sobota, 25. duben 2009

Zapomenutí mistři starší české hudby - Císařský hudebník Johannes Tourout a české prameny polyfonie 15. století

Napsal(a) 

Friedrich III. Friedrich III.

Hudba 15. století, jak se nám dnes dochovala v množství nejrůznějších rukopisů, je z velké části anonymní. Ve srovnání se středověkem sice v 15. století již významně narůstá množství repertoáru, který lze spojit s konkrétními tvůrčími osobnostmi, autorských přípisů je ale v pramenech poskrovnu. Pokud má badatel štěstí, může (ale také vůbec nemusí) na skladatelovu identitu narazit srovnáním více rukopisů a studiem nejrůznějších archivních materiálů. Cesta k odhalení identity skladatele je proto nejistá a zpravidla také značně obtížná a zdlouhavá. Johannes Tourout , pozoruhodná postava 2. poloviny 15. století, které je věnován první díl našeho seriálu o zapomenutých skladatelích, patří právě mezi takové náročně objevované osobnosti. Jeho skladby jsou sice odborníkům známy již od počátku 20. století, jako obživlá postava hudební historie se ovšem začal vynořovat z hlubin minulosti teprve nedávno.

S různými podobami skladatelova jména (například Tauront, Thauraut, Torenth) se při výzkumu pramenů vícehlasu dochovaných v Čechách setkal již před první světovou válkou Dobroslav Orel. Tento badatel se domníval, že jinak neznámý skladatel (jím označovaný jako Touront) měl pravděpodobně bližší vztah k českým zemím, neboť v našich památkách se dochovala celá řada jeho skladeb a v jedné z nich se dokonce o Čechách přímo hovoří („sit pax bone voluntatis nobis in Bohemia“ = pokoj buď nám lidem dobré vůle v Čechách). Touroutovy skladby se dochovaly téměř výlučně v rukopisech středoevropského původu, pouze jeden z jemu přisuzovaných kousků dosáhl rozšíření i do Itálie nebo Francie. Na základě stylové analýzy jeho děl bylo možno konstatovat, že se jedná o autora dobře obeznámeného se soudobými kompozičními technikami užívanými franko-vlámskými skladateli, jeho styl se ovšem odlišuje od tvorby lokálního středoevropského původu, proto se předpokládalo, že se bude spíše jednat o cizince než o místního autora. S těmito poněkud mlhavými závěry byli badatelé nuceni pracovat až donedávna, kdy byl v korespondenci mezi císařským dvorem a papežskou kurií objeven zásadní pramenný materiál. Na dokumentu z roku 1460, který zaznamenává žádost o prebendu v kostele Panny Marie v Antverpách, je jako žadatel uveden císařský zpěvák Johannes Tourout, klerik původem z diecéze Tournai. Na první pohled obsahuje uvedený materiál jen málo informací, ty jsou ale důležitým klíčem k pochopení stylu autorových skladeb, jejich rozšíření v pramenech a v neposlední řadě též k interpretaci role císařského dvora a v dobové hudební kultuře. Co konkrétního se tedy dozvídáme?

Johannes Tourout, jak napovídá jeho příjmení, pocházel nejspíš z města Torhout (francouzsky Tourout) v dnešní Belgii, které bylo v 15. století součástí diecéze Tournai. V dospělosti působil jako člen kapely císaře Friedricha III. ve vídeňském Novém Městě a později se pravděpodobně vrátil do vlasti. Když vezmeme v úvahu další informace, které nám přinášejí prameny i samotné skladby, můžeme jeho biografii doplnit ještě o několik bodů. Podle toho, co je dnes známo o řadě franko-vlámských skladatelů 15. století, můžeme i u Tourouta předpokládat, že byl jako talentovaný chlapec s pěkným hlasem přijat do některé z katedrálních škol nedaleko svého rodného města. Na základě analogie s kariérami jiných profesionálních hudebníků 15. století bychom místo jeho vzdělávání mohli hledat v Antverpách. Tehdejší zpěváci byli totiž zároveň i kleriky, za své služby bývali odměňováni prebendou a zpravidla se ke konci života vraceli do míst, kde jejich kariéra započala. O Touroutově působení před příchodem do střední Evropy zatím nic nevíme, je ovšem zřejmé, že se nemohlo jednat o nezkušeného začátečníka, ale naopak o hudebníka s jistým renomé. Jak nedávno zjistil polský muzikolog Paweł Gancarczyk, Tourouta lze vystopovat v císařských dokumentech mezi lety 1460 až 1467. Jeho skladby se ve středoevropských pramenech objevují již koncem 50. let 15. století, můžeme proto předpokládat, že se do tohoto regionu dostaly společně se svým tvůrcem. Jaké byly další osudy talentovaného Vláma není známo, jeho stopy na císařském dvoře mizí, žádné nové skladby se v pramenech opisovaných po roce 1470 neobjevují (opisují se pouze starší kompozice známé i z jiných zdrojů). Nizozemský badatel Jaap van Benthem, který připravuje kritické vydání Touroutových skladeb, se domnívá, že by Tourout mohl být též autorem anonymního Magnificat známého z pramene původem z Bruselu. Tato hypotéza by korespondovala s úspěšnou žádostí o prebendu v Antverpách, všechny informace je ovšem nezbytné ověřit dalším studiem archívních materiálů i samotných skladeb.

Vraťme se nyní k českým pramenům a vztahu Johannesa Tourouta k našim zemím. Skladby císařského hudebníka byly v našem prostředí oblíbené ještě v 80. letech 15. století, kdy si je do své sbírky opisuje nejstarší písař rukopisu zvaného Kodex Speciálník. Tento pramen vznikl pravděpodobně v Praze

Chorus iste Chorus iste
mezi lety 1485 až 1500 jako soubor vícehlasých skladeb, které mohly zaznívat při utrakvistické liturgii. Pro studium samotného skladatele a jeho tvorby má ovšem klíčový význam jiný český pramen. Takzvaný Kodex Strahov pochází z některé z katolických oblastí českých zemí a podle Pawła Gancarczyka byl vytvořen mezi lety 1467 až 1470. Za místo vzniku tohoto rukopisu bylo dříve považováno Slezsko, případně Olomouc. Český badatel Martin Horyna nedávno předložil nejnovější hypotézu, podle níž by pramen mohl pocházet z Českých Budějovic, kde mohl být užíván jako sbírka repertoáru pro potřeby liturgického provozu kostela sv. Mikuláše. Obdobně jako v západní Evropě, též u nás byly při větších kostelích zřizovány školy, které svým svěřencům poskytovaly vzdělání umožňující následně i studium univerzitní. Povinností žáků, kteří byli vzděláváni v latině, hudbě i dalších disciplínách, byl naopak zpěv při bohoslužbách. Kodex Strahov obsahuje téměř 300 vícehlasých skladeb systematicky uspořádaných do jednotlivých oddílů podle žánru a liturgické funkce (introity, mešní ordinaria, moteta a písňové skladby, hymny, Magnificat). Část repertoáru je známa i z jiných dobových pramenů, více než polovina je ovšem unikátně dochována pouze v tomto českém rukopise. Mezi autory skladeb se objevují známá jména hudební historie 15. století jako Guillaume Du Fay, Walter Frye nebo Johannes Pullois, jejichž tvorba se k nám dostává zprostředkovaně přes Itálii a německy mluvící země. Co do počtu zapsaných skladeb ovšem jednoznačně vede Johannes Tourout, jehož písňové a motetové tvorbě vyhradili písaři Kodexu Strahov dokonce celý samostatný oddíl. Řada jeho skladeb je známa pouze z tohoto rukopisu, je tedy pravděpodobné, že jeho písaři měli přístup k repertoáru provozovanému na císařském dvoře nebo udržovali bližší kontakty přímo se samotným Touroutem. Z Českých Budějovic pocházela celá řada osobností, které studovaly na vídeňské univerzitě a pohybovaly se ve vysokých společenských kruzích. Dnes nejznámějšími osobami byli například dr. Václav Mondl, který v 60. letech vedl budějovickou školu při kostele sv. Mikuláše, nebo farář Ondřej – přítel humanisty Piccolominiho a pozdějšího papeže Pia II. Kodex Strahov byl sepsán v době, kdy už jméno Johannesa Tourouta v císařských dokumentech nenacházíme, nabízela by se proto úvaha, zda se nemohl cestou do rodných Flander zastavit v Budějovicích nebo tam případně nějakou dobu i působit.

Mezi Touroutovými skladbami nacházíme několik drobnějších kompozic, které bývají literaturou označovány jako písňové moteto. Toto označení se vztahuje ke skladbám s latinským textem, které jsou sice poněkud rozsáhlejší a náročnější než jednoduché strofické písně, na druhou stranu ovšem nedosahují rozměrů velkých motet. Při bližším studiu těchto útvarů zjišťujeme zpravidla řadu nesrovnalostí mezi hudební a textovou složkou, proto si musíme položit otázku, zda dochovaný tvar představuje skladbu původní nebo přepracovanou. Tuto problematiku si můžeme objasnit srovnáním skladby zapsané s textem Chorus iste v Kodexu Speciálník a bez textu v Kodexu Strahov.

Skladba Chorus iste se na první pohled jeví jako písňová skladba se dvěma strofami. Jakmile se ale pokoušíme podkládat text pod noty, zjistíme, že rytmus a struktura textu (dvojdobý rytmus, čtyři verše) neodpovídají složce hudební (trojdobý rytmus, pět hudebních frází). Hudební struktura je dále rozdělena na dva díly skládající se ze tří a dvou frází. Vzhledem k tomu, jaké hudební druhy se komponovaly v 15. století, by takové schéma odpovídalo jedné z forem francouzských světských chansonů zvané rondeau. Tyto vícehlasé písně pěstované jako ušlechtilá zábava na francouzsky mluvících dvorech se šířily i do střední Evropy, kde ovšem dostávaly jinou podobu. Chansony zde nacházíme jako skladby bez textu nebo jako kontrafakta, to jest skladby opatřené novým textem. Francouzská světská poezie byla ve střední Evropě zpravidla nahrazována latinským duchovním textem a vícehlasá skladba se tak mohla stát součástí hudebního repertoáru provozovaného při liturgii. Jaap van Benthem se pokusil nalézt francouzský text, který by svou strukturou odpovídal Touroutově skladbě Chorus iste, výsledkem jeho snažení je potom hypotetická rekonstrukce chansonu s textem Adieu m‘amour. Postup aplikoval i na další písňové skladby Johannesa Tourouta a dospěl k závěru, že právě tato část jeho tvorby nás může přivést na dosud neznámé stopy. Skladatel, který zhudebňoval francouzskou světskou poezii, se s největší pravděpodobností pohyboval v prostředí některého frankofonního dvora. Tam mohl získat potřebné zkušenosti a posléze i nabídku od římského císaře, díky níž se tvorba tohoto pozoruhodného autora dostává mimo jiné i do českých hudebních rukopisů. Stopy po Touroutovi bude proto dále třeba hledat nejspíš ve francouzských nebo belgických archívech.

Nahrávky se skladbami Johannesa Tourouta můžeme zatím spočítat na prstech jedné ruky, v současné době jsou širší veřejnosti ve zvukové podobě dostupné pouze dvě kompozice. Píseň Chorus iste je součástí alba Codex Speciálník, které pořídil v 90. letech 20. století anglický soubor The Hilliard Ensemble, Missa Primi toni , dříve považovaná za skladbu Ockeghemovu, byla pod názvem Missa sine nomine nahrána soubory Schola Discantus a The Clerck‘s Group. V roce 2008 se uskutečnilo nahrávání CD dvou Touroutových mší pro rakouskou stanici ORF, záznam bude brzy dostupný snad i na českém trhu.

Hudební prameny 2. poloviny 15. století pocházející z českých zemí obsahují velké množství domácích i zahraničních skladeb, které představují důležitý a dosud málo prozkoumaný materiál pro poznání hudební kultury své doby. Vedle skladeb představujících spíše relikt své doby zde nacházíme řadu pozoruhodných kompozic zajímavých i pro zhýčkané ucho dnešního posluchače. Doufejme proto, že kromě badatelů, kteří již bohatství českých rukopisů objevili, přitáhne tento repertoár i pozornost interpretů staré hudby a že se bude i širší hudební veřejnost brzy těšit z poslechu dalších skladeb Johannesa Tourouta nebo jeho současníků.

(Editorem seriálu je Marc Niubò)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.