V sobotu 6. září si hudební veřejnost s velkým smutkem připomene roční výročí, kdy nás navždy opustil francouzský muzikolog, hudební kritik, skladatel a hudební popularizátor, Guy Erismann. Svou profesionální hudební dráhu začal v roce 1945 ve věku 22 let v tehdejším RDF (Radiodiffusion Francaise – dnešní Radio France). Během své 43 let dlouhé rozhlasové kariéry byl jednou z předních osobností Radio France. V roce 1963 se stal ředitelem stanice Chaine Nationale, která byla ještě téhož roku transformována na kulturní stanici France Culture. Ze svého titulu velmi zásadně rozšířil program a v roce 1965 v rámci France Culture založil hudební vysílání. V roce 1981 se stal vedoucím všech hudebně vzdělávacích pořadů Radio France.
Rozhlasová práce přivedla Guy Erismanna rovněž do Prahy. Česká hudba a česká kultura všeobecně se stala jeho celoživotní vášní a také zdrojem radosti. Ještě v 80. letech byla česká hudba ve Francii v podstatě neznámá. Hudbymilovná veřejnost znala pouze velmi limitovaný počet nejznámějších děl Antonína Dvořáka. Sami francouzští hudebníci tvrdí, že dnešní mladá hudební generace je českou hudbou přitahována především díky konstantnímu a systematickému působení Guy Erismanna. Na každém koncertě, kde se česká hudba hrála, publiku zajímavým a přitažlivým způsobem přiblížil život a dílo skladatele. Navíc se ze své pozice známého hudebního popularizátora snažil co nejvíce pomáhat hudebníkům, kteří českou hudbu hráli, a to jak s výběrem českého repertoáru, tak také různými články a kritikami, které o těchto koncertech psal. Snažil se naopak pomáhat také českým hudebníkům ve Francii. Byl velmi rád, pokud mu hudebníci českou hudbu přišli zahrát a požádali ho o jeho názor.
Jeho blízcí spolupracovníci vzpomínají, že právě díky své vášni a radosti, kterou prožíval, když o české hudbě přednášel, dokázal doslova strhnout posluchače k zájmu o českou hudbu a francouzské umělce, aby ji nastudovali a zařadili do svého repertoáru. Pokud dnes nacházíme nemalé množství nahrávek české hudby v podání francouzských umělců a česká opera je několikrát za rok uváděná v předních i regionálních francouzských operních scénách (a představení jsou navíc vždy dlouho dopředu vyprodána), je to v první řadě díky obrovské zásluze Guy Erismanna. Svou činností a nadšením dokázal pro českou hudbu postupně získat další významné osobnosti francouzské hudební a kulturní scény.
Českou hudbu zařazoval co nejčastěji už v rámci svého působení ve francouzském rozhlase. Mnoho lidí díky Guy Erismannovi poprvé slyšelo hudbu Janáčka nebo Martinů právě na vlnách stanice France Culture. Jeho knihy o české hudbě mají velkou oblíbenost nejen díky živému podání, ale také jeho snaze předat lidem českou hudbu v přímé souvislosti s českou historií a kulturou. Jeho rozsáhlé monografie o Dvořákovi, Martinů, Smetanovi, Janáčkovi a poslední literární dílo Hudba v českých zemích (La musique dans les pays tcheques ) jsou velmi čtivě psané a mají své přední místo v současné francouzské literatuře.
Guy Erismann přijížděl do Čech často ještě v dobách totalitního režimu. Stal se blízkým přítelem nejen mnoha českých hudebníků, ale také českých spisovatelů a malířů. Jeho největší životní láskou byl ale Leoš Janáček. V roce 1985, tedy v době, kdy Janáček byl pro všechny Francouze doslova neznámým skladatelem, Guy Erismann založil společnost Mouvement Janáček (Hnutí Janáček). Díky činnosti tohoto hnutí dnes Janáček patří ve Francii k nejznámějším a nejoblíbenějším českým skladatelům. Mouvement Janáček ale propaguje také hudbu Dvořáka, Smetany, Zelenky, Martinů a českých soudobých skladatelů.
Významné místo Guy Erismanna v celé francouzské hudební oblasti rovněž dokládá jeho dlouholetá pozice viceprezidenta Akademie Charlese Crose, udělující mimo jiné nejprestižnější francouzské ocenění za hudební nahrávky, a dlouholetá role hudebního ředitele slavného divadelního festivalu v Avignonu (1962 – 1987). Měl vynikající vkus a přirozenou zvídavost o vše nové. Pro festival v Avignonu ve spojení se svou významnou pozicí na stanici France Culture zadával četné objednávky na nová díla. Díky němu zde zazněly nové kompozice mnoha významných klasiků hudby 20. století.
Guy Erismann velmi intenzivně spolupracoval s Institutem B. Martinů v Praze a Českým centrem v Paříži, kde pravidelně uváděl všechny koncerty a pomáhal vybírat dramaturgii. Kromě svých mnoha aktivit se stal mimo jiné také prezidentem francouzského souboru Ensemble Calliopée, rezidenčního souboru Českého centra v Paříži, který ve spolupráci s Guy Erismannem uvedl po celé Francii několik desítek významných děl různých českých skladatelů. Za svůj obrovský přínos hudebnímu světu získal ve své vlasti tituly Rytíř čestné legie, Rytíř Národního řádu za zásluhy a Důstojník řádu umění a literatury.
Guy Erismann byl báječný společník, který se rád smál a šířil kolem sebe veselou náladu. Všem, kteří měli tu čest a životní štěstí ho poznat nebo s ním úzce spolupracovat, bude chybět jako velká opora a skvělý přítel, který se o lidi ve svém okolí upřímně zajímal a uměl udržovat přátelství.