sobota, 19. květen 2007

Zlatá Praha na dohled

Napsal(a) 

Zlatá Praha na dohled Zlatá Praha na dohled

Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha (www.festivalzlatapraha.cz) mi připadá jako dobře utajený drahokam, takový Růžový panter po česku. Má za sebou 43 ročníků, během nichž se ledacos proměňovalo a přízeň zakladatele a pořadatele - České televize - nebyla vždy ideální. Navzdory tomu se díky entuziasmu lidí kolem podařilo ze Zlaté Prahy vytvořit nejlepší festival o hudebním audiovizuálním světě. Zlatá Praha projevila neuvěřitelnou vitalitu a cizina nevychází z údivu. Prostě malý zázrak. Nový ředitel festivalu, Vítězslav Sýkora, který má bohaté zkušenosti z televizní branže, chce nejen navazovat na tradici, ale naštěstí přináší i nové impulsy.

Festival má před sebou 44. ročník, za sebou dynamicky proměňující se historii, kdy se měnila několikrát koncepce, termín, zkoušely se různé prostory, ředitelé se střídali častěji, než je u nás obvyklé. Dojde vaším nástupem ke stabilizaci?

V roce 1964 začala Zlatá Praha jako multižánrový mezinárodní televizní festival, kam spadalo téměř vše, co televize vyráběla. V době tehdejšího boomu elektronických médií to mělo svoje opodstatnění. Po roce 1989 vyvstala otázka, "co s tím dál". Hlavně díky tehdejšímu vedoucímu hudebního vysílání Jiřímu Pilkovi a především generálnímu řediteli Ivu Mathé se festival specializoval na hudební a taneční produkci na obrazovce. Tím se stal světově unikátní. V 90. letech festival hledal svoji tvář a měl to štěstí, že našel velmi vstřícné partnery - IMZ, Mezinárodní hudební a mediální centrum ve Vídni, jež sdružuje veřejnoprávní a soukromé výrobce hudebních a tanečních pořadů, a sekci hudebního vysílání EBU v Ženevě. Neřekl bych, že se dramaticky měnil termín konání, pravdou je, že se hledaly prostory - Obecní dům, Kaiserštejnský palác, Žofín, Kongresové centrum. Když jsem v listopadu loňského roku nastoupil do vedení MTF Zlatá Praha, udělal jsem si přehled o pozitivech i negativech předešlých ročníků. Partnerům hodně vadilo Kongresové centrum, bývalý Palác kultury, a všichni se shodli, že ideálním místem je Žofín. Zmínil jste "dobře utajený drahokam". I to se díky větší podpoře a propagaci festivalu zlepší. Televizní festival přece musí být viděn na obrazovce! Kromě přenosu úvodního a závěrečného koncertu a Festivalových minut uvedeme v době konání Zlaté Prahy tři vloni oceněné pořady a poslední den festivalu pořad, který získá letošní Grand Prix. Sama Česká televize zvýšila podporu festivalu a Zlatá Praha se zařadila mezi její priority. K účasti ve vlastní soutěži, která je i nadále základem Zlaté Prahy, pak láká partnery jak kouzlo historické Prahy, tak příjemné pracovní a přitom přátelské milieu celé akce, což je pro ni od roku 1993 typické. Takže i letos bude příležitost sdílet zkušenosti a diskutovat na řadě workshopů a setkání na akcích našich partnerů. Můj předchůdce Tomáš Šimerda otevřel festival na Východ, do zemí bývalého Sovětského svazu a já bych rád postavení Zlaté Prahy jako křižovatky mezi Východem a Západem udržel; proto rozšíříme záběr například o čínskou, indickou nebo kazachstánskou produkci. Byl byste překvapen, co všechno v Číně či Indii vzniká. Mnohé z toho uvidí i návštěvníci Zlaté Prahy.

Průběh festivalu se posunul mezi 16. až 20. červen...

Původně byl naplánován termín 5. až 9. května. Po mém nástupu jsem se bohužel dozvěděl, že se od 2. do 5. května ve Švýcarsku koná summit EBU a my bychom osobnosti, na kterých nám záleží, po něm do Prahy nedostali. Žofín byl už zamluven, přípravy byly v plném proudu - taková lehce infarktová situace. Nakonec se to vyřešilo a nový termín vyhovuje všem.

Jaká bude nabídka pro návštěvníky "z ulice"?

Zlatá Praha je platforma pro prezentaci toho nejlepšího, co v hudbě a tanci vzniká. Všechny soutěžní pořady si budou moci lidé pustit v naší videotéce. Letos bude na Žofíně připraveno 40 boxů s individuálními projekcemi. Je to ideální způsob, jak si může kdokoliv udělat přehled o nejlepších dokumentech, operních inscenacích nebo záznamech koncertů špičkových umělců a vybrat si, co mu připadá nejzajímavější. A je třeba připomenout, že k tomu nepotřebuje peněženku, ale pouze průkaz totožnosti k akreditaci. Myslím, že videotéka je obrovskou službou České televize. Novinkou je takzvaný Living Catalogue, kdy každý přihlášený účastník bude mít 30 minut na prezentaci své společnosti a svých pořadů bez omezení data výroby. Pořady soutěžní totiž nesmí být starší než rok a půl.

A co doprovodné pořady?

Určitě zajímavé budou "Večery asijských televizí". Dále jsme připravili podvečerní setkání - takzvané "Pocty velikánům televizní hudební a taneční režie". Osobně se setkáme s Brianem Largem, Humphrey Burtonem a Petrem Weiglem a jejich špičkovou tvorbou. Uvedeme i několik speciálních premiérových projekcí, mezi něž patří světová premiéra britsko-polského animovaného filmu Ztracené město Svitěž. Myslím, že to bude pro diváky silný zážitek. Prolog obstará 16. června na Žofíně od 9 do 17 hodin "Den České televize", kde nabídneme spoustu projekcí, ale i živé hudby. Rozšiřujeme také diapason festivalu. Dáváme větší prostor rockové hudbě a world music, za kterou si mohou zájemci dojít do Mánesa, který se Žofínem sousedí. Tam se já osobně moc těším na večer BBC TV Wales o vlivech keltské hudby na britský rock, jazz, pop a world music. Důležité je zdůraznit fakt, na který se zapomíná. Téměř vše, kromě zasedání IMZ a EBU, je otevřeno veřejnosti, včetně možnosti zúčastnit se hlasování o Cenu diváků. Samozřejmě nemohu zapomenout ani na úvodní a závěrečný koncert. Oba budou ve znamení prolínání žánrů a diváci je uvidí v přímém přenosu na ČT 2. Během těchto večerů se představí Epoque Quartet, Clarinet Factory, Gentlemen Singers a 4TET.

Proč si tedy nemají naši čtenáři nechat ujít návštěvu Zlaté Prahy?

MTF Zlatá Praha jim nabízí možnost, kterou nikde jinde nemají - vidět, slyšet a během několika dní i vstřebat všechno podstatné, co vzniká v audiovizuálním televizním světě o hudbě a tanci. Čtenáři HARMONIE se mohou na Zlaté Praze setkat i s tvůrci některých pořadů, slyšet jejich názory a nahlédnout do umělecké kuchyně. Navíc si rozšíří svoje obzory o informace z exotické asijské kultury. Možná někteří z nich zjistí, že i v oblasti mimo klasickou hudbu a tanec vznikají zajímavé a kvalitní televizní projekty.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.