Posluchači Hudební fakulty Akademie múzických umění – choreografky Sylva Nečasová , Hana Turečková (členky baletu Národního divadla) a hudební skladatel Jan Dušek – představili výsledky svého uměleckého snažení na tanečním večeru s názvem Zpovědi beze slov (Stavovské divadlo 31. 5.).
Smysl představení osvětluje úvodní text programového listu: „Přínos projektu založeného na spolupráci Národního divadla a Hudební fakulty Akademie múzických umění spočívá v tom, že podporuje činnost mladých tvůrců a interpretů. Toto spojení především umožňuje účast živé hudby, kterou obvykle z finančních a prostorových důvodů většina tanečních představení postrádá. Pro tvůrce samé je velice přínosné a inspirující vytvořit kompletně nové dílo, jak hudebně, tak tanečně a vzájemně se obohacovat a učit jeden od druhého.“
Zadní strana programu uvádí poděkování všem, kdož vznik představení umožnili. Ze soupisu několika desítek jmen je zřejmé, že realizace byla náročná. Nejen z hlediska uměleckého (tančí balet ND), ale také organizačního. Díky patří také Haně Turečkové, „která svým neuvěřitelným zaujetím pro celý projekt dokázala zpracovat mnoho dokumentů potřebných pro zajištění ekonomické stránky“.
Scénická výpověď pěti „hudebně-tanečních zpovědí“ odpovídá atmosféře naší doby a je v podstatě velmi pesimistická. Komorní taneční kreace v provedení čtyř, pěti nebo šesti interpretů zobrazují rozervanost mezilidských vztahů, rozpor mezi vypjatým individualismem a bytostnou touhou po vzájemné komunikaci, absenci duševního souznění mezi muži a ženami, ztrátu citu pro správnou míru. Vyjadřovací rejstřík obou choreografek je téměř identický. K hudebním skladbám odlišné provenience se po celý večer prezentuje jeden ze soudobých tanečních stylů s limitovanou škálou pohybových barev a tvarů. Jásavé barvy a harmonické linie chybí. Převažují tvary sveřepé a drsné, rozvíjené ve zběsilém ostinatu stereotypních pohybových křivek.
V koexistenci s předvedenými choreografiemi působí skladby Johanna Sebastiana Bacha, Philipa Glasse, Alfreda Schnittkeho, Jana Duška i písně fujary Luboše Braniše mnohem vytříbenější variabilitou vnitřních forem, širší paletou zvukových barev a bohatostí výrazových rejstříků. Vrchol večera přinesl Komorní orchestr mladých umělců Berg v čele s dirigentem Petrem Vrábelem svým provedením Schnittkeho Koncertu pro klavír a smyčcový orchestr (choreografie Hany Turečkové White is Colour of Sorrow ).
