Zahajovací koncert celoročního projektu „Česká hudba 2004 – nedílná součást evropské kultury“ se úspěšně vyhnul formálnosti slavnostních večerů. Naštěstí neměl na programu vždy a všude hranou Dvořákovu Novosvětskou , ale jeho 8. symfonii , naštěstí ještě vyvrcholil Janáčkovou Sinfoniettou a naštěstí v auditoriu neusedli zdaleka jen sváteční návštěvníci z různých firem, ale i mnozí lidé od kumštu. Oficiálnost sice akci dodala účast hlavy státu a televizních kamer, zato ministr kultury Dostál promluvil jen velmi krátce a úderně, takže hlavní slovo skutečně měla hudba. Co však bylo úplně nejdůležitější – dirigent Vladimír Válek za pultem České filharmonie dokázal přesvědčit, že jeho pověstná názorná přesnost má i další doplňkové valéry. Viditelné a slyšitelné bylo ten večer příjemné změkčení. Obě partitury vyzněly velmi pěkně. Dvořák v energické, ale uměřené pozitivnosti, Janáček ve vzrušující naléhavosti – v žesťové průraznosti, rytmické sršatosti a polyfonní smělosti. Mimořádný program byl v běžném týdenním rozvrhu orchestru asi trochu navíc a jistě nemohl být přehnaně dlouho zkoušen, ale nebyl zdaleka jen odehrán a nesouladu v něm nebylo. Na začátku roku věnovaného tak výrazně jako rok letošní české hudbě podobný koncert zaznít musel. Patří to ke zvyklostem, které netřeba a nelze nahrazovat. Propagačně ještě hodnotnější a mimořádnější možností by ovšem bylo svěřit pro tuto příležitost český program třeba nějakému světoznámému zahraničnímu tělesu s jeho neméně proslulým šéfdirigentem. Na to by však celý projekt musel vznikat podstatně dříve.
