pondělí, 29. prosinec 2008

Zpráva o osudu všeobecně užitečné České hudební společnosti

Napsal(a) 

Zleva: Eva Štrausová (tajemnice ČHS), Hana Kružíková (sekretářka ČHS), Míla Smetáčková (předsedkyně ČHS) Zleva: Eva Štrausová (tajemnice ČHS), Hana Kružíková (sekretářka ČHS), Míla Smetáčková (předsedkyně ČHS)

Velmi se omlouvám všem, kteří se jakkoli podíleli na mnohaleté práci České hudební společnosti, po léta tiše, ale svědomitě a nezištně pracující na rozměrném poli naší hudební kultury, že tuto zprávu píši až dnes, ačkoliv jsem jako její dlouholetá předsedkyně tak měla učinit okamžitě.

Nicméně likvidace našeho mini-sekretariátu "na Radlické 99" znamenalo tolik starostí, že jsme na jakékoliv informování veřejnosti neměli ani čas, ani náladu.

Pro ty, kteří navzdory dlouhému trvání ČHS o ní mnoho nevěděli (což byla nikoliv jejich, ale naše vina, protože jsme se zřejmě nedokázali dostatečně "zviditelňovat"), uvedu naše stručné curriculum vitae: ČHS vznikla v roce 1973 jako legitimní pokračovatel původní v roce 1934 založené "Československé společnosti pro hudební výchovu". Na vzniku tohoto pilotního evropského projektu se nadšeně podíleli nejenom téměř všichni naši tehdejší významní hudební skladatelé, pedagogové, ale i politici! Již v roce 1936 byl v Praze uspořádán první a velmi rozsáhlý a úspěšný mezinárodní kongres pro hudební výchovu, který položil základ pozdější ISME (Mezinárodní společnosti pro hudební výchovu). Ta žije dodnes a pořádá každé dva roky v nejrůznějších částech světa své velkolepé Světové kongresy ISME. Velmi slibně se vyvíjející činnost naší Československé společnosti pro hudební výchovu byla na mnoho let přerušena druhou světovou válkou, ale šťastně obnovena v roce 1973 a transformována v organizaci, zastřešující řadu zájmových hudebních sdružení a do roku 1989 kupodivu poměrně štědře podporovaná státem. Tak vznikla a až do 31. března 2007 jako právní subjekt pracovala naše výše zmíněná Česká hudební společnost.

O svých 16 složek, zájmových společností a sdružení včetně Společnosti pro hudební výchovu, se staral malý, skromný, ale pilný sekretariát a myslím si, že se v rámci možností staral dobře. ČHS měla v době svého zániku přibližně 3 000 členů, avšak nízké členské příspěvky, diktované věkovým složením členů - především studenti a důchodci - a velmi omezené dotace posledních let nemohly stačit na další provoz sekretariátu. A tak jsme se s těžkým srdcem rozhodli ukončit činnost ČHS, organizace, která se zřejmě jako jistý mega-útvar přežila.

Navzdory všemu má náš smutný příběh víceméně šťastný konec: naprostá většina našich bývalých složek se osamostatnila, stala se z nich zcela autonomní občanská sdružení s vlastní právní subjektivitou a jejich bez jakékoliv odměny pracující předsedové a výbory pokračují ve své práci dál. Některé složky se přidružily k jiným institucím, k univerzitám, k Národnímu muzeu či některým větším spolkům. A celkem vzato se jim daří. Získávají podporu různých nadací, Městských úřadů či pražského Magistrátu, a některé jejich dlouhodobé projekty jsou podporovány i Ministerstvem kultury. Naše tak zvané skladatelské společnosti, například Bedřicha Smetany, Zdeňka Fibicha, Josefa Bohuslava Foerstra či Vítězslava Nováka a Josefa Suka, pokračují zdárně ve svých původních zadáních, daří se jim získávat nové mladé členy, a tak věřím a se mnou i ostatní členové vedení a sekretariátu ČHS, že naše mnohaletá práce nebyla marná. A tímto také z upřímného srdce děkujeme i všem, kdo s námi věrně, nezištně a nekonfliktně dlouhé roky pracovali. S přáním všeho dobrého do budoucna

Míla Smetáčková, bývalá předsedkyně ČHS

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.