středa, 1. červenec 2020

ZUŠ Horní Počernice: Naše děti na sobě pracují

Napsal(a) 

„Naše škola je dobrou školou, jsem moc ráda, že mám tu čest být její pedagožkou,“ říká o Základní umělecké škole v Horních Počernicích sbormistryně a učitelka sólového zpěvu Šárka Mistrová. Chloubou školy je pěvecké oddělení, jehož žáci získávají ceny na soutěžích a někteří pokračují ve studiích na konzervatoři. Škola se pyšní i dvěma pěveckými sbory – přípravkou Malíček a dětským pěveckým sborem Paleček, vloni úspěšným v celostátním kole soutěže základních uměleckých škol a absolutním vítězem soutěže Porta musicae. Počernická škola si ale hýčká i další obory a také dechový orchestr, big band či smyčcový soubor. Letošní jaro bohužel nepříjemně zasáhlo i do života školy. Chystaná vystoupení v rámci ZUŠ Open, která jsou pro žáky i učitele vyvrcholením každoročního snažení, se musela odložit, ředitelka však doufá, že se uskuteční v podzimních termínech.

Co je vaší pedagogickou prioritou? Na ZUŠ v Horních Počernicích učím sólový a sborový zpěv. Přeju si, aby mé žáky zpívání bavilo a na hodiny chodili rádi. Ale snažím se je vést i k určité cílevědomosti, k tomu, že za každým krásným koncertem nebo úspěchem na soutěži je práce, hodiny cvičení, úsilí, odříkání a sebezapření. To jsou vlastnosti, které se jim budou hodit i v životě. Vím, že ze všech se nemohou stát profesionálové, ale doufám, že se naučí hudbu a zpěv milovat na celý život.

Jak ovlivnila distanční výuka letošní plány školy? Jak ovlivní výpadek běžné výuky činnost sborů, tanečních skupin a další skupinovou výuku? Pandemie koronaviru kulturní život úplně zmrazila. Konkrétně nám zhatila účast na soutěži EMJ v belgickém Neerpeltu, kam mířil sbor Paleček, pro nějž to byl první zahraniční zájezd. Připravovali jsme se na to od loňského září! Moji sóloví žáci přišli o účast v celostátním kole soutěže Karlovarský skřivánek, kam není jednoduché z krajského kola postoupit. Všichni jsme se po počátečním šoku z uzavření škol snažili přizpůsobit. Distanční výuka v sólovém zpěvu probíhala přes WhatsApp nebo Skype. Po prvních dvou týdnech stresu a hledání režimu se situace ustálila a distanční výuku nakonec odmítli pouze dva žáci z třiadvaceti. Chci svoje žáky pochválit, protože pracovali i za této situace, většina byla při přípravě na online hodiny aktivní.  A když se některým z nich internet „sekal“ kvůli pomalému připojení, nahrávali své výkony na video a posílali mi je. Musím říci, že distanční výuka mi zabírala velké množství času, protože kromě online hodin jsem skenovala a posílala spoustu notového materiálu, nahrávala pro děti klavírní doprovody k písním a samozřejmě celé písně. V pěveckých sborech jsme online výuku neměli, vytvářela jsem videonahrávky písní pro přípravné sbory, odezva od rodičů ale nebyla velká. Jaký dopad to bude mít pro mé sbory do budoucna, teprve uvidíme. Doufám však, že v koncertním sboru Paleček jsme už natolik stmelená parta, že nás to nerozloží a znovu naskočíme v prezenční výuce.

Jak pomohl vaší škole projekt MenART, v čem vidíte jeho klady a jak probíhala příprava na jeho pražskojarní vyvrcholení? MenART je úžasný projekt, jsem ráda, že naši žáci byli k účasti na tomto projektu vybráni. Mentorka Kateřina Kněžíková je vynikající zpěvačka a je pro nás učitele i žáky pěveckým vzorem, respektovanou uměleckou osobností, při práci je milá, ale i přísná a rázná. Je skvělé, že žáci mohou sledovat při práci i své kolegy, díky tomu si spoustu věcí uvědomí. To vše je motivuje k lepším výkonům a intenzivnější přípravě. Musím uznat, že všichni účastníci letošního MenARTu se za ten rok zlepšili. Vyvrcholením byl krásný koncert v rámci Pražského jara, který byl pro účastníky velkým zážitkem. Jsem ráda, že se mohl uskutečnit navzdory koronaviru a že zpěváci mohli vystoupit bez roušek. Za to patří pořadatelům velký dík.

Jak zasáhla současná situace do přípravy projektů v rámci ZUŠ Open a co pro podzimní vystoupení vaše škola chystá? Všechny koncerty se musely zrušit. Doufám, že na podzim bude koncert ZUŠ Open možno uskutečnit, ale konkrétní plány ještě nemáme.

Jaká je podle vás role ZUŠ v současné době a jak se podílejí na formování mladých lidí? Myslím, že bychom si měli vážit toho, že u nás existuje síť základních uměleckých škol. ZUŠky vychovávají nejen budoucí profesionály, ale i celoživotní milovníky hudby, poučené návštěvníky koncertů a nadšené amatérské muzikanty. Navíc hudba děti zušlechťuje, je prokázáno, že hudebně rozvinuté děti mají lepší výsledky ve škole, rozvíjí se u nich inteligence, mají bohatší vnitřní život, protože provozování hudby vyplavuje hormony štěstí. Například právě v pěveckých sborech vznikají mezi dětmi velká přátelství. Zážitky z koncertů a soustředění nebo soutěží jsou pro ně také cennou zkušeností a obohacením na celý život.

Jaké jsou podle vás aktuální trendy v uměleckém školství? Bývám u přijímacích zkoušek a nejpopulárnějšími nástroji jsou zobcová flétna a klavír, dost dětí se hlásí i na zpěv. Menší zájem je o smyčcové nástroje, může za to asi obava rodičů, že hrát na ně je moc těžké. Pomíjejí se i některé dechové nástroje, protože je rodiče zřejmě neznají. Hlásí se ale hodně talentovaných dětí, to se nemění. Aby se talent mohl rozvíjet, je potřeba disciplína, ochota na sobě pracovat i něco obětovat. Bohužel dnes vidíme i trend ambiciózního rodiče. Ti dávají dětem mnoho různých kroužků, dítě má v pondělí výtvarku, v úterý hudební nástroj, ve středu sport, ve čtvrtek počítače a v pátek angličtinu. Hra na nástroj ale vyžaduje cvičení, jinak nedochází ke zlepšování, což má za následek, že to děti nebaví. Přetížených a unavených dětí potkávám bohužel hodně. Další aspekt, který je jiný oproti dřívějšku, je neochota překonávat těžkosti. Když je to moc těžké, nebo se prostě nechce, radši toho žák nechá, nebo žádá po roce vyměnit nástroj. Asi to souvisí s tím, že v dnešním světě je vše lehce na dosah, nemusíme se moc snažit, máme vše, dětem se umetá cestička. Úkolem dnešního učitele je děti motivovat, povzbuzovat, chválit, aby děti samy chtěly na sobě pracovat. A to se neobejde bez spolupráce s rodiči, ti musí dítě podporovat. U našich absolventů máme radost, že se nám to daří.

Alena Sojková

Publicistka, redaktorka Týdeníku Rozhlas. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Poté několik let působila v časopise Naše rodina. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. S Týdeníkem Rozhlas je spjata od roku 2010. Základní hudební dovednosti získala v LŠU Kolín (klavír) a posléze u Bohumíra Rabase (varhany). Významný vliv na rozvoj jejího hudebního vnímání měl i kolínský Kruh přátel hudby. Specializuje se na rozhovory s muzikanty, zajímá se o mladé interprety. Myslí si totiž, že mladé, šikovné a zapálené hudebníky je třeba soustavně uvádět do povědomí publika. Vedle klasické hudby potřebuje k životu i rock a jazz, spolehlivé lidi a hory všech výšek.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.