Vždy se snažíme hluboko proniknout do obsahu díla

Sbormistr, umělecký ředitel a vysokoškolský pedagog Jiří Skopal v současné době řídí významný Královehradecký dětský sbor Jitro a přednáší na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. V roce 2010 založil Základní uměleckou školu Jitro Hradec Králové, kde jsme se setkali.

Když jste zakládal Královéhradecký dětský sbor Jitro, chtěl jste navázat na sborovou tradici východočeské metropole? Do Hradce Králové jsem přišel v roce 1974 a nastoupil jsem na místo odborného asistenta Pedagogické fakulty. O tři roky později mi byla nabídnuta funkce sbormistra Královéhradeckého dětského sboru, který v roce 1973 založil Josef Vrátil. Vzhledem k tomu, že sbor neměl dostatečný počet zpěváků, rozhodl jsem se nejdříve vytvořit několik přípravných oddělení. Během několika let se podařilo vytvořit těleso, kde v pěti přípravkách a hlavním sboru zpívalo více než pět set dětí.

Jak jste vytvářeli dramaturgii sboru? Naše dramaturgie se postupně vyvíjela podle schopností dětí. Snadné sborové písně brzy nahradily velmi obtížné skladby a současně se rozšiřovala i naše nahrávací aktivita. Nyní se zaměřujeme na vážná díla soudobých skladatelů a vydáváme kompaktní disky se stále náročnější dramaturgií.

Koncertní programy sestavujete napříč hudebními epochami. Zpíváme rádi jak lidové písně v úpravách, tak mešní cykly, kantátová a oratorní díla i soudobé sborové kompozice. Repertoár obohacujeme povinnými skladbami pro tuzemské a mezinárodní soutěže. V první části koncertu uvádíme obvykle průřez náročnějším repertoárem a v závěru druhé části zařazujeme skladby ovlivněné folklorem i úpravy lidových písní. Naše koncerty doma i v zahraničí často uzavírá Hoj, hura, hoj Otmara Máchy a velmi obtížné Gorale Jana Vičara. Přirozeně zpíváme také koncerty věnované duchovní a soudobé hudbě.

Postupně jste začali zpívat i v cizích jazycích. Na zahraniční cesty sestavujeme repertoár především s díly českých skladatelů, v závěru pak i s písněmi v cizích jazycích – angličtině, čínštině, francouzštině, japonštině a němčině.

Jaké zkušenosti máte s dětmi a jejich vztahem k soudobé hudbě? Děti jsou velmi vnímavé a přístupné hudbě 20. a 21. století. Na repertoáru máme dílo Jana Jiráska Mondi paralelli , které je určeno k poslechu zkušeným posluchačům nebo pro návštěvníky Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. V této úžasné Jiráskově kompozici je partitura často osmi až šestnáctihlasá s obtížnými akordy a její zvládnutí vyžaduje několik měsíců tvrdé práce. Jakmile zkoušíme hudbu soudobou, děti si k ní vytvářejí vztah postupně, po několika zkouškách si ji však zamilují, například Katonova mudrosloví Petra Ebena nebo Te Deum laudamus Jana Jiráska. Daří-li se jim náročné skladby zvládnout s precizností, jsou spokojeny. Nahraje-li se ještě CD, tak radostí jásají.

Nechávali jste si psát na zakázku kompozice nebo se na vás obraceli skladatelé, kteří by složili dílo pro Jitro? Skladatelé se na nás obraceli často. Ivana Loudová složila pro náš sbor Zpěvy růží , které sbor uvedl v premiéře. Pro Boni pueri a Jitro již téměř třicet let skládá sborové skladby Jan Jirásek, který je naším dvorním skladatelem. Složil pro nás vážná vokální díla a upravil známé filmové melodie i populární písně. Natočili jsme s ním kompaktní disky a vystoupili jsme také na Týdnu nové tvorby českých skladatelů v rámci skladatelské soutěže v Rudolfinu. V současnosti zpíváme například jeho mši Missa propria, Mondi paralelli a také novou skladbu Si vis amari, ama . Zdeněk Lukáš složil pro nás Poselství hudby , které je velmi působivé a stále jej zpíváme. Ze soudobých skladeb máme na repertoáru například díla Petra Ebena, Ilji Hurníka, Otmara Máchy, Jana Vičara a mnoha dalších skladatelů.

Měly děti příležitost setkávat se s našimi významnými skladateli? Se skladateli jsme se setkávali na soutěžích, festivalech i na koncertech, kde byly provedeny premiéry jejich sborových kompozic. Petr Eben nám psal často pozdravy z míst, která navštívil. Před lety, když jsme natáčeli CD, jsem mu posílal nahrávky a on se k nim vyjadřoval. Stejně jsem si dopisoval i s Otmarem Máchou, jehož skladby jsme provedli v premiéře. Často jsem se scházel před nahráváním CD s Iljou Hurníkem. Na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze jsme měli koncert z děl Ilji Hurníka i Petra Ebena. S řadou skladatelů nás spojovalo i více než třicetileté přátelství. Rádi na ně dodnes vzpomínáme. Na památku máme s nimi v archívu několik hezkých společných fotografií.

Zpíváte pravidelně českou hudbu na zájezdech. Jaké reakce na vás silně zapůsobily v zahraničí? Sborové kompozice Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Petra Ebena a dalších českých skladatelů uvádíme na každém koncertě. Nejvíce je však chtějí lidé v Japonsku a ve Spojených státech amerických. Často si žádají pořadatelé od nás slyšet i skladby Bohuslava Martinů, zejména ve Francii. Z tvorby Petra Ebena zpíváme v zahraničí s velkým ohlasem Katonova mudrosloví a Liturgické zpěvy, z díla Ilji Hurníka cyklus Voda, voděnka. Lašská halekačka Hoj, hura hoj Otmara Máchy při celoamerickém hlasování sborů a sbormistrů, vyhrála dokonce soutěž o sborovou skladbu století. Jeho dílo je v USA velmi oblíbené. V červnu 2011 jsme na festivalu „Musique Sacrée en Avignon“ zažili několikaminutový potlesk stojícího publika po provedení Jiráskovy mše Missa propria .

Na webových stránkách sboru uvádíte, že sbormistryně Doreen Rao z Torontské univerzity v roce 1993 na semináři Národní konference Asociace amerických sbormistrů (ACDA) v San Antoniu konstatovala s údivem: „Víte vy vůbec, že jste právě navždy změnili charakter a styl celého amerického sborového zpěvu ?“ V Magic Theatre hned po uvedení naší první skladby jsme měli obrovský aplaus a na konci našeho vystoupení, všichni stáli a jásali více jak deset minut. To není odhad, to máme skutečně změřeno a natočeno! Americká sbormistryně Doreen Rao, která vedla v Chicagu Dětský sbor Glena Ellyna a měla své vlastní nakladatelství, jednou navštívila naše soustředění v Budislavi, kde ji velmi zaujalo, jak jsme se sborem analyzovali jednotlivé chyby. Náš postup práce byl pro ni neobvyklý, protože v Americe jsou všichni úžasní a výteční. Potěšilo nás, že v jedné newyorské kritice na koncert z turné roku 2005 bylo napsáno, že Jitro může uspět na kterékoliv světové scéně. Se sborem si však i po výborném výkonu vždy uděláme čas na rozbor našich nedostatků a hledáme cesty, jak provedení jednotlivých skladeb zlepšit.

V roce 2008 jste s úspěchem zpívali na mezinárodním hudebním festivalu A Cappella v Kennedyho centru ve Washingtonu. Během dvou dnů jsme zpívali třikrát v Kennedyho centru. Velký zážitek jsme si odnesli po provedení skladby Gorale Jana Vičara před třítisícovým publikem. Sál byl vyprodán půl roku před koncertem a ovace několikanásobně předčily naše očekávání. Na koncert si nás pozval Bobby McFerrin a naše spoluúčinkování bylo pro všechny členy Jitra nezapomenutelným zážitkem.

Jak přistupujete k textům v cizích jazycích? Snažíme se rozumět nejen cizím textům, ale již od prvních zkoušek usilujeme o co nejdokonalejší výslovnost. Děti také využívají nahrávek s výslovností našich sboristů absolventů. Vše, co zpíváme v různých zemích, máme i v překladech do češtiny a děti mají možnost konzultovat výslovnost s rodilými mluvčími.

Během vašeho turné po Japonsku chválili hudební odborníci děti, jak krásně pochopily obsah skladby Věčná duha, jejímž autorem je japonský skladatel Yukitake Nakamura. Jak jste tak složité dílo při práci prožívali? Jazykově i výslovností jsou děti, zejména děvčata, v tomto věku úžasní. Na turné zpívaly dvě kantáty a několik přídavků, tak padesát minut, v japonštině a nebyl pro ně problém si slova zapamatovat. Skladba Věčná duha Yukitake Nakamury líčí situaci, ve které děti poskakují na louce s paní učitelkou, a najednou někde zahřmí a dojde ke svržení bomby na Hirošimu. Dětem postupně slábnou hlasy a ve zmatku křičí, aby se našly. V další části jim říká paní učitelka: „Volejte všichni svá jména, protože už podle rozpadajících se obličejů vás nepoznávám.“ A je jasné, že v každém místě víme, co zpíváme za text. Na pódiu situaci také ztvárňujeme. Děvčata mají černé závoje a šátky. Ve druhé větě postupně odchází děti z pódia, kde zůstanou jen boty. Na závěr skladby v textu rozkvétají sakury a život musí jít dál. Děti zpívaly skladbu víckrát v Japonsku a pro všechny návštěvníky byla velkým zážitkem, protože obsah díla je velmi hluboký. Yukitake Nakamura nás v Hradci Králové navštívil s rodinou, měl zde k interpretaci připomínky a vysvětloval některé pasáže z díla dětem. Vždy se snažíme hluboko proniknout do obsahu díla.

Nejen vaše koncerty, ale i kompaktní disky mají vnitřní společnou dramaturgickou linii… V koncertním programu se snažíme, aby měl nabízený repertoár jednotnou myšlenku. Naše CD z roku 2010 je pojmenované podle ústřední skladby Věčná duha a premiéra jedné ze sborových písní se uskutečnila přímo v Hirošimě. Ke skladbě Hirošima jsme přiřadili hymnus Otmara Máchy na text Jana Ámose Komenského, který se nese ve stejném duchu s myšlenkou „Odložte zbraně a konejte lásku“. Te Deum laudamus Jana Jiráska je o pospolitosti různých náboženství, mezi nimiž se nachází naše liturgie i mantra. Kompaktní disk je doplněn židovskými zpěvy. Idea se nese v duchu míru a poselství hudby. Hudební příspěvek Zdeňka Lukáše ji podporuje a akcentuje. Na CD zaznívá melodie z Beethovenovy Deváté o spojení národů. Snažím se, aby naše nahrávky na kompaktní disky nebyly jen ukázkou, co umí sbor zazpívat, ale aby všechny vyjadřovaly jednu společnou ideu.

Proč jste se rozhodl v roce 1982 založit se svou manželkou Květoslavou chlapecký sbor Boni pueri? Vždy jsem přemýšlel o chlapeckém sborovém zpěvu. Když Královehradecký dětský sbor Jitro pět let dobře fungoval, rozhodl jsem se založit chlapecký sbor. Nejdříve jsem se setkával s názory rodičů, že je divné, když kluk nechce hrát hokej, ale chce zpívat. Rozeslal jsem proto rodičům dopisy s nadšenou představou o založení sboru. Popsal jsem jim své pocity s úvahou, jak by bylo parádní, kdybychom měli velký chlapecký sbor. Znal jsem podobné sbory z Drážďan, Tallinu nebo Vídně. Zejména Wiener Sängerknaben s jejich dlouhou tradicí mnozí lidé u nás znali. Proč by to tedy nešlo v Hradci Králové? Během krátké doby se podařilo záměr realizovat a po pěti letech již ve sboru zpívalo více než dvě stě padesát chlapců.

Z jakých důvodů jste sbor Boni pueri po čtrnácti letech opustil? Práce narůstala a otevřely se možnosti jezdit na turné do Japonska a USA. Například jedno zámořské turné pro Jitro skončilo a za několik dnů jsem měl letět s Boni pueri do Spojených států amerických. V Jitru jsem měl výtečné podmínky, výborného kolegu klavíristu Michala Chrobáka a manželku, která se sborem pracovala od roku 1977 a syna Jiřího Skopala, sbormistra nejstaršího přípravného oddělení Vlčí máky a druhého sbormistra Jitra. Co víc jsem si mohl přát. Na druhé straně v Boni pueri byli také studenti, kteří se mnou několik let spolupracovali a pomáhali mi s jeho řízením. Například Jaromír Schejbal je v současnosti dirigentem Gybonu, Karel Štrégl řídí Rychnovský dětský sbor Carmina a dříve se sborem Boni pueri byl i na koncertním turné v Řecku jako druhý dirigent a i zde vedl přípravky můj syn Jiří Skopal. S Pavlem Horákem, jenž chlapecký sbor Boni pueri v současnosti řídí, jsem spolupracoval dva roky. Bylo však potřeba se rozhodnout a já dal přednost Jitru.

Stál jste u zrodu oboru sbormistrovství na Hudební katedře Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Jak často otevíráte nové ročníky oboru? V Jitru a Boni pueri se mnou spolupracovalo mnoho studentů, kteří mi pomáhali s vedením přípravek i s nácvikem skladeb v obou hlavních sborech. Byla to neformální sbormistrovská škola. V roce 1990 se otevřel na Pedagogické fakultě rozšiřující obor sbormistrovství a během několika let i hlavní obor. V současné době otevíráme studium každým druhým rokem.

Kdy jste inicioval založení Základní umělecké školy Jitro Hradec Králové? Tři roky jsem uvažoval nad zřízením ZUŠ Jitro Hradec Králové a postupně jsem ji založil se svými spolupracovníky. Vyhlédl jsem si také její mladou ředitelku Lucii Fárovou, která na Konzervatoři Pardubice absolvovala obor hry na varhany a dirigování a studovala již na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové zaměření sbormistrovství a učitelství hudební výchovy pro střední školy. Je vnučkou Vlastislava Nováka, sbormistra Pardubického dětského sboru Iuventus Cantans. Od 1. září 2010 máme ZUŠ Jitro Hradec Králové.

Sdílet článek: