohacování. To jsou cíle, jež naplňují všichni pedagogové Základní umělecké školy Terezie Brzkové v Plzni. Letošní jaro bohužel nepříjemně zasáhlo i do života školy. Chystaná vystoupení v rámci ZUŠ Open, která jsou pro žáky i učitele vyvrcholením každoročního snažení, musela odložit, naštěstí je reálné, že se uskuteční v podzimních termínech. A protože někteří žáci se svými učiteli byli vybráni do programu MenArt, vyvrcholením jejich roční spolupráce byla účast na koncertě Salon ZUŠ v rámci Pražského jara.

Olga Kinclová učí na plzeňské ZUŠ druhým rokem hru na housle a violu. Z jejího předchozího působiště s ní do Plzně přešla celá její třída. „Důležité pro mě je věnovat se všem naplno, vzbudit v dětech lásku k houslím i k hudbě. Každé dítě nemá stejné dispozice, ale mnohdy se stane, že nadšením a pílí dožene případné handicapy. Záleží mi na radosti a uvolněnosti a snažím se, aby každý můj žák měl možnost od útlého věku získávat zkušenosti ze společného hraní – s učitelem, rodiči, sourozenci, kamarády, v komorní hře, v orchestru. A samozřejmě se ráda věnuji i dětem, které motivuje účast v soutěžích. S nimi jezdíme sbírat zkušenosti od regionálních po mezinárodní soutěže,“ shrnuje svoje pedagogické priority pedagožka.

Jak jste se vyrovnala s jarní distanční výukou? Nutnost distanční výuky mi přinesla mnoho nových podnětů. Na straně jedné seznámení se s novými technickými možnostmi, na straně druhé potřebu vyrovnat se s tím, že musíme zvládnout hraní na nástroj bez možnosti osobního kontaktu, který je při výuce tak důležitý. Přestože není nad živý kontakt, budeme vzpomínat na mnoho zajímavých i veselých historek, které nás potkaly při navazování spojení, zhoršeném signálu a podobně. Většina žáků se mnou skypovala, popřípadě používala WhatsApp nebo Zoom, v případě problémů mi děti poslaly nahrávky a já je svědomitě okomentovala.

Jaké nevýhody distanční výuka přinesla? U mladších dětí mi hodně chyběla možnost neustále jim uvolňovat ruce, hlídat držení nástroje a navazovat celkový pocit uvolněnosti. V tomto ohledu mi byli velkými pomocníky rodiče, kteří mi pomáhali, jak jim síly stačily. Běžně učím s přítomností rodičů, nebylo to proto pro nás nic nového. Tento způsob výuky měl ale i své klady. Děti nemohly chodit na sportovní, taneční a jiné kroužky, takže v mnoha případech cvičily na housle nebo violu víc než obvykle a udělaly velký kus práce.

A s jakými zklamáními se museli žáci vyrovnávat? Devět mých žáků postoupilo do krajského kola soutěže, které už bohužel neproběhlo. Houslisty i violisty to moc mrzelo, ale pustili se pak s chutí do nových přednesů. Velmi smutné jsou moje čtyři absolventky, které pečlivě připravovaly svá absolventská vystoupení, která nakonec neproběhla. Co však chybělo nám všem, byla možnost společného muzicírování, které často praktikujeme.

Co pro školu a její žáky a pedagogy znamenala účast v MenArtu? MenArt znamená pro mě i moje žáky velké obohacení. Díky nadšeným organizátorům a skvělému lektorovi houslistovi Janu Fišerovi jsme letos měli možnost s mými dvěma houslistkami zažít vzácná setkání, načerpat hodně nových zkušeností a zážitků. Velmi si vážím příležitosti, kdy lektor předává své zkušenosti a cenné rady nejen žákovi, ale i pedagogovi, a oceňuji vlídný a krásný přístup Jana Fišera k dětem. Nepředstavitelný byl pro nás koncert Pražského jara Salon ZUŠ. Doslova z obýváků, kde dva měsíce probíhaly naše hodiny přes Skype, jsme byli vrženi rovnou do světa televizních kamer a velkého koncertu. Mám radost, že moje dvě žačky – osmiletá a desetiletá – zvládly situaci i hraní v roušce statečně.

, foto zustb.cz foto: zustb.cz

Ivana Kopecká učí na ZUŠ Terezie Brzkové Plzni hru housle od roku 1984. Po celou dobu své pedagogické činnosti usiluje nejen o to, aby děti naučila nejen dobře hrát na housle, ale také aby v nich vzbudila zájem o nástroj jako takový a o hudbu vůbec. Bude ráda, když se hudba stane neoddělitelnou součástí života jejích žáků i v dospělosti.

Jaké výhody a nevýhody spatřujete v jarní distanční výuce? Distanční výuka byla velkou zkouškou pro všechny. Pro učitele, žáky i jejich rodiče. Myslím, že největším nedostatkem bylo občasné nekvalitní zvukové spojení kvůli omezeným technickým možnostem ze strany žáka, takže jsme nemohli pracovat s kvalitou tónu. Toto nouzové vyučování však v mnoha případech přineslo lepší komunikaci s rodiči, kteří byli často výuce přítomni. Jak už to však bývá, některé děti měly bohužel snahu polevit a neplnit zadané úkoly. Potěšilo mě však, že řada žáků pracovala i bez osobního kontaktu s učitelem velmi zodpovědně, bez problémů postupovala v uložené látce a dokázala tak svoji samostatnost a odpovědný přístup.

Jaké máte zkušenosti s účastí v MenArtu? Měla jsem to štěstí, že jsem se se svými žáky mohla tohoto ojedinělého a úžasného projektu zúčastnit dvakrát. Spojení stipendistů, pedagogů, výborných osobností – mentorů a nadšených lidí mělo vždy skvělou a tvůrčí atmosféru. Všechna setkání navíc probíhala v nádherném uměleckém prostředí (Kroměříž, HAMU, Anežský klášter, Litomyšl). Osobní setkání s významnými umělci, jakými jsou dirigent Tomáš Netopil nebo houslista Jan Fišer, byla naprosto jedinečná, přínosná a dala nám mnoho nových podnětů a chuť do další práce.

, foto zustb.cz foto: zustb.cz

Ilona Peštová učí na plzeňské ZUŠ čtvrtým rokem na výtvarném oboru.

Jak jste organizovala jarní distanční výuku ve výtvarném oboru? Distanční výuka byla veliká zkušenost a posun ve využití techniky a online technologií. Pro výtvarný obor, kdy se nemůžeme setkávat osobně a tvořit společně – malovat, fotografovat, pracovat na animacích nebo keramice –, je to naprostá změna, a kdyby trvala déle, postrádala by podle mě smysl. Využívali jsme internetových odkazů na virtuální prohlídky a galerie, výtvarné umění, animované filmy a pořady o kultuře a umění, inspirativní fotografie… Spolupracovali jsme přes e-mail, WhatsApp, telefon a posílali si zadání a vypracované úkoly. Díla, která vznikla (kresby, malby, loutky, gify, fotografie a koláže) máme uložené na Google galerii.

Jaký je význam MenARTu pro ZUŠ? MenART je úžasný projekt. Přináší spoustu zajímavých zkušeností žákům a také pedagogům. Posouvá osobnost k profesionalitě, motivuje k tvůrčí aktivitě a seberozvoji. Výtvarníkům se jarní setkání MenARTu posunulo na červen a posunuta je i závěrečná výstava.

S jakými trendy se setkáváte ve vašem oboru? Dnešní děti se často zajímají o fotografii. Většinou vlastní mobilní telefon s možností fotit a mají ho po ruce při každé příležitosti. Lákají je také videa a krátké animace.

Alena Sojková

Publicistka, redaktorka Týdeníku Rozhlas. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Poté několik let působila v časopise Naše rodina. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. S Týdeníkem Rozhlas je spjata od roku 2010. Základní hudební dovednosti získala v LŠU Kolín (klavír) a posléze u Bohumíra Rabase (varhany). Významný vliv na rozvoj jejího hudebního vnímání měl i kolínský Kruh přátel hudby. Specializuje se na rozhovory s muzikanty, zajímá se o mladé interprety. Myslí si totiž, že mladé, šikovné a zapálené hudebníky je třeba soustavně uvádět do povědomí publika. Vedle klasické hudby potřebuje k životu i rock a jazz, spolehlivé lidi a hory všech výšek.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.